Blížící se jmenování bankovní rady obnovilo veřejnou diskuzi o možném termínu přijetí eura. Prezident Václav Klaus prezentuje problém jmenování bankovní rady zejména ve světle případného vstupu České republiky do EMU. Jak uvedl například pro idnes, považuje příští bankovní radu za klíčovou, jelikož bude rozhodovat o postupných krocích k zavedení eura. Úloha centrální banky však nebude tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo.
Blížící se jmenování bankovní rady obnovilo veřejnou diskuzi o možném termínu přijetí eura. Prezident Václav Klaus prezentuje problém jmenování bankovní rady zejména ve světle případného vstupu České republiky do EMU. Jak uvedl například pro idnes, považuje příští bankovní radu za klíčovou, jelikož bude rozhodovat o postupných krocích k zavedení eura. Úloha centrální banky však nebude tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo. Přestože role centrální banky bude bezesporu vzrůstat před přijetím eura, nemyslím si, že centrální banka bude ten klíčový hráč, který rozhodne o výhodnosti či snad dokonce termínu přijetí společné měny. A možná ani není subjektem, který rozhodne o klidném či neklidném vplutí do bran eurozóny.
Klíč k zásadním otázkám přijetí eura se totiž paradoxně nachází na opačné straně Vltavy a to ve Strakově akademii. A otázka „kdy skutečně přijmeme euro“ by měla být kladena spíše politologům, na rozdíl od problému „kdy je optimální vstoupit do EMU“, což je v zásadě ekonomická otázka. To hned z několika důvodů, které se pokusím vysvětlit.
Předně vzdání se vlastní měny je především politická záležitost. Můžeme se donekonečna bavit a diskutovat o všech ekonomických aspektech eura včetně ideálně načasovaného vstupu, ale hlavní váha je především v politické rovině. O přijetí eura se bude hlasovat v referendu, jehož výsledek může být ovlivněn různými, špatně předvídatelnými aspekty. Postoj a mandát vlády však bude velmi podstatný a může ovlivnit rozhodování voličů. Politické aspekty přijetí eura se ukazují podstatné ve všech zemích, které o společné měně již rozhodovaly. Postoj lidí k euru může být daný subjektivními faktory nebo hospodářským stavem Evropské unie, který bude spojován s měnou euro.
Zásadní překážka brzkého vstupu do eurozóny se skrývá především ve stavu našich veřejných financí. Měnová politika se nepohybuje ve vakuu a její součinnost s fiskální je naprosto zásadní. Jestliže budeme mít chronické problémy s plněním maastrichtských kritérií, nebude o euru ani řeč. Dokonce s nemocnými veřejnými financemi není vhodné vstupovat ani do kurzovního mechanismu ERM II. Mohou vyvolat problém ve všech sledovaných makroekonomických veličinách. Zadlužování státu podlamuje kurzovou stabilitu, zvlášť pokud si půjčujeme i v eurech. Inflace je též ovlivňována fiskální politikou a jak známo je primárním cílem měnové politiky, která musí reagovat na změny očekávané inflace. Konečně úrokové sazby mohou být neustálým zadlužováním též ohroženy a zvýšená riziková prémie na dlouhodobé závazky naší země může ohrožovat schopnost plnit maastrichtská kritéria. Vláda tak zásadním způsobem ovlivňuje, kdy budeme moci vstoupit do EMU.
Otázka číslo dvě zní, za jakých podmínek bude pro nás výhodnější držet v peněžence eura. Zde se paradoxně dostáváme opět do vládních kompetencí. Trh práce spolu s úrokovými sazbami a měnovým kurzem je zásadní pro ustálení takzvané makroekonomické rovnováhy, neboli schopnosti ekonomiky vypořádat se s náhlou recesí. V EMU ztratíme úrokovou sazbu a měnový kurz jako polštáře negativních hospodářských šoků, proto bude veškerá váha přesunuta na trh práce. Jeho pružnost je zásadní pro klidný pobyt v Eurozóně, opět jsem tedy u vládních kompetencí.
Jsem přesvědčen, že složení bankovní rady bude mít z výše uvedených důvodů relativně menší vliv na to, kdy a jak vstoupíme do EMU. To však neznamená, že její složení není důležité. Rozhodování o hodnotě centrální parity při vstupu do ERM II a potom do eurozóny bude samozřejmě podstatné, přestože se nedají očekávat žádné výrazné posuny od aktuálního měnového kurzu.
Kroků k přijetí eura bude ze strany ČNB více, ale nelze předpokládat, že bankovní rada bude klíčový hráč v otázce kdy vstoupit do EMU. To bude politické rozhodnutí vlády a občanů v referendu. Výhodnost přijetí bude též ovlivněna politikou současné a budoucí vlády. Sledujme proto jejich politiku a ptejme se, jaké bude mít důsledky pro budoucnost naší země, ať již uvnitř nebo mimo eurozónu.
