Je poledne. Student VŠE Houžvička právě dokončil esej. Napojuje se na globální síť a stiskem klávesy odesílá esej svému docentovi. Ještě než mu začne přednáška z Managementu, musí dokončit v diskusních skupinách odbornou rozpravu s profesorem Brightem z Chicagské University a zapsat se na termín zkoušky. Připojení do školního informačního systému chvíli trvá, mezitím si stáhne z katedrálního WWW okruhy témat.
Je poledne. Student VŠE Houžvička právě dokončil esej. Napojuje se na globální síť a stiskem klávesy odesílá esej svému docentovi. Ještě než mu začne přednáška z Managementu, musí dokončit v diskusních skupinách odbornou rozpravu s profesorem Brightem z Chicagské University a zapsat se na termín zkoušky. Připojení do školního informačního systému chvíli trvá, mezitím si stáhne z katedrálního WWW okruhy témat. Po ověření přístupových práv jsou mu nabídnuty dva volné termíny. Je to smůla, ani jeden se mu nehodí. Houžvička se ale vyzná a okamžitě kontaktuje deset svých spolužáků. Mají zájem a tak všichni pošlou požadavek na další termín. Sláva. Na obrazovce se objevuje nový termín, Houžvička se zapisuje. A už spouští videokonferenci a přepíná se na kanál s přednáškou Managementu. A jéje, profesor už začal. Přenos z Amsterodamu je velice kvalitní. Po skončení přednášky posílá Houžvička jako obvykle profesorovi několik dotazů. Neostýchá se, ví, že jsou doručovány anonymně. Profesor odpovídá fundovaně na všechny dotazy a na závěr pouští krátkou multimediální prezentaci. Houžvička přepíná na jiný kanál (tuhle prezentaci už zná) a napojuje se na školní Web Business Center. Musí totiž udělat domácí úkol–počítač mu vybírá firmu, a další půlhodinu tráví Houžvička jejím vedením. Výsledek není úplně ideální, ale vzhledem k rapidnímu růstu nákladů, který ještě plně neprobrali, by to profesor mohl uznat. Před večeří si Houžvička ještě musí nastudovat pár publikací z knihovny. Ty tam jsou doby, kdy musel stát dlouhé fronty na půjčení knihy a pak se dozvědět, že není k dispozici. Elektronickou podobu si po ověření přístupových práv může studovat klidně celý svět najednou. Pro napsání seminární práce ale potřebuje přehrát kvadromediální CD, a to musí jít do školy. Bohužel nemá doma tak výkonný počítač, jako je k dispozici v každé učebně.
Utopie? Nesmysl? Nerealizovatelné? Až na to kvadromediální CD je předcházející vize založena na reálných technických možnostech. Nevěříte?
- Připojení do globální sítě Internet je už dnes finančně dostupné pro většinu populace. Kolik platí průměrná rodina za telefon? Za stejné peníze získá neomezený přístup k informačním zdrojům po celém světě, elektronickou poštu, WWW a spousty dalších služeb. K připojení nepotřebujete supervýkonný počítač, ani ultrarychlý modem, i když poskytovatelé Internetu vám to budou tvrdit.
- Odesílání esejů vyučujícím je již realitou. Ne příliš využívanou. Proč, když dnes už většina studentů píše eseje a seminární práce v elektronické formě? Chudáci studenti pak tráví množství drahocenného času jejich tiskem na JEDINÉ laserové tiskárně, která je jim na VŠE k dispozici.
- Elektronická pošta začíná být pro studenty samozřejmostí. Pro zaměstnance a učitele je často ještě velkou neznámou. Vždyť by se museli naučit pracovat s počítačem.
- Diskusní skupiny na různá odborná témata existují již dosti dlouho, aby je zaměstnanci i studenti měli možnost zaregistrovat. Problém je v tom, že není nikdo, kdo by jim ukázal výhody takovéto práce.
- Okruhy témat, odkazy na informační zdroje, skripta a další informace jsou určitými katedrami přes WWW již publikovány. Příkladem toho, že to není jen záležitost „počítačových kateder“, je katedra Filosofie.
