Noční orientační běh VŠE se už stal tradicí – stejně jako půllitry piva a teplý guláš v cíli. Během závodu ale není čas přemýšlet o občerstvení. Myšlenky všech se ubírají stejným směrem: zorientovat se v terénu, najít co nejvíce stanovišť a neztratit ve tmě mapu ani partnera.
Noční orientační běh VŠE se už stal tradicí – stejně jako půllitry piva a teplý guláš v cíli. Během závodu ale není čas přemýšlet o občerstvení. Myšlenky všech se ubírají stejným směrem: zorientovat se v terénu, najít co nejvíce stanovišť a neztratit ve tmě mapu ani partnera.
Na letošní běh, který se konal 9. listopadu v Řevnicích, jsme přijeli s půlhodinovým zpožděním. Fakt, že jsme vyrazili na „orienťák“ a zabloudili ještě cestou na start, nás neodradil. Ve společenském sále místní restaurace jsme se přihlásili, zaplatili registrační poplatek, dostali buzolu a identifikační kartičku. O sedm minut později jsme už stáli seřazení mezi ostatními závodníky čtvrté vlny. Teploměr u silnice ukazoval jeden stupeň Celsia.
Vyrazili jsme s davem po promrzlé pěšině směrem k lesu. Skupina se rozptýlila až u prvního stanoviště, kde jsme doslova vystáli frontu na „procvakávátko“. Už po pár metrech ale všichni zmizeli a my se museli sami prodírat hustým ostružiním, lézt po čtyřech do strmých strání a klopýtat přes neviditelné pařezy. Naším úkolem bylo najít ve stominutovém intervalu co nejvíce kontrol a včas se vrátit do cíle. Lístek s bodovým ohodnocením jednotlivých stanovišť jsem však ztratila pár metrů za startem, takže jsme nevěděli, která z nich jsou pro nás nejzajímavější. Oproti mému očekávání jsme jich několik přece jen zvládli. Nechávat si na návrat pouze 10 minut však bylo dost naivní. Za překročení časového limitu nám v cíli naše těžko nabyté body strhli.
Po doběhu to ve společenském sále moc „společensky“ nevypadalo. Zablácené tenisky pod stoly, na židlích špinavé tepláky a bundy. Mezi tím vším poskakovali po jedné noze závodníci ve spodním prádle a hledali své svršky. Po chvíli ale oblečení ze stolů zmizelo a nahradily je talíře s gulášem, řízky a utopenci, půllitry piva a fialová limonáda pro řidiče. Z reprobeden se linuly pomalé melodie. I ti nejunavenější běžci sebrali síly a opírali se na parketu o své protějšky.
Krátce po desáté hodině hudba na pár minut utichla a začalo vyhlašování vítězů. Za bouřlivého potlesku si pro pomyslné první medaile přišli neregistrovaní závodníci Míša s Michalem. V kategorii registrovaných zvítězili Honza Kolín s Lenkou.
Na závěr přišla ke slovu opět hudba. Celkovou atmosféru vesnické zábavy pak rušili jen zbloudilí závodníci, kteří se, celí prokřehlí a udýchaní, čas od času objevili na tanečním parketu.
