Na konci osmdesátých let počítalo vedení státu s válkou, proto je
budova na Jižním Městě dobře vybavena. Studentský list vás zve na exkurzi
do místa, o jehož existenci ví málokdo. Fotil Petr Cihlář.
Do suterénu se dostanete běžným výtahem, ale pouze pokud máte správný
klíč k ovládacímu panelu. Správce budovy pan Chládek jej má, takže
míříme do podzemí.
Dovnitř krytu vedou úplně obyčejné dveře…
…ale hned pod schodištěm, kde trochu prosakuje spodní voda…
…narazíte na těžké železobetonové dveře, které chrání jádro
krytu – místnost pro ukryté.
Ta je velká jen asi jako tři běžné učebny, ale počítá s kapacitou
600 lidí. V Praze je mnoho podobných krytů, ale většinou nájemníkům
slouží jako sklepy a pro původní účel jsou dávno nepoužitelné. Do
dalších prostor by už uprchlíci neměli přístup, kromě jednoduchých
záchodů.
„Hasiči můžou kryt chválit jak chtějí, já bych tam nikdy nevlez,
kdyby byla válka,“ říká Josef Mudra, který se o kryt stará (první
zleva).
Velitelská místnost je o něco velkorysejší, dnes jí místo zelených
čepic a válečných plánů vévodí nevyzvednuté diplomky, čekající na
skartování. Některé jsou téměř padesát let staré, diplomovou práci
Miloše Zemana ani Václava Klause se prý panu Chládkovi najít
nepodařilo.
Nejzajímavějším zařízením krytu je obrovský dieselový motor,
sloužící k výrobě elektřiny. Kromě krytu dokáže napájet v případě
výpadku také celou budovu.
Tento model motoru se často používá také na lodích a je neuvěřitelně
spolehlivý. Pracovníci krytu ho zapínají jednou měsíčně, aby
zkontrolovali jeho funkčnost.
Budova měla původně sloužit jako škola Sboru národní bezpečnosti, do
ochrany ekonomů by tehdy (ani dnes) nikdo tolik neinvestoval.
filtry.
Kyslíková plnicí stanice. Právě nedostatek kyslíku a opotřebování
filtrů by bylo důvodem, proč by ukrytí nepřežili déle než 72 hodin.
Navíc by v případě potřeby bylo nutné dovézt kyslíkové lahve, pro
školu by byla jejich údržba příliš nákladná.
Na zvonek by zvonili pozdě příchozí a doufali, že nejsou
601. v pořadí.
Přístroj, měřící hladinu kyslíku ve vzduchu.
Zadní východ z krytu vede na louku za školní budovou, aby ho bylo
možné opustit i v případě zřícení celého objektu.
Chtěl bych poděkovat panu Chládkovi, správci
budovy na Jižním Městě, bez jehož mimořádné ochoty by fotoreportáž
nevznikla, a také pověřenému pracovníku panu Mudrovi za jeho zapálený a
zasvěcený výklad.
