Jak obstojí VŠE v konkurenci?
NázoryPodmínky na trhu vysokoškolského vzdělávání se v posledních letech výrazně změnily, a ještě podstatnější změny můžeme očekávat v budoucnosti. Vysoké školy a univerzity konkurují o nejlepší (a nejlépe platící) studenty z celého světa, o velké projekty vědy, o lukrativní konzultační zakázky nejenom mezi sebou, ale se soukromými firmami a instituty. Jaké šance obstát a prosadit se na tomto trhu má VŠE v příštích letech?
Jak to vidí… prof. Jiřina Jílková z Katedry životního prostředí
Nová rubrika Studentského listu, ve které se osobnosti akademického života vyjadřují k budoucnosti školy.
Podmínky na trhu vysokoškolského vzdělávání se v posledních letech výrazně změnily, a ještě podstatnější změny můžeme očekávat v budoucnosti. V České republice vznikla řada soukromých vysokých škol se zaměřením na management a veřejnou správu. V Evropě se mění postavení univerzit: z veřejnoprávních subjektů se přeměňují na aktéry schopné prosadit se v konkurenci s jinými školami nejen z Evropy, ale i ze zámoří. V mnoha zemích se mění způsob financování vysokých škol, zavádějí se poplatky za studium a stále větší význam má financování vázané na výsledky vědy a poradenské činnosti.
Vysoké školy a univerzity konkurují o nejlepší (a nejlépe platící) studenty z celého světa, o velké projekty vědy, o lukrativní konzultační zakázky nejenom mezi sebou, ale se soukromými firmami a instituty. Jaké šance obstát a prosadit se na tomto trhu má VŠE v příštích letech?
„Levné“ kredity
VŠE má největší počet studentů ve své historii, jako jediná vysoká škola v ČR má více fakult ekonomického zaměření. Studenti mají v nabídce velký počet kurzů fragmentovaných často na úzce specializované problematiky, což nemá na standardních zahraničních univerzitách obdobu. Stále přibývají další specializace a další nové kurzy a celý proces „zvyšování nabídky“ se již v podstatě vymkl kontrole, zejména po zrušení celoškolské akreditační komise. Celý systém odměňování stimuluje nárůst nabídky kurzů, které se obsahově často překrývají nejen mezi fakultami, ale dokonce i v rámci jednotlivých fakult. Kurzy ve třech úrovních studia (bakalářské, magisterské, doktorské) se však od sebe často příliš kvalitativně neliší a pro studenty mnohdy není žádný problém (z hlediska náročnosti kurzu) zapsat si v bakalářském studiu kurzy magisterského studia. To, co má na jiných univerzitách smysl (opakování látky v pokročilejších kurzech z důvodu možného přechodu mezi různými obory univerzit) je na VŠE kontraproduktivní jak pro kvalitu výuky, tak pro náklady školy.
Nejsou stanoveny minimální kvalitativní požadavky na náročnost výuky, což má zejména u volitelných předmětů devastující dopady. Protože studenti mají velkou nabídku volitelných kurzů, využívají racionálně možnosti získat „levné“ kredity. Volitelné kurzy se pak nemohou odlišovat náročností (například požadavky na studium povinné literatury v cizích jazycích) a úroveň všech volitelných předmětů je v tendenci přesouvána na minimální úroveň.
Počet kurzů nabízených v cizích jazycích je malý. Zcela chybí stimuly pro zvyšování nabídky kurzů v angličtině a v dalších jazycích. Učitelé za výuku v cizím jazyce nedostanou významně více peněz, ani jim není snížen celkový úvazek.
Silnou stránkou VŠE je velký počet pedagogů, což umožňuje jejich specializované zaměření, s možností vytváření oborů a týmů se zastoupením odborníků, kteří pokryjí široké spektrum problémů a přístupů. Této výhody však VŠE ne zcela dostatečně využívá. Spolupráce mezi fakultami ve výuce i ve výzkumu by přinesla synergické efekty. Najdeme velmi málo příkladů společných oborů a společných kurzů.V průběhu let se zesiluje snaha, aby student volil vedlejší specializaci z vlastní fakulty a psal zde také diplomovou práci. Zdá se, že dochází k postupné ztrátě výhod plynoucích z existence velké školy a fakulty se stále více uzavírají do sebe. Příčinou je jednoznačně špatný vnitřní systém financování výuky – jeho pozitivní role z počátku 90. let se již vyčerpala.
