Ve Studentském listu dbáme na populární „vyváženost“ obsahu našich novin. Snažíme se, aby se vedle článků kritických objevovalo dostatečné množství článků pozitivních. Mysleli jsme si, že na konstruktivní kritice ani není nic špatného, právě proto, že nabízí řešení a že tedy svými náměty stav věcí na VŠE můžeme změnit.
Ve Studentském listu dbáme na populární „vyváženost“ obsahu našich novin. Snažíme se, aby se vedle článků kritických objevovalo dostatečné množství článků pozitivních, abychom neprobouzeli příliš „blbé“ nebo zase nezdravě dobré nálady. Koneckonců, z obou soudků máme materiálu požehnaně. Mysleli jsme si, že na konstruktivní kritice ani není nic špatného, právě proto, že nabízí řešení a že tedy svými náměty stav věcí na VŠE můžeme změnit.
Mysleli jsme si to, i když jsme již v říjnu minulého roku psali o „skandálu“ s prodejem neschopenek našim studentům, o nedořešeném problému okolo nových identifikačních karet nebo o problémech způsobených zpožděnou rekonstrukcí Rooseveltovy koleje.
Mysleli jsme si to ještě i v listopadu nad psaním článků o změně pravidel při souborných zkouškách z angličtiny, dokonce i v prosinci, kdy jsme informovali o neefektivním hospodaření Správy účelových zařízení.
Mírného povzbuzení jsme se dočkali v novém roce, když jsme publikovali několik článků o organizačních problémech studentských aktivit a věci se daly skutečně do pohybu. Pak ale přišly další články. O dietní menze, kde se naši studenti nemohou stravovat, o zahraničních studentech, kteří do Prahy jezdí spíše za zábavou než za výukou, o „nákupech“ souborných zkoušek z matematiky od studentů jiných škol. Naposledy to byly zprávy o novém systému přidělování kolejí, které vyvolaly mimořádnou debatu na straně studentů, z příslušných stran jsme se však opět nedočkali sebemenší reakce.
A reakce nepřišla ani na většinu z výše jmenovaných problémů. Pokud ano, pak bylo její snahou pouze zamést věci do kouta a hlavně už o nich nemluvit. Nikdo zúčastněný ani necítil potřebu ohradit se vůči tomu, co o něm bylo ve Studentském listu napsáno. Je to zřejmě důkaz toho, že naše informace byly skutečně pravdivé. Důkazem je i fakt, že se na stavu uváděných problémů nic nezměnilo.
Na závěr své rekapitulace jsem chtěl použít několik vzletných větných konstrukcí, které by obsahovaly výrazy jako letargie, lhostejnost, ututlat nebo kostlivec ve skříni. Dále pak donkichotství, větrné mlýny a třeba také hlavou proti zdi. Po přečtení těchto řádků ale nechám na čtenáři samotném, aby si k těmto pojmům doplnil podměty a přísudky sám. Třeba jako tajenku při čekání před ordinací doktorky Neschopenkové.
