Rektorka Jaroslava Durčáková v únoru odchází a na její místo se hlásí hned čtyři kandidáti. O tom, kdo se skutečně bude ucházet o post rektora jsme se dozvěděli teprve v posledních týdnech, přestože volby se měly původně uskutečnit již 17. října. Akademický senát VŠE však na svém zářijovém zasedání zjistil, že některým studentským senátorům zanikly mandáty. Proto musely dvě fakulty vypsat doplňovací volby a rektorská volba se odložila až na 7. listopad.
Rektorka Jaroslava Durčáková v únoru odchází a na její místo se hlásí hned čtyři kandidáti. O tom, kdo se skutečně bude ucházet o post rektora jsme se dozvěděli teprve v posledních týdnech, přestože volby se měly původně uskutečnit již 17. října. Akademický senát VŠE však na svém zářijovém zasedání zjistil, že některým studentským senátorům zanikly mandáty. Proto musely dvě fakulty vypsat doplňovací volby a rektorská volba se odložila až na 7. listopad. A tak mě k tématu volby rektora napadají hned dvě otázky.
Zaregistroval někdo z vás nějakou volební kampaň? Pokud nějaká byla, přehlédl jsem ji. Asi chodím příliš rychle po chodbách a nestačím sledovat nástěnky. Byly přece veřejné prezentace kandidátů, chce se namítnout. Jenže ty se uskutečnily z iniciativy volební komise.
Proč se tedy o funkci, o kterou je poměrně značný zájem a která je velmi viditelná navenek, vede tak „komorní“ boj? Měl bych pro to dva důvody. Předně: rektora nevolí akademická obec – čtrnáct tisíc lidí, ale akademický senát – dvacet jedna lidí. (Z každé z šesti fakult v něm zasedají dva učitelé a jeden student, dvě vylosované fakulty mají ještě studenta navíc, poslední člen je zástupce CTVS). Pro takový počet voličů kampaň skutečně pozbývá smyslu.
Druhý důvod zjistíte, prostudujete-li pravomoci rektora důkladněji. Má možná menší vliv na dění ve škole, než bychom čekali. Ano, o lecčems může rozhodnout sám, ale v zásadních věcech, jako třeba rozpočet nebo vnitřní předpisy školy jej omezuje – ano, můžete hádat – akademický senát. Pohledem kandidáta: když neuspěji, nic neztratím, moji současnou funkci mi nikdo nevezme.
A tady vyvstává ta druhá otázka: Co tedy někoho vede ke kandidatuře? Prestiž? Možná, vždyť rektora jmenuje prezident republiky a zvlášť nynější hradní konstelace by mohla pro kandidáta osobně dost znamenat. Jenže rektor je funkce veřejná a k jejímu vykonávání potřebujeme skutečnou osobnost. Takovou, aby měla jasnou vizi, kam školu směřovat. Dostatečně silnou, aby dokázala o svých dobrých nápadech přesvědčit ostatní orgány školy, zaměstnance i studenty.
Najde se taková mezi kandidáty doc. Hamerníkovou, prof. Hindlsem, doc. Pichaničem a doc. Schwarzem? Nevím, na to, abych mohl soudit, bych musel všechny kandidáty znát lépe. Ale neznám, protož nebyla pořádná volební kampaň. Navíc ani nejsem volič – „jen“ student této školy. A tak mi nezbývá než věřit, že akademický senát zvolí toho nejlepšího a ne nejlépe ovládatelného. Jen mám trochu obavu, zda ovčín, který na poslední chvíli zjistil, že dvě ovečky již před dobou opustily chlívek (rozuměj instituce, která si nedokáže pohlídat odpovídající mandáty svých členů) rozhodne kompetentně.