VŠE postupně získává image „dobré bakalářské školy“. V České republice vznikly v posledních letech desítky soukromých škol, z nichž většina je zaměřena na problematiku, kterou pokrývá VŠE. Vysoká škola ekonomická nyní těží ze svého výsadního postavení v minulosti a nerovných podmínek na trhu vzdělávání – státních dotací. Má na ně (spolu s jinými ekonomickými fakultami) v ekonomickém vzdělávání oligopol. Bude konkurenceschopná i v případě, když se změní systém financování vysokých škol? Je VŠE schopna konkurovat nejenom českým soukromým vysokým školám, ale i zahraničním vysokým školám? Ve Světové obchodní organizaci se diskutují úvahy o tom, že je nutné vyrovnat podmínky financování z veřejných zdrojů pro soukromé i veřejné vysoké školy (prosazuje se zde velký tlak USA). Evropa přijala americký model bakalářského studia. Postupně se začíná prosazovat i liberalizace financování vysokých škol (příklady můžeme vidět velmi blízko – v Rakousku a v Německu). Společný základ je možná jistou výhodou, ale na druhé straně snaha o jeho zachování eliminuje konkurenci mezi fakultami a její bolestné, ale velmi efektivní působení. Neexistuje žádný funkční mechanismus konsenzuálních změn celoškolského povinného základu, což konzervuje nevyhovující strukturu výuky a přenáší se následně i do oborově povinných a volitelných předmětů. Bohužel z různých důvodů nebylo využito příležitosti přechodu na ETC kredity k opuštění silně distorzního principu vazby kreditů a přímé výuky a tudíž se na další roky zablokovala možnost výrazné redukce rozsahu přímé výuky, což by přivítali jak studenti, tak učitelé.
Chybí podmínky pro týmovou práci…
VŠE je snad relativně úspěšná v získávání grantů z programů, kde může využívat svého oligopolního postavení díky statutu veřejné vysoké školy (grantová agentura, zdroje MŠMT). Ale je schopna využívat zdroje, kde se musí utkat v konkurenci se soukromými vysokými školami a soukromými firmami nejenom z České republiky, ale z celého světa? Image VŠE v této konkurenci představuje mizivou konkurenční výhodu.
Do kolika projektů Phare či výzkumného programu EU je VŠE zapojena, kolik zakázek získala ze Světové banky, kolik má společných výzkumných projektů s evropskými či americkými univerzitami? Konkurovat si s malými soukromými instituty znamená utkávat se s velmi pružnými týmy, s jednoduchou strukturou řízení, perfektně fungujícím administrativním aparátem a informačním zázemím, které je nastaveno na potřeby malého výzkumného týmu. Na VŠE je vše nastaveno na potřeby velkých výukových programů bakalářského typu. Věda je chápána jako „vedlejší činnost“ pedagoga, ke které stačí jeho vlastní počítač a psací stůl, které se může věnovat mezi odbíháním na výuku.
Spolupráce ve velkém výzkumném týmu však vyžaduje zcela jiné prostorové i komunikační prostředí než výuka. Způsob komunikace ve vědě i v poradenské činnosti se v posledních letech dosti zásadně mění. Pro koordinaci větších (a zejména mezinárodních) výzkumných týmů jsou nutné prostory se zcela jiným uspořádáním než jaké vyhovují pro potřeby výuky: kanceláře a seminární místnosti v jednom celku, s možností zajištění občerstvení, kopírování a s přístupem na internet pro několik členů týmu současně, s prostorovým i hlukovým odstíněním od běžného ruchu výuky. Bezpodmínečně nutné je využití speciálních produktů pro komunikaci týmu, umožňující sdílení dokumentů a mailů.
VŠE takovéto podmínky pro týmovou práci chybí. Investuje do prostor pro výuku a kanceláře pro učitele (soustředěné vždy ve velkém počtu podle dlouhé osy chodby, zpravidla s přímým přístupem z chodby do každé kanceláře, se vzdálenou či žádnou kuchyňkou s možností přípravy občerstvení pro účastníky jednání), kam se učitelé nastěhují a působí tam třeba desítky let. Řešitelé výzkumných projektů však potřebují především místo pro občasné setkávání členů týmu (tedy větší prostory s příslušným zázemím) a moderní prostředky komunikace. Zajišťovat komunikaci v rámci velkého mezinárodního projektu pomocí desítek či stovek mailů už není možné. Na druhé straně však mnoho členů řešitelských týmů preferuje práci doma, v klidném prostředí, což umožňuje snížit požadavky na kanceláře. Projekty vědy a konzultační zakázky vyžadují prostory pouze po dobu trvání projektu, přičemž složení týmu se může měnit v průběhu řešení projektu. Na VŠE není možné vyčlenit dočasné prostory pro větší krátkodobou zakázku. Informační systém VŠE se striktním požadavkem přístupu pouze jednoho pracovníka k dané mailové adrese neumožňuje jednoduchou komunikaci mezi členy týmu a vzájemné sdílení informací.
