Na redakční mail nám přišel článek od dnes již bývalé studentky Fakulty národohospodářské, která si nepřeje být jmenována. Tak jako každý student i ona se věnovala závěrem studia své diplomové práci a se zážitky při její tvorbě se chtěla podělit se všemi studenty. Jak sama říká, chce předat poselství dalším studentům.
Na redakční mail nám přišel článek od dnes již bývalé studentky Fakulty národohospodářské, která si nepřeje být jmenována. Tak jako každý student i ona se věnovala závěrem studia své diplomové práci a se zážitky při její tvorbě se chtěla podělit se všemi studenty. Jak sama říká, chce předat poselství dalším studentům.
Během samotného psaní diplomové práce (DP) mě stíhal jeden neuvěřitelný zážitek za druhým, a to nemluvím o obhajobě. Úvodem bych chtěla upozornit, že nevím, jaké úkoly má vedoucí diplomové práce, s čím má pomáhat svým diplomantům, ani jak má vypadat obhajoba.
A co se vlastně stalo mně? Jako studentka 5. fakulty jsem si musela vybrat jako vedoucího diplomové práce někoho, kdo vypsal diplomový seminář. Vybrala jsem si vedoucího nejmenované katedry, neboť jsem s ním měla výborné zkušenosti z ostatních předmětů – vždy poradil, i když se jednalo třeba jen o práci na pár řádků. Vždy si vše přečetl a řekl svůj názor. Původní téma, které jsem si vybrala, se mu zdálo příliš teoretické – nevadí, věděla jsem, jak nám všichni neustále opakovali, že musíme na FNH volit témata praktická, velice úzká a aktuální.
Měsíc na to se mi naskytla příležitost psát práci na ideální téma – bylo velice aktuální, úzké, v češtině o něm nebylo napsáno nic (tj. odbornější věci byly pouze v angličtině). Při zpracovávání tématu jsem měla informace z orgánů státní správy, které se tímto zabývaly. Téma mi bylo schválené jak vedoucím DP, tak děkanem. A tím začaly moje patálie. Při každé mé návštěvě u vedoucího jsem si přišla, jako že ho obtěžuji – pravdou je, že téma nebylo příliš chytlavé, ale to mu snad neubírá na závažnosti.
Abych to shrnula – na konci prvního diplomového semináře mi bylo řečeno, že by bylo vhodné, aby student docházel za vedoucím častěji, že mu může být také při psaní nápomocen (byla jsem tam 4x a pomoc nepřišla žádná). Na konci druhého – a tedy posledního – diplomového semináře byla bilance následující: navštívila jsem ho třikrát s tím, že jsem chtěla alespoň vědět jak citovat a psát odkazy. Na to mi bylo odpovězeno, že si mám vzít vědecký časopis a udělat to podle toho, že je to vcelku jedno, že je to všude stejně jinak. Když jsem si šla pro zápočet, tak mi řekl, že to mám přinést až svázané, že se tím do té doby zabývat nebude.
Jak řekl, tak se také stalo. To jsem tedy ještě tajně doufala, že se dozvím alespoň známku z hodnocení vedoucího. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistila od sekretářky, že se studentovi poskytuje pouze oponentský posudek, nikoli posudek vedoucího.
Snad nemusím ani nikomu popisovat, s jakými pocity jsem šla k obhajobě – naprostá bezmoc z toho, že se na vás naprosto vykašlal vedoucí, nevíte, jakou vám navrhl známku, a podobně – je mnohem lepší vědět, že vás čeká něco hrozného, alespoň se můžete připravit.
Až na obhajobě jsem zjistila, že vedoucí napsal posudek pět dní před obhajobou, navrhl trojku a připsal, že je to na hranici obhajitelnosti. K samotné obhajobě se nedostavil ani vedoucí DP, ani oponent. Jedním slovem fraška.
Nechápu několik věcí: Proč mi vedoucí téma schválil, když se mu nelíbilo? Proč mi zadání schválil děkan? Proč mi vedoucí nepomohl ani s citacemi (citace ohodnotil jako průměrné, přestože jsem se řídila jeho radami – tj. dle časopisu)? Proč si nepřečetl za dobu mého spisování ani nadpisy? Proč se nevyjádřil dříve, že se mu práce nelíbí, než byla práce svázána?
Nechci žádnou lepší známku za diplomovou práci, ale zajisté chápete, jak mě uráží, když na http://www.vse.cz/vskp musím vybrat osobu, která se na diplomové práci „podílela“. To mě naprosto rozesmálo, bohužel smíchem naprostého zoufalce.
Zajímalo by mě, co z toho vedoucí má, že vede pro něho naprosto nezajímavé práce, které hodnotí trojkami (i když se na nich vůbec nepodílí). Honorář za každého diplomanta? Ale není spíš na úkor vedoucího, že od něho sem tam odejde tak podprůměrná práce jako ta moje? Aha, že by to byla moje chyba, že jsem tak naprosto nemožně hloupá, že by to na mě bylo vidět a skutečně by bylo dopředu ztrátou času se mým dílem zabývat?
Mnoho mých kamarádů mělo vedoucí naprosto normální, věnovali se jim, někomu dokonce práci vrátili k přepracování – nebo jim aspoň k finální verzi řekli, že je to ok.
Studentka fakulty národohospodářské
