Janek Rubeš se proslavil díky internetovému pořadu Honest Guide, ve kterém přináší turistům neturistické tipy, co všechno můžou v Praze zažít a vidět. Sám říká, že turisty nemá rád, a proto se je svým pořadem, který točí již dva roky s Honzou Mikulkou, rozhodl usměrnit. Rubeše v roce 2016 zařadil časopis Forbes do žebříčku 30 pod 30. První díl rozhovoru si můžete přečíst zde.
Nemáte někdy strach, když honíte zločince po ulicích Prahy, že se vám něco stane?
Nikdy. Je to adrenalin, ale nenazval bych to strachem. Strach mám, že tam druhý den bude znova a on tam většinou druhý den je. To mě štve. A když už mě vidí podruhé, tak automaticky utíká.
Už vás berou policisté jako spojence nebo jste pro ně pořád jen ten youtuber?
Policajti jsou stejní jako ostatní lidi. Nachází se mezi nima lidi, kteří jsou skvělý a my sami někdy narazíme na policajta, který okamžitě přijede, dá pokutu a napomene. Ale samozřejmě jsou i tací, kteří řeknou – a co s tím máme jako dělat – a chovají se laxně.
Byl někdy moment, kdy jste se sám sebe zeptal, jestli to máte zapotřebí?
No furt, každý den. Každý den dvakrát.
Takže jsou i negativní aspekty práce v on-linu?
Jasně, občas máte pocit, že boucháte hlavou do zdi nebo bojujete s větrnými mlýny. Ale prostě doufám, že to tak není, že se to jednou přehoupne. Když jsme natáčeli před lety taxikáře, tak se to částečně povedlo, sedm z nich je u soudu. Jeden z těch lidí, co mění peníze v ulicích, které my natáčíme, bude taky souzenej. Už to dělal tak dlouho, že se mu ty přestupky nasčítaly. On teda mezi tím, předpokládám, asi uteče do jiný země. Někdo to ale stejně dělat musí.
Koho budete chytat příště?
To nevím. V podstatě se řídím jenom tím, co v tom městě potkám. Ruličkáři (lidé, kteří mění peníze na ulici, pozn. red.) byli náhoda. Vždycky jsem o nich jen slyšel a nikdy je neviděl. A jednou při natáčení nám oni sami v podstatě vlezli před kameru. Stejně tak falešný hluchoněmý. Takže to není systematický, že bych si řekl: Jo, příští týden natočíme tohlecto.
Z Prahy si děláme Disneyland
Přišly s popularitou z Honest Guide i nějaké problémy?
Nemůžu jít po městě, aniž bych se nerozčiloval věcma, což mě štve. Takže třeba jít na rande je složitý, protože pořád periferně sleduju jiný věci, než abych poslouchal, co mi říká holka. Takže nejradši bych chodil na rande někam jinam. Jinak obecně nenávidím turisty. To vždycky, když tohle řeknu, na mě lidi koukaj a ptají se, proč pro ně teda děláš dva roky takovýhle seriál. No dělám to právě proto, abych kultivoval jejich pobyt v našem městě. Město otevřelo brány a dělejte si tu, co chcete. A sem přijede ročně deset milionů turistů a nikdo to nijak systematicky neřeší.
Co například?
Tak si vemte příklad, že bychom si tady někde chtěli sednout na kafe (rozhovor proběhl na Můstku, pozn. red.). Kolem nás tu jsou čtyři zahrádky. My si ani na jednu nemůžeme sednout, protože si to nemůžeme dovolit. Nebo jako můžeme, ale já nechci dávat za kafe stovku. Proč? To je ta chyba.
Čí je to tedy chyba?
Někdo by měl systematicky říkat: „Hele, nemůžeme všechny restaurace odevzdat turistům.“ Nechci znít jako socialista, který by říkal, kafe má být všude levný. Nemá, v tom jsem kapitalista, ale v centru Prahy už to začíná být fakt extrém. Děláme z tý Prahy Disneyland.
Jsem ta menší půlka týmu
Jaké máte plány do budoucna?
Momentálně se snažíme vycházet s Honest Guide jednou do týdne. To se nám zatím daří. A jinak moc neplánujeme. Uvidíme, co se bude dít.
Kolik lidí stojí za projektem Honest Guide?
Já jsem dřív říkal, že jsem jenom půlka toho pořadu, teď už říkám, že sem jen čtyřicet devět procent, protože když vidím, co všechno dělá Honza Mikulka, tak toho dělá hrozně moc. Sekýruje mě zpoza kamery, peskuje mě, co mám a co nemám říkat. Aktuálně spolupracujeme s novým editorem, protože jsme přešli ze Streamu na Seznam Zprávy a tam máme úžasnýho editora Filipa Vícha, který nám třeba dělá články k videu a celkově je to takový naše druhý voko. Je super, když někdo řekne: “Hele to už je blbost, to co teď řikáš.” Nebo naopak tohle je dobrý. Je to takovej náš svěží vítr. A skvělej kliďas, takže s ním rád spolupracuju.
Najdete se nějaký den, kdy jste bez internetu?
Ne, furt na tom visím. Teda, když sedím někde ve společnosti s přáteli, tak mě mrzí, když si lidi začnou brouzdat na telefonu. Já si s nima přece chci povídat osobně, proto jsem si na ně ten čas vyhradil. Ale jinak na tom sedím furt no.
Foto: Filip Kubus