Ve svém úsilí se VŠE zaměřuje na snahu získat výzkumné záměry a projekty z Grantové agentury ČR, ale opomíjí možnosti dalších zdrojů jako jsou veřejné soutěže na konzultačních zakázky v ČR i v zahraničí či projekty EU. Chová se racionálně, protože většina těchto projektů není zařazena v CEPu a negenerují tak další prostředky v následujících letech. Tento systém však nebude fungovat navždy. Univerzity v SRN dostávají prostředky z veřejných zdrojů podle jejich úspěšnosti v získávání prostředků z tzv. třetích zdrojů, tedy veškerých zdrojů mimo vlastní vysokou školu či univerzitu. VŠE nedostatečně spolupracuje s podniky i institucemi veřejné správy. Existuje obrovská poptávka po produktech služeb ekonomického zaměření, které by pracovníci VŠE mohli poskytovat, ale přes VŠE takovéto zakázky mnoho zaměstnanců nerealizuje. Nejschopnější učitelé VŠE se prosadí jako individuální konzultanti nebo pracují pro jiné firmy, ale VŠE jako instituce se neprosadila v soutěži o nejzajímavější zakázky konzultačního typu v oblasti aplikované ekonomie a managementu (ale řada vysokých škol v ČR už byla úspěšná). Tento problém souvisí i s tím, že VŠE je zaměřena na realizaci studijních programů, ale nevytváří cíleně podmínky pro budování malých flexibilních týmů zapojovaných do vědy a výzkumu.
… a pro publikační činnost
Publikační činnost zaměstnanců VŠE v kvalitních zahraničních časopisech je naprosto nedostatečná. Příčiny jsou různé, nicméně nastavený „výukový“ model na VŠE, kdy není neobvyklé, že učitelé týdně přednáší či cvičí 10 – 12 hodin, znemožňuje v této oblasti dosáhnout výraznějšího pokroku. Pro publikaci v kvalitním zahraničním časopise je třeba počítat s minimálně půlroční prací na daném problému, jež bývá spojena s empirickým sběrem dat a spoluprací se zahraničím. Takto vyvolané náklady jsou tedy velmi vysoké a po započtení nákladů ztracené příležitosti pro zaměstnance, který se nemohl věnovat jiným aktivitám přinášejícím finance, dosahují na jeden článek stovek tisíc korun. Bez toho, aby existoval srozumitelný mechanismus motivace zaměstnanců k takovým publikacím (včetně využití poznatků z vědy pro poradenskou činnost) se VŠE bude propadat do odborné bezvýznamnosti. Výsledky soutěží České ekonomické společnosti nebo struktura absolventů v ČNB, poradců na ekonomických ministerstvech, struktura článků v českých odborných impaktovaných časopisech apod. ukazují, že VŠE ztrácí v těchto segmentech pozice. Do jaké míry jde o přirozený proces související se ztrátou monopolní vzdělávací pozice a do jaké o chyby v systému řízení VŠE, je samozřejmě diskutabilní.
Databáze Web of Science a EconLit dle profesora Turnovce z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ukazují, že publikační činnost pražských fakult VŠE je na jednoho pracovníka je přibližně 6 – 7krát nižší než na FSV UK a zhruba stejný nepoměr existuje v oblasti reputace VŠE měřené citačním indexem. V průměru za 10 let fakulty VŠE dle těchto databází vyprodukovaly na jednoho zaměstnance od 0,26 publikace na Fakultě podnikohospodářské do 1,11 na Fakultě národohospodářské. To signalizuje závažný problém, který se projeví v dlouhodobé odborné pověsti školy, jejích zaměstnanců i absolventů a může při změně státního financování založeného na větší diferenciaci vědecké kvality vysokých škol vést k obtížně nahraditelným výpadkům finančních zdrojů.
Na VŠE byla před několika lety otevřena interní grantová agentura. Poskytování prostředků není striktně vázáno na povinnost následného získání externího grantu, reálná úspěšnost řešitelů interních grantů se už nesleduje. Samotná pravidla jsou poměrně složitá, takže administrace projektu (včetně posudků) ve výši 40 000 vyžaduje velké náklady času.
