Fakulta podnikohospodářská mění podobu státnic a zavádí povinnou docházku

7. 8. 2017 | | Rozhovory, Zprávy ze školy děkan_web

Fakultě podnikohospodářské (FPH) se podařilo získat akreditaci EQUIS a umístit se tak mezi jedno procento nejlepších byznys škol na světě. To s sebou současně přinese velké změny uvnitř fakulty. Jednou z nich je alespoň padesátiprocentní účast na přednáškách povinných předmětů. K těmto aktualitám poskytl své vyjádření děkan fakulty Ivan Nový. Pokračování rozhovoru z minulého týdne:

Mezi studenty je nejvíce diskutovaná změna v podobě struktury státnic u magisterského oboru Management. Můžete k této změně uvést více informací?

Má to určitou spojitost i se získanou akreditací. Ta nás nenutí ke konkrétním změnám, ale pouze ke změnám vedoucím ke kvalitě. Musíme doložit, co všechno děláme pro to, aby náš absolvent se stal kvalitním, srovnatelným s těmi nejlepšími univerzitami. Jedním z kroků, ke kterým jsme přistoupili a z mého pohledu se jeví jako poměrně odvážný, že státnici už nechceme pojmout jako memorování příruček, definic a pojmů. Na to existují už i jednotlivé předměty, ve kterých se student musí naučit terminologii, bez které to někdy nejde. Ale státnice má být něco komplexnějšího. My jsme přistoupili k tomu, že státnice má od letošního roku podobu takzvané „případové studie“ nebo širší problémové situace v jakési fiktivní firmě, kdy je situace popsána. K tomu existují z pohledu celého studovaného oboru dílčí otázky. Případových studií je prozatím pouze několik, ale otázek je řada. Student si pak vylosuje tři.

Tyto otázky jsou někde zveřejněné?

Nejsou. Ani nemohou být zveřejněné, aby měly smysl. Právě na nich se pozná, zda student látce rozumí. Student dostane 90 minut na seznámení s příběhem nebo problémem a také čas, aby si připravil řešení těchto tří otázek, které směřují ze tří různých předmětů k danému problému. To znamená, že přítomni budou vždy zástupci tří kateder, kteří to budou schopni nějakým způsobem posoudit.

Jak bude probíhat hodnocení?

Stupeň hodnocení bude postaven na tom, že se student pro úspěšné absolvování státnice musí umět vypořádat jak s teoretickým fundamentem problému, tak i s jeho praktickou uplatnitelností. Pak už se bude jednat pouze o to, jak moc na tyto otázky umí odpovídat samostatně za pomoci doplňujících otázek nebo s větší mírou pomoci zkoušejícího. Není to tedy tak, že bychom se spokojili pouze s memorováním bez jakýchkoliv dopadů do alespoň trochu reálné praxe. Na absolventa, jakožto inženýra ekonomie, klademe nároky na znalost jak teoretické stránky, tak i její praktické uplatnitelnosti. Jedná se tak trochu o revoluční krok. Nejen pro studenty, ale i učitele. Tímto způsobem je složitější věci zkoušet, ale i se na ně připravovat a umět je propojit. V minulosti většina kateder žila svým vlastním životem a jedna katedra neměla příliš přehled o tom, co učí ta druhá. Studenti si pak stěžovali, že se některé věci opakují a jiné naopak chybí. Takto v podstatě nutíme kantory i studenty umět jednotlivé věci propojovat. Obdobně, jako to funguje i v životě, který je také propojený. Jakákoliv manažerská situace není pouze logistická, čistě psychologická nebo marketingová. Vždy je tam od všeho trochu. A toto bychom chtěli, aby studenti uměli.

V souvislosti s tím tedy došlo k rozhodnutí požadovat alespoň padesátiprocentní účast na přednáškách povinných předmětů?

Ano a tím se nyní dostáváme nejspíš ke žhavému tématu dnešního dne. Jedná se pouze o povinné předměty, neboť právě ty vstupují do státnic na našem oboru. Tím, že studenti budou na přednášky mírně řečeno nuceni chodit, budou také tlačit na kantory, aby více probíhaly vzájemné diskuze a látka tak byla snáze pochopitelná. Z mého pohledu je právě ona povinná účast na přednáškách příležitostí pro vytvoření prostoru k diskuzi na cvičeních. Jde o vzájemnou interakci, která se má stát vhodnou přípravou na samotné státnice na konci studia. Když si představíte, že se řadíme mezi jedno procento nejlepších škol a zjistíte od studentů, že ani jednou nebyli na přednášce z povinných předmětů, před zkouškou se na poslední chvíli memorují z knihy nazpaměť, nezažili argumentaci od učitelů nebo diskuzi, pak to není zrovna optimální.

