„Co ti budu povídat? Prostě jsme hráli volejbal a hráli jsme ho dlouho,“ brání se Michal vyprávění o čtyřiadvacetihodinovém maratonu ve volejbale. Nonstop turnaj se uskutečnil 16. a 17. dubna v tělocvičně VŠE. Na začátku se příchozí volejbalisti rozlosovali do dvou družstev. Proti sobě se postavila Sluníčka a Hvězdičky. Odborný asistent Jaroslav Boštička zahájil utkání „smečí pana Boštičky“. O čest nahrát na ni musely přítomné volejbalistky losovat.
„Co ti budu povídat? Prostě jsme hráli volejbal a hráli jsme ho dlouho,“ brání se Michal vyprávění o čtyřiadvacetihodinovém maratonu ve volejbale.
Nonstop turnaj se uskutečnil 16. a 17. dubna v tělocvičně VŠE. Na začátku se příchozí volejbalisti rozlosovali do dvou družstev. Proti sobě se postavila Sluníčka a Hvězdičky. Odborný asistent Jaroslav Boštička zahájil utkání „smečí pana Boštičky“. O čest nahrát na ni musely přítomné volejbalistky losovat. Pak se hráči krátce rozehráli a maraton začal. „Úroveň byla fakt vysoká, nebylo to jen tak nějaké plácání. Většinou tam byli lidi, co trénují s Boštičkou, někteří reprezentují školu,“ říká Michal.
Každé dvě hodiny se hrálo o šampaňské. „I když už byli lidi kolikrát mrtví, tak jak se hrálo o šampaňský, najednou se všichni probrali, hráli a fandili. Byly to nejvyhecovanější sety,“ usmívá se Michal.
Turnaje se zúčastnilo dvacet jedna hráčů, z toho sedm volejbalistek. „Střídali jsme tak, že tři sety sedíš a tři hraješ. odpočinek pak vychází na 40, maximálně 45 minut,“ vzpomíná Michal a pokračuje: „Po patnácti hodinách síly odcházejí, zůstává jen vůle. Od devíti ráno jsem jen sledoval hodiny, kdy už to skončí.“ Zajímám se, jak odolat spánku: „Některý lidi usnuli třeba na tři nebo čtyři hodiny kolem půlnoci a pak hráli do konce. Někdo nespal vůbec. Já jsem ráno usnul asi na 40 minut. Za noc jsem si dával čtyřikrát sprchu, abych se probral.“
Maraton nakonec vyhrály Hvězdičky. Bylo to těsné vítězství 56:54 na sety. Sportování neskončilo jinde než U Houdků, kde prý nejzdatnější borci vydrželi do dvou do rána.
