V minulém roce jsem měl zapsán oborově povinný seminář zahrnutý do bakalářské zkoušky. Povinností nás studentů bylo docházet do hodin (tato katedra se zřejmě domnívá, že bez donucení tam nikdo nebude chodit), vypracovat referát a napsat test. Vše jsem celkem poctivě plnil (jak mi okolí jistě dosvědčí, chodím občas i tam, kam se nemusí) až do momentu vyzvednutí si zápočtu.
V minulém roce jsem měl zapsán oborově povinný seminář zahrnutý do bakalářské zkoušky. Povinností nás studentů bylo docházet do hodin (tato katedra se zřejmě domnívá, že bez donucení tam nikdo nebude chodit), vypracovat referát a napsat test. Vše jsem celkem poctivě plnil (jak mi okolí jistě dosvědčí, chodím občas i tam, kam se nemusí) až do momentu vyzvednutí si zápočtu. Termín vydávání výsledků testů a udělování zápočtů se shodoval s akademickým mistrovstvím v atletice, kde jsem VŠE reprezentoval. Domluvil jsem si s vyučující, že návštěva konzultačních hodin celý problém vyřeší.
Pominu-li, že se mi dotyčnou vyučující podařilo zastihnout na konzultaci až napotřetí, protože dodržování příchodu a odchodu na konzultační hodiny alespoň do akademické čtvrthodinky (navíc na dislokovaném pracovišti v Černé ulici) není její silnou stránkou, dozvěděl jsem se nemilou zprávu – mám nezapočteno. Chvíli jsme diskutovali, byly i pokusy o přezkoušení, ale s odstupem 3 týdnů – uznejte sami – o daném tématu panovalo v mé mozkovně značné prázdno. Byl jsem dotázán, „proč vlastně studuji, když všechno ihned zapomenu, zda se náhodou necítím ukřivděný a nechť si příští semestr zapíši někoho jiného…“ O pár dní později jsem potkal kolegu ze zmíněného kurzu a dozvěděl jsem se pár podivných skutečností. Testy opravovaly nějaké studentky a dopustily se mnoha chyb. Dále mí dva kolegové test vypracovali společně, navíc mnohdy chybně, a po domluvě od vyučující, že podvádět není fér, dostali započteno. Vrcholem pro mě bylo, když jsem se dozvěděl, že jiný vyučující stejného předmětu otevřeně před studenty hovořil o dohodě na katedře, že určitý počet studentů z každého kurzu musí dostat nezapočteno. Zde už je zřejmé, že o žádné objektivnosti hodnocení studentů nelze hovořit. Asi jsem se stal potřebným vyhozeným…
Nastal nový semestr a já si zapsal někoho jiného. Zaručeného „dávače“. Kdo by si to napodruhé nepojistil? O to větší bylo moje překvapení, když na hodinu dorazila ta stejná vyučující, od které jsem dostal před pár měsíci nezapočteno, s tím, že katedra upravila rozvrh… Změnit kurz by bylo podle referencí na ostatní volné vyučující ještě větší sebevraždou. Vytrpěl jsem tedy semestr znovu (opět povinná docházka, opět stejná témata – prostě zábava) a dostal kýžený zápočet. Ihned jsem si zapsal „bakuli“ a od zmíněné vyučující za 5 minut dostal jedničku. Prý „když někdo umí, proč to protahovat“.