Jak reagujete na námitky studentů, že do školy chodit nechtějí, protože pak nemají čas chodit do práce?

Studenti podle mého názoru mají v první řadě chodit do školy. Jsme rádi, že chodí do práce, ale měli by do ní chodit až po škole, protože se jedná o prezenční formu studia. Rozvrh si mohou sestavit tak, aby byli například tři dny ve škole a poté dva dny v práci. Požadujeme povinnou účast nejméně z padesáti procent a týká se to pouze povinných předmětů. Studenti mají často pocit, že knížky samy o sobě stačí. Je ale přece přínosnější pro každého, když zažije na hodinách také diskuzi se spolužáky a učitelem o daném tématu a samostatně o nich přemýšlí. Chceme po studentech, aby se v problematice orientovali. Proto je důležité, aby chodili do školy.

Není to příliš velké sousto najednou?

Proces změn je vždy třeba odněkud začít. My jsme začali, ačkoliv poněkud odvážně, od konce, tedy změnou státnic. Kdybychom začali od začátku, tak bude změna tohoto procesu trvat například deset let a nebudu mít argument, proč by zrovna teď měli chodit studenti do školy povinně. Pořádají se i workshopy, aby se kantoři naučili, jak bude tento nový systém zkoušen. Troufám si tvrdit, že je možná více složitý pro kantory, než pro studenty. Hlavně z hlediska hodnocení zkoušky. Toto rozhodnutí je záležitostí konsensu celého kolegia děkana, tedy všech proděkanů, všech vedoucích kateder. Je to názor fakulty jako celku, za kterým si stojíme. Stále máme akreditace, která nás nutí dokládat, co děláme pro kvalitu.

Zkoušeli jste již státní závěrečnou zkoušku podle nového formátu?

Ano, jedny již proběhly. Na podzim jsme uspořádali informační schůzku, kam jsme svolali studenty a byl jim nastíněn jeden konkrétní příběh, spolu s doplňujícími otázkami, které byly zodpovězeny. Dále probíhaly workshopy kateder. Postupně budeme propracovávat případové studie, spektrum otázek a další záležitosti. Jsme si vědomi toho, že to nebude dokonalé, ale jednou se začít musí.

Pokud studenta tyto státnice čekají a zná pouze zadání zhruba pěti konkrétních případových studií, pak se na to nedokáže nárazově připravit. Jediný způsob je tedy komplexní dvouletá příprava během studia?

Přesně tak. A zároveň dotazování se kantorů na konkrétní příklady v praxi. Jedno souvisí s druhým. Proto je důležité chodit do školy.

Co si o tomto novém typu výuky myslí studenti?

Tuto otázku jsem si testoval na své výuce. Studenti to spíše ocenili, dá se dokonce říci, že téměř jednohlasně. Řekli, že si myslí, že je to takto správně, ale zároveň vyjádřili obavy, jestli to kantoři budou umět tímto způsobem zkoušet. Jsme si vědomi tohoto rizika, a proto jsme pro to udělali skutečně velký kus práce. Kantoři si vzájemně sdělují, co jednotlivé katedry budou k danému tématu zkoušet a podobně.

Věříte, že propojení s praxí nejspíše přiláká větší počet zájemců o studium?

Pevně v to doufáme. Faktem také zůstává, že máme na fakultě velmi úspěšné vedlejší specializace. Polovina všech studentů VŠE si volí vedlejší specializace právě na Fakultě podnikohospodářské. Studenti je většinou oceňují právě z toho důvodu, že jsou prakticky zaměřené. Velmi oblíbenými specializacemi jsou Sales management, Marketing, vedlejší specializace z Personalistiky, Manažerská psychologie a sociologie a další. Katedra Strategie začala s novou vedlejší specializací ohledně Consultingu. I tam už se objevují někteří vyučující přímo z praxe. Ale vše je prozatím během na dlouhou trať.

Foto: archiv FPH

Mohlo by tě zajímat: