„Práci na VŠE jsem se ráda věnovala po celý svůj život,” říká studijní referentka na Fakultě mezinárodních vztahů Eva Matyášová. Na studijním oddělení naší školy působí už od roku 1952. Svou práci si pochvaluje. Začala zde pracovat v šestnácti letech a nikdy ji to netáhlo jinam. „Nedovedu si představit, že bych zde nepracovala nebo dělala něco jiného.“ Podle jejích slov se samotní studenti za poslední půlstoletí příliš nezměnili.
„Práci na VŠE jsem se ráda věnovala po celý svůj život,” říká studijní referentka na Fakultě mezinárodních vztahů Eva Matyášová. Na studijním oddělení naší školy působí už od roku 1952. Svou práci si pochvaluje. Začala zde pracovat v šestnácti letech a nikdy ji to netáhlo jinam. „Nedovedu si představit, že bych zde nepracovala nebo dělala něco jiného.“ Podle jejích slov se samotní studenti za poslední půlstoletí příliš nezměnili. Někteří z jejích bývalých svěřenců za ní občas zajdou, aby se poptali, jak studují jejich děti.
Její kolegyně Marie Jiříková je na studijním oddělení již devět let, kdy přišla z ekonomického úseku VŠE. Úplně spokojená však není. Nevyhovuje jí hlavně nevyvážené rozložení zátěže: „Nárazově nás zavalí množství práce, kterou nemůžeme odvést kvůli časové tísni tak dobře, jak bychom chtěly.“ Připouští ale, že na tom asi není možné mnoho změnit. Poukazuje také na to, že studijní referentky mají na starosti i činnosti, které jim podle nich nepřísluší. Na mysli měla především placení školného a s nimi spojenou administrativu plateb, kterou mají na starosti. Rozesílají studentům dopisy s instrukcemi, kontrolují, zda všichni včas zaplatili školné a případně urgují dlužníky. „Je pravda, že se to týká jen několika studentů,“ připouští Marie Jiříková, ale souhlasí s názorem ostatních studijních referentek, že by se o tyto finanční záležitosti měl starat někdo jiný. Poté, co se obrátily na děkanát, jim vedení fakulty odpovědělo, že by se tento problém měl vyřešit na úrovni celé školy.
Problémy, s nimiž studenti přichází za svými referentkami, jsou většinou standardní, jako například dodatečný zápis předmětu či nevyzvednutý zápisový list. Neobvyklé potíže však měl například student, který přišel o index během povodní nebo jiný, jemuž zápisový list ukradl a roztrhal pes.
Nejvíce jsou obě referentky zavaleny žádostmi a problémy studentů každou středu. Všichni se většinou drží úředních hodin. Ale co když chce student vyřídit něco třeba v pátek odpoledne? „Pokud nemám příliš práce a student je slušný, hned jeho záležitost vyřídím,“ říká povzbudivě Marie Jiříková.
Pracovně náročné bývají pravidelně první týdny v semestru, kdy je třeba vyřídit vedle běžných záležitostí i zápisové listy. Aby toho nebylo málo, přicházejí v únoru také přihlášky nových zájemců o studium.
Se studenty z cizích zemí si obě referentky rozumí velmi dobře: „Nemohu si na ně vůbec stěžovat. Taky komunikace s nimi je bezproblémová,“ říká Eva Matyášová. Potvrzuje to i Marie Jiříková, podle níž jsou zahraniční studenti, kteří většinou pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu, vesměs dobře vychovaní. „Asi mám na ně štěstí, ale jednám se studenty slušně a zřejmě se mi to vrací,“ pochvaluje si.
