Končí období dešťů a každým dnem se bude oteplovat. Patnáct stupňů, 28. ledna. Vítejte na mezinárodním letišti v Hongkongu. Po čtrnáctihodinovém letu s mezipřistáním ve Frankfurtu jsem příjemně unavený. Přesto velice intenzivně vnímám místní hi-tech prostředí. Skylinerem jedu po visuté trati z letiště do centra a z okna se dívám na krásně modrozelené moře s četnými ostrůvky. Vlak jede chvíli po ostrovech, pak zas po mostě. Je naprosto tichý.
Končí období dešťů a každým dnem se bude oteplovat. Patnáct stupňů, 28. ledna. Vítejte na mezinárodním letišti v Hongkongu.
Po čtrnáctihodinovém letu s mezipřistáním ve Frankfurtu jsem příjemně unavený. Přesto velice intenzivně vnímám místní hi-tech prostředí. Skylinerem jedu po visuté trati z letiště do centra a z okna se dívám na krásně modrozelené moře s četnými ostrůvky. Vlak jede chvíli po ostrovech, pak zas po mostě. Je naprosto tichý. Na obrazovce v opěradle přede mnou si prohlížím obrázky, čtu zprávy a informace o počasí, sportu nebo o dopravní situaci.
Hongkong je výškový labyrint
Za dvacet minut přijíždíme na Hongkong Island, kde přesedám na metro. Vlaky jsou tu asi dvakrát delší než u nás a uvnitř průchozí. Nechybí digitální ukazatele s informacemi, kde se vlak nachází, kam jede, na které straně vystupovat, která stanice je přestupní a tak dále. Reproduktory na cestující mluví kantonsky a anglicky.
Metro tu má pět linek, ale počtem stanic se od našeho metra moc neliší. Žije se tu totiž na menší ploše, ale zato v několika výškových úrovních: několik pater podzemních garáží, dvě úrovně metra (pro každý směr jedna), vestibul metra s četnými obchůdky, výstupy na ulici (osm není žádnou výjimkou), další patro obchodů a restaurací, výstup na jinou ulici, další dvě patra obchodů a potom dalších třicet až padesát pater s byty. Je opravdu těžké se tu vyznat.
Přes město jedu asi čtyřicet minut. Zbytek cesty musím taxíkem. Je nemožné řidiči vysvětlit, kam se potřebuji dostat. Neumí anglicky. Jak později zjistím, téměř žádný taxikář neumí anglicky. Je nutné mu ukázat místo na mapě a doufat. Jedeme velmi rychle, dokonce přes osmdesát mil v hodině. A ve městě! Platím směšných sto korun.
Doprava je tu vůbec levná. Použít můžete metro, dvoupatrové autobusy, minibusy, taxíky, vlaky a v centru i staré dvoupatrové tramvaje. Každý platí magnetickou kartou. Černí pasažéři tu neexistují, protože placení kontroluje řidič.
Škola jako z jiné planety
Přijíždím do kampusu The Hong Kong University of Science and Technology, kde mám strávit příštích pět měsíců jako výměnný student. Budovy jsou tu postavené ve svahu, všude jsou výtahy a eskalátory. Architektura je fascinující. Ubytovávám se a začínám se prokousávat všemi možnými papíry a formuláři.
Číňané jsou byrokratičtí přeborníci. Je tu plno zákazů a příkazů. Odhodit papír na ulici stojí od pěti do dvaceti tisíc, pokuta se platí za plivání, psí výkaly, nedopalky, kouření na ulici nebo konzumaci jídla v metru. Regulace je přítomna i ve škole – pokud si chci zapsat kurz práva, musím doložit svoji studijní historii. Profesor sám posoudí mé dosavadní úspěchy a může mě z předmětu vyloučit. Můj první den je plný zážitků a usínám plný očekávání.