Systém doktorského studia není budován se zaměřením na výzkumnou práci. Studenti magisterského a doktorského studia se minimálně zapojují do projektů vědy a výzkumu i do konzultačních zakázek (pokud některé pracoviště takovéto zakázky řeší). Přicházíme tak o nesmírně cenný potenciál kvalifikace a znalostí mladých kvalifikovaných absolventů. Intenzivnější zapojení studentů do zajímavých projektů vědy a konzultačních zakázek už během studia by bezpochyby podpořilo jejich vazbu na VŠE i v souvislosti s úvahou o tom, kde budou pracovat po ukončení studia. Studenti doktorského studia však na katedrách zpravidla pouze působí ve výuce, případně se stávají pomocníky sekretářek a zajišťují málo kvalifikované administrativní a organizační práce. Přitom na západních univerzitách jsou doktorandi jedním z klíčových prvků výzkumu.
Systém financování a řízení je nepružný
Celý systém řízení a administrativy VŠE byl nastaven před mnoha lety, ve zcela jiných podmínkách, kdy měl sloužit pro činnosti zaměřené na výuku. Takovýto systém je schopen poskytovat využitelný servis pro potřeby hromadné výuky, ale nikoliv pro potřeby malých týmů, které musí reagovat na nabídky během několika dnů či hodin, musí respektovat různá pravidla čerpání prostředků podle donorských institucí. Pokud někdo získá třeba konzultační zakázku, odpovídá za komunikaci se zadavatelem i za výstupy projektu. Musí tedy fungovat jako manažer projektu a zadavatel očekává, že přejme plnou odpovědnost za administrativu i výsledky projektu. Podpisová práva na VŠE jsou však soustředěna na nejvyšší úroveň řízení a manažer projektu tak nemůže rozhodnout ani o malém nákupu materiálu či o dohodě o provedení práce. Na VŠE není jednotný spisový řád, pro oběh dokumentů platí nepsané „zvykové právo“ a vyřízení jednoho podpisu smlouvy tak může trvat až několik týdnů.
Administrativní struktury nastavené na servis pro výukové programy bez stimulu pro zajišťování dodatečných jednorázových zakázek oprávněně považuje menší projekty vědy či výzkumu se složitými pravidly financování za pouhé obtěžování a záležitost samotných řešitelů.
Systém financování VŠE s centralizovanou správou veřejných prostředků a jejich rozdělování je koncipován podle historických pravidel, jež jsou však velmi obecná a jsou postavena na financování podle objemu výuky. VŠE hospodaří podle modelu státní organizace, zčásti řízené vlastními zaměstnanci, ale vysoké školy musí konkurovat soukromým firmám a musí vytvářet podobnou motivaci, jinak na tomto trhu neobstojí. Razantní řešení se musí zaměřit na systém interního řízení včetně změny rozdělování prostředků ze státního rozpočtu. Přidělování prostředků na fakulty by v objemu i v pravidlech mělo kopírovat kritéria, podle kterých je VŠE přiděluje ministerstvo .Fakulty si pak mohou kupovat různé služby od rektorátu či výpočetního centra – ale se znalostí kvantity a kvality služby, kterou za své peníze dostávají. Nutným důsledkem takového kroku je ovšem opuštění povinného celoškolského základu (jako na UK, ČVUT apod.) a dobrovolný nákup společných předmětů či výuky z jiných fakult pro jednotlivé obory (nikoliv fakulty). Tento systém by uvolnil skutečné změny celoškolského základu a odstranil zablokované rozhodovací procedury na úrovni školy. Současně by bylo možné zavést mechanismy, které by krátkodobě či střednědobě kompenzovaly ztráty katedrám nejvíce postiženým změnami, aby měly prostor pro adaptaci.
Je otázkou, zda reformu vnitřního financování nebo výrazné změny celoškolského základu je možné provést jinak než pod vnějším tlakem – tedy jako reakci na snížení poptávky po studiu na VŠE či na změnu pravidel financování vysokých škol. Dosavadní snahy vedení školy, která je dle české legislativy firmou řízenou samotnými zaměstnanci, nasvědčují de facto nemožnosti zásadních reforem.
Prosadíme se v mezinárodní konkurenci?
VŠE je stále důležitým hráčem na trhu ekonomického vzdělávání, s velkým potenciálem vysoce kvalifikovaných odborníků i inteligentních a ambiciózních studentů. Postupně se však stále výrazněji profiluje jako „teaching university“, nikoliv jako „research university“. Těžko lze očekávat, že se nadále budou zvyšovat počty studentů jako v minulých letech, dokonce je třeba spíše počítat s jejich úbytkem. Jestliže VŠE zásadně nezmění svůj systém organizace výuky a vědy i systém řízení, nevytvoří podmínky prosadit se v mezinárodní konkurenci o nové zdroje financování, o dotace na vědu, o komerční zakázky či o nejlepší studenty.
Nahrávání ...
