Na zájezd do Portualska budeme všichni dlouho vzpomínat. 29.Mezinárodní folklorní festival Terras da Feira – Dancas do Mundo, který proběhl od 18.-30.7. v severním Portugalsku v okolí města Porto, byl pro nás v mnohém výjimečný. Předně tak daleko jsme se souborem ještě nikdy necestovali, ujeli jsme dohromady přes 7400 kilometrů a v autobuse jsme strávili, počítám-li jen cestu tam a zpět, bezmála 100 hodin!
Na zájezd do Portualska budeme všichni dlouho vzpomínat. 29.Mezinárodní folklorní festival Terras da Feira – Dancas do Mundo, který proběhl od 18.-30.7. v severním Portugalsku v okolí města Porto, byl pro nás v mnohém výjimečný. Předně tak daleko jsme se souborem ještě nikdy necestovali, ujeli jsme dohromady přes 7400 kilometrů a v autobuse jsme strávili, počítám-li jen cestu tam a zpět, bezmála 100 hodin!
Ještě nikdy jsme v průběhu zájezdu nemuseli zastavit přímo na magistrále, protože nám došla nafta, nikdy jsme nespali na pokoji po šestnácti, nesnědli tolik rýže nebo nekřísili svého kamaráda z bezvědomí. To vše a mnoho dalšího jsme prožili za těch úžasných 16 dnů.
Do Portugalska jsme jeli hlavně tančit, hrát a zpívat. Malá vesnička Argoncilhe nedaleko Porta hostila celkem 6 zahraničních souborů z Evropy, Brazilci bohužel nedorazili. Češi, Němci, Makedonci, Ukrajinci, Rumuni, Italové a domácí Portugalci cestovali každý den do jiného městečka nebo vesničky, aby předvedli své národní tance a písně. Gaudeamus jako už tradičně zaujal hlavně humorem a něhou svých čísel. Několikrát se nám stalo, že se lidé přímo semkli kolem nás a nadšeně tleskali a skandovali. Němci si získali obecenstvo hlavně svou technickou dokonalostí pohybu, Rumuni zase excelovali muzikantsky.
Kromě každodenních vystoupení, která probíhala hlavně večer a v noci, jsme měli čas i na výlety. Porto bylo naším nejčastějším cílem cest. Toto malebné město na řece Douro si nás zkrátka získalo, a to nejen proto, že jsme byli na prohlídce zdejší výrobny portského s ochutnávkou tohoto skvělého moku! Výhledy na řeku s krásnými mosty, úzké uličky v historickém centru, kavárny a obchůdky byly prostě neodolatelné. Ale ani Atlantik nezůstal bez povšimnutí. Několikrát jsme se v oceánu vykoupali i přesto, že voda měla pouhých 17 stupňů a vzduch nebyl o moc teplejší. Na místní poměry jsme měli totiž dost chladné počasí, až ke konci zájezdu nám podnebí ukázalo, jak chutná 40 stupňů Celsia při tanci v krojích. Nebylo to nic příjemného, úpal dostala sice jen jedna tanečnice, ale děkovali jsme přírodě, že nás na zájezdu obdařila příjatelnějšími teplotami.
Konečně festivaly jsou i od toho, abychom utužili své přátelské vztahy a navázali nové. To se nám díky rodinnému prostředí školy, ve které jsme byli ubytovaní pěkně všichni pohromadě, podařilo. Sice jsme se vždy neúčastnili téměř každonočních diskoték, přednost jsme většinou dali vlastnímu hraní a zpívání (jsme přece folklorní soubor), ale několikrát jsme se zlákat nechali a pořádně „zapařili.“
Domů jsme se vrátili plni zážitků a zároveň očekávání, jakýže festival nás čeká příští rok.
Že by znovu Portugalsko…?