V kampusu funguje vše skvěle. Musí být nejméně padesátkrát větší než žižkovský areál VŠE. Krásné klimatizované učebny, počítačové laboratoře a studovny bych přál každému vidět. Knihovna je prostorná a v obchodě s literaturou seženete vše, co k výuce potřebujete. Překvapí vás supermarket, dvě bankovní pobočky i zdravotní středisko, kde mají studenti ošetření zdarma.
„Menza“ nabízí úplně všechno: Od plodů moře, přes steaky a řízky až k McDonald’s – vše za ceny od 40 do 240 korun. Sportovně založení studenti mohou využívat dva bazény (venkovní a vnitřní), posilovnu, několik kurtů na squash, tenis, fotbalové hřiště, atletický ovál, lezeckou stěnu… Studenti si mohou vařit v neuvěřitelně vybavených kuchyňkách. Ubytování na několik měsíců zde nevyjde dráž než u nás, pokud si tedy nepronajmete rovnou celý apartmán.
Moje předměty se zatím zdají být zhruba tak těžké jako u nás. I když občas musím dohledávat anglickou slovní zásobu. Kromě dvou osmdesátiminutových přednášek nás každý týden čeká padesátiminutový tutoriál, tedy něco jako cvičení. Obecně řečeno, asi se tu nevyplatí studovat jazyky a základní předměty, protože jsou prý hodně jednoduché.
Spánku není třeba
Studentský život je tu hodně intenzivní. Zvlášť pro Pražáka – vždyť kolej jsem zažil poprvé až tady. Sport, studium, nakupování, cestování, jídlo, počítače, párty – to je můj typický den. V centru je ulice plná diskoték a klubů, tedy míst, kde potkáte plno Evropanů a Američanů. Je tam dost draho, ale mají levné dny, kdy se například neplatí za pití. Noční život tam trvá do rána.
Spí se málo. Číňané skoro nesportují a vůbec se málo pohybují, takže nepotřebují více než pět hodin spánku denně. V noci dělají kravál, ale po napomenutí se rychle utiší. Jsou velice zdvořilí, mlčenliví a nenápadní. Pokud jsou ovšem ve skupině, rychle se změní.
Univerzita a místní buddy systém pro nás pořádají různé akce. Na dotovaných večírcích se jí levné občerstvení a pivo je úplně zdarma. Jezdí se na společné výlety včetně návštěvy Cyberportu, místní obdoby Sillicon Valley. Pro tuzemce je raritou navštívit starou koloniální budovu ze 17. století. Asi by se divili, kdyby přijeli do Prahy.
Místní ovšem Prahu znají, mnoho z nich ji navštívilo. Někteří sice ještě nezaznamenali, že se Československo rozpadlo, ale hodně se mě vyptávají na Evropskou unii. Někdy se mi zdá, jako by se báli její ekonomické a politické síly.
Na zahálení nezbývá čas
Začátkem dubna je plánováno desetidenní studijní volno. Výměnní studenti plánují výlety do Číny a dalších zemí. Letenky jsou velice levné. Už za měsíc pobytu jsem viděl podstatnou část Hongkongu. Navštívil jsem také Macau a Nová teritoria, zemědělskou oblast mezi hongkongským ostrovem a pevninskou Čínou. Plánuji výlet do Kambodži, potom na Tchaj-wan a v dubnu čtrnáct dní v Číně. Až tu skončím, chystám se ještě do Indočíny a možná na Filipíny.
Pokud uvažujete o možnosti vyjet za studiem do ciziny, určitě zvažte Hongkong. Pro Evropana je to exotické místo, přitom ale kosmopolitní, otevřené a naprosto bezpečné. SARS a jiné nemoci jsou minulostí a zdravotnictví je velmi vyspělé. Univerzita nabízí dobré studijní možnosti a koupání v Jihočínském moři a sportovní vyžití je dalším lákadlem. Moc si neodpočinete a nevyspíte se. Je tu toho zkrátka tolik, že vám to nedá, jen tak se válet.