- Přihlašování na normální zkoušky přes počítač a následně i Internet je již za dveřmi. V současné době je již zprovozněno přihlašování na zkoušky bakalářské. Vyvinout program, který by flexibilně reagoval na požadavky studentů na termíny zkoušek, by určitě nebylo nic těžkého a jeho uplatnění by nemuselo být pouze na VŠE.
- V říjnu 1997 uskutečnilo Výpočetní centrum první pokusnou videokonferenci do Ostravy. Přes počáteční problémy byl výsledek více než uspokojivý–čistý zvuk i obraz, minimální zpoždění a reálné barvy. S napojením na akademickou síť TEN34 se tato myšlenka více blíží skutečnosti.
- Vize Web Business Centra, které by sloužilo k simulacím reálného obchodního života také není úplně od věci. Primitivní simulační programy se při výuce na VŠE používají, bohužel ojediněle. Na VŠE se studenti naučí pravidla–bod za bodem–a souvislosti. Prakticky však nemají možnost si své znalosti převést (alespoň pomocí simulace) na zkušenosti a tím je upevnit. Vždyť student, který by ve svém virtuálním státě při předmětu Makroekonomie např. zvýšil úrokovou sazbu, by okamžitě mohl sledovat její vliv na ostatní makroekonomické veličiny mnohem lépe, než na statickém grafu ve skriptech.
- Knihy v elektronické podobě již existují, proč by se tedy v této podobě nemohly vyskytovat a zpřístupnit v knihovnách? Bylo by těžké zařídit bezpečnost z hlediska autorského zákona. Budoucnost však směřuje k literatuře v elektronické podobě a tak i tento problém se jednou vyřeší.
Kromě několika málo výjimek by přechod na informační systém s výše uvedenými prvky nebyl nijak extrémně náročný. Vyžaduje však jasnou informační strategii, která jako by na VŠE chyběla. V základním kursu managementu se student dozvídá, že podnik musí mít svou strategii, se kterou jsou zaměstnanci ztotožněni. Na VŠE většina zaměstnanců ani studentů o žádné, natož informační strategii nemá ani ponětí.
Studentům informatiky jsou na této škole vštěpovány principy tvorby informační strategie, informačního systému. Pod pojmem informační systém chápejme nejen počítačové zpracování ekonomické či studijní agendy, ale komplexní systém vytváření a předávání informací mezi jednotlivými katedrami, odděleními. Konkrétní metodiku pro vypracování informační strategie najdeme např. v knize profesora Voříška „Informační technologie a systémová integrace“. Přesto škola zůstává pomyslnou „kovářovic kobylou“. Také se ptáte proč? Je evidentní, že na VŠE existuje mnoho omezujících faktorů. Ačkoli jde teoreticky o relativně pružnou organizaci s plochou organizační strukturou, její velikost jí v mnohém omezuje. Zastaralé postupy se těžko mění a chybí motivace k odpovědnosti.
Jen pomalu se mění k lepšímu počítačová gramotnost našich vyučujících. V rámci snahy o vyřešení této situace přišlo Výpočetní centrum s novou službou, která by měla zlepšit práci uživatelů s prostředky stávajícího informačního systému. Jedná se o oddělení Helpdesk, které do určité míry poskytuje odborné konzultace z oboru počítačů a aplikačního software zaměstnancům školy. Jde o krok kupředu, nicméně celkový problém rekvalifikace zaměstnanců to neřeší.
Je třeba přiznat, že určité rekvalifikační snahy zde jsou. Jde zejména o program vzdělávání zaměstnanců uvnitř VŠE, kdy zaměstnanci určitých oborů předávají hromadně své zkušenosti ostatním. Nápad je to velice dobrý, realizace pokulhává. Popularita těchto kursů není příliš vysoká a navíc jsou tyto kursy nepovinné. Praktický výsledek je ten, že přihlášených na kursy je pomálu a těch kdo tam chodí ještě méně. Nejspornější je pak obsah kursů týkajících se informačního systému. Neexistují zde totiž konkrétní standardy, na kterých by bylo možné stavět (formát dokumentů, ustálený způsob komunikace, prezentace–viz např. katedrální www stránky). Tyto standardy neexistují právě díky absenci informační strategie a její nedostatečné prezentaci zaměstnancům.
