Protože se blíží termín pro podání přihlášek na pobyty
v zahraničí, rozhodl jsem se v třetím příspěvku shrnout vše, co vám
Erasmus může přinést. Nejsou to jen promile alkoholu v krvi, ale i plno
užitečných poznatků.
Už jenom to, že tyto řádky píšu právě já, je možná do jisté míry
trochu ironie. Původně jsem ani moc neplánoval odjet. Zpočátku jsem si
chtěl dokázat, že se na Erasmus dostanu. Poté se to změnilo ve zvědavost,
jaký že ten zahraniční pobyt vlastně je a co zajímavého mi to může
přinést. Moje původní přesvědčení bylo, že Erasmus není víceméně
k ničemu, jenom si trochu člověk procvičí jazyk(y) a popije s bandou
zahraničních studentů.
Minimálně v první části teze jsem se mýlil. Erasmus je k něčemu, a
to i v Berlíně, který je v podstatě za humny. Člověk vidí jiný styl
učení, jiný přístup studentů, více se diskutuje, hodiny jsou často
živější. To, co se člověk chce naučit, závisí hodně na disciplíně,
s jakou se kdo připravuje.
Na druhou stranu ale existuje nebezpečí, že se moc diskutuje a ve své
podstatě to je o ničem – jen omílání klišé. Kamarád z Liberce toto
nebezpečí vyjádřil tak, že učení v Dánsku i Anglii, kde strávil
dohromady dva roky, bylo zajímavé, ovšem staré dobré české drcení má
taky něco do sebe. Měl pocit, že mu chybí základy, které ho nikdo neučil.
Závěr z toho by mohl být, že rok či půl roku je akorát, delší doba
nemusí být vždy výhra. Já jsem nicméně vyhrál jackpot, protože
minimálně některé hodiny tady jsou mimořádně zajímavé.
Zajímavá je také jazyková stránka pobytu. Občas mám pocit, že se moje
angličtina od příjezdu zhoršila, na druhou stranu mám poprvé v životě
pocit, že dokážu vést konverzaci v němčině. Přijde mi, že zahraniční
pobyt je velmi dobrý na rozmluvení se či naučení se jazyka. Například
v mém případě, kdy studuji němčinu již velmi velmi dlouho, jde
o zúročení znalostí, které pasivně ovládám, ale nikdy jsem se je
nenaučil nějak prakticky využít.
V neposlední řadě jsem byl mile překvapen, že to nakonec jde na Erasmu
relativně dobře s relativně malým množstvím alkoholu. I když možná
hůře první měsíc, kdy je alkohol hlavní seznamovací prostředek. Ale
s trochou aktivity si člověk může zařídit čas podle chuti. Najdou se tu
lidé na (stolní) tenis, squash i na výlety do okolí. Zdá se tedy, že
zahraniční pobyt, alespoň co se týče Erasmu, je poměrně flexibilní. Jsou
tu studenti, kteří jsou každý týden v jiném městě, jiní jsou na
každé party, další se tu chtějí učit. Je na každém, jak si chce pobyt
zařídit ke své spokojenosti. Erasmus ale není zázrak, bez kterého by se
nedalo žít. Na druhou stranu je to mnohem lepší, než jsem dříve byl
ochoten připustit.
