Akademické hry se v Praze konaly od 2. do 8. května 2004 . Sportovci z VŠE na nich získali celkem šest nejcennějších kovů. Vyzpovídal jsem akademického mistra ČR v desetiboji Jakuba Chomáta, který studuje prvním rokem na Fakultě podnikohospodářské. Moje otázky však směřovaly výhradně na jeho sportovní život a zejména pak na jeho životní úspěch v Praze na Julisce: v závodě si vytvořil osobní rekord 6100 bodů a o více jak 200 bodů překonal svůj předešlý nejlepší výkon. V červnu se chystá na své první venkovní mistrovství ČR.
Akademické hry se v Praze konaly od 2. do 8. května 2004 . Sportovci z VŠE na nich získali celkem šest nejcennějších kovů. Vyzpovídal jsem akademického mistra ČR v desetiboji Jakuba Chomáta, který studuje prvním rokem na Fakultě podnikohospodářské. Moje otázky však směřovaly výhradně na jeho sportovní život a zejména pak na jeho životní úspěch v Praze na Julisce: v závodě si vytvořil osobní rekord 6100 bodů a o více jak 200 bodů překonal svůj předešlý nejlepší výkon. V červnu se chystá na své první venkovní mistrovství ČR.
Jak ses dověděl o akademických hrách?
Myslím si, že škola to velmi málo propagovala, nebo speciálně tu atletiku. Dozvěděl jsem se o tom čirou náhodou, když se o tom bavili kamarádi v atletickém klubu, kde trénuji. Byli zvědaví, jaká tam bude úroveň.
Pojďme k tvému úspěchu na hrách, zvítězil jsi ve své disciplíně. Jak bys popsal konkurenci, počasí, atmosféru? Jak se ti závodilo?
Závodilo se mi skvěle. Stadion na Julisce je asi nejlepší v Praze, možná jeden z nejlepších v republice. Počasí nám celkem taky vyšlo, akorát trochu foukalo, což se podepsalo na všech vrzích – koule, disk, oštěp. To byl silný podprůměr, hodně jsem tam ztrácel body. Konkurence celkem byla: bál jsem se Milana Kohouta (reprezentant ČR – pozn. red.), který se ale zranil po první disciplíně, což byla velká škoda. Dalo by se s ním velmi dobře pozávodit. I když by to zřejmě vyhrál místo mě.
To je hezké, že to přiznáš. Po prvním dnu jsi byl čtvrtý. Co sis říkal před druhým, myslel jsi na zlato?
Vyloženě jsem nepočítal s tím zlatem, ale pro mě je obvyklé, že jsem po prvním dnu někde hodně hluboko ve startovním poli. První den mám špatný, jsem pomalý. Naopak vím, že poslední tři disciplíny jsem jeden z nejlepších, takže tam to dotahuji, což se stalo i tentokrát.
Z mého pohledu ale rozhodla až patnáctistovka, čas kolem 4:30, to je skvělé, po dvou dnech závodění. Je to tvoje nejoblíbenější disciplína?
Asi se budeš divit, ale je. Všichni desetibojaři na to nadávají, všichni jsou unavení – jak jsi říkal 2 dny, 9 disciplín, to není žádná sranda. Já jsem ale spíš vytrvalecký typ. Patnáctka je pro mě nejlepší disciplína a běžně jí mám lepší než v tomto závodě – byl docela protivítr, bylo to těžké.
I když jsi překonal svůj osobní rekord, se vším jsi asi nebyl spokojen podle toho, cos naznačil v úvodu.
Ano, byl to osobní rekord jako celek, nicméně dal jsem si i čtyři osobáky v jednotlivých disciplínách. Určitě s tím jsem spokojený, ale byly tam disciplíny, na kterých ještě musím zapracovat – ty vrhy jak jsem říkal, a i ta patnáctka.
Na závěr bych se chtěl zeptat: Když sis vybíral tuhle disciplínu, ovlivnili tě naši světoví desetibojaři jako Dvořák, Šebrle, Změlík? Chtěl jsi být jako oni?
Já jsem si to nevybíral s tím, že bych chtěl být nejlepší na světě, nebo jako někdo z nich. Já jsem přešel k atletice úplně náhodou z basketbalu a jelikož jsem nic neuměl pořádně, řekl mi trenér, že budu dělat všechno, a uvidíme jestli se vyprofiluje nějaká jednotlivá disciplína. Dopadlo to tak, že ten víceboj docela slušně skládám dohromady, ale nemyslím si, že mám až na ten vrchol. Chci si zkusit, kam až to dotáhnu. Mým snem je dostat se na nějaké mezinárodní utkání nebo závody a mít dres ČR… pak můžu klidně skončit.
Jak dlouho už vlastně děláš atletiku?
Teď to bude dva roky.
O to je titul ještě cennější. Přejeme hodně úspěchů, nejen sportovních.
