Nikdy jsem nechtěl psát noviny
Rozhovory
Studentské noviny nebyly na ekonomce ještě před několika lety zdaleka samozřejmostí. Vycházel jen oficiální Zpravodaj a leckomu to tak možná vyhovovalo. Jaroslav Struhala, tehdejší student Fakulty financí a účetnictví, se to rozhodl změnit.
Studentské noviny nebyly na ekonomce ještě před několika lety zdaleka samozřejmostí. Vycházel jen oficiální Zpravodaj a leckomu to tak možná vyhovovalo. Jaroslav Struhala, tehdejší student Fakulty financí a účetnictví, se to rozhodl změnit.
Jak tě napadlo založit studentské noviny? Byl to tvůj soukromý nápad nebo spíš týmová idea?
Nebyla to týmová idea. To se musím pochlubit. Rozhodně jsem si původně představoval, že já budu ten člověk, který bude shánět peníze. Nic víc. Měl jsem zkušenosti z práce v reklamní agentuře, sám jsem vydal publikaci o kupónové privatizaci a o leasingu. Obojí bylo hodně úspěšné. Té první se prodalo asi třicet tisíc výtisků. Hodnotila se tam úspěšnost fondů z první vlny privatizace. Už na tyhle projekty jsem potřeboval peníze, takže jsem měl potom zkušenosti s jejich sháněním i pro noviny. A zároveň jsem si myslel, že právě se sháněním financí bude největší problém. Pak se ale paradoxně ukázalo, že nejtěžší je časopis naplnit. Byla tam hrozná pasivita, byl problém najít lidi, kteří by byli ochotní něco dělat.
Takže jsi musel začít psát i ty?
Přesně tak. A začal jsem studovat žurnalistiku, i když jsem to předtím něměl v úmyslu. Šel jsem si ale pro radu za Libuškou Koubskou, která byla donedávna garantkou vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika. A ta mi řekla, že by asi bylo nejlepší, abych žurnalistiku i studoval, pokud chci dělat noviny. Na jejích hodinách potom vznikl zárodek prvního týmu. Bylo to asi patnáct lidí. A byli to ti lidé, kteří chodili na hodiny ke GoGovi (oblíbený pedaGogo, který vyučoval praktickou žurnalistiku – pozn. red.)
Jak podporovala vznik SL škola?
Tehdy jsem přišel za rektorem Segerem s tím, že chci dělat studentské noviny a jestli by to nějak podpořil. On v zásadě neřekl ne, ale neřekl ani ano. Nabídli mi, abych koordinoval studenty a přispíval s nimi do Zpravodaje. Tam byla ale šestitýdenní lhůta mezi uzávěrkou a distribucí, takže to bylo k ničemu. Nakonec jsme se dohodli až s rektorkou Durčákovou. Od školy jsme zase téměř nic nechtěli. Takže jsme byli docela mile překvapeni, že jsme dostali místnost. Hodně nám pomohl taky proděkan Kubálek z FPH.
List ale existuje od počátku prakticky bez finanční podpory školy. Byl to skutečně záměr? Chtěl jsi od začátku vytvořit nezávislé noviny?
Ani si nevzpomínám, co bylo v prvním dopise, který jsem tehdejšímu rektorovi psal. Nevím, jestli jsem chtěl peníze. Hlavně jsem se chtěl sejít a promluvit si o tom, co pro nás škola může udělat. Ale ke schůzce nikdy nedošlo. Minimální podpora školy je ale určitě dobrá v tom, že umožňuje zachovávat maximální nezávislost. Na druhou stranu by od školy bylo macešské, kdyby podporu úplně odřízla. Třeba tím, že by listu sebrali i tu malou místnost, kde dnes je.
Když jsme u té místnosti. Škola ji tehdy nepřidělila přímo Studentského listu, ale tzv. ESO – Ekonomické studentské organizaci. Ta měla všechny studentské aktivity zastřešovat. Jaký byl její osud?
Tahle organizace nikdy pořádně nefungovala. Ani Studentský list nebyl žádná formální organizace. Oficiálně jsem to řídil já. Rozhodně to od počátku nebylo občanské sdružení Weberka, jako je to dnes. To zřejmě vzniklo až po mém odchodu. Podobně to bylo s filmovým klubem. Ten dělal Honza Veselý sám na sebe. Každému zabírala jeho aktivita hodně času a už jsme neměli sílu starat se o ESO. V místnosti tedy časem zůstaly jen noviny a filmáč.
Jak to bylo s internetovou verzí SL – Weberkou? Kdy začala vycházet?
První ročník vycházel jenom na webu. To jsme ještě neměli žádné zázemí, dělali jsme to dost pokoutně.
Kde jsi získal prostředky na první tištěnou verzi?
Dal jsem do toho nějaké svoje peníze. A povedlo se úplně první číslo. To se ještě jmenovalo Studentské listy. Vydali jsme v něm seznam všech kurzů na další semestr. To nikdo nedělal a ani se to nedalo najít na internetu, jak to funguje dneska. Žádné články tam ještě nebyly. Udělali jsme obrovský náklad a všechno se to prodalo, takže jsme měli nějaké peníze na první regulérní číslo. To vyšlo potom na podzim.
Proč právě Studentský list? Byly nějaké další nápady na název novin?
První číslo se jmenovalo Studentské listy. Pak mě ale GoGo upozornil, ať to přejmenujeme, protože Studentské listy vycházely po revoluci mimo VŠE a měly úplně jiný význam. Takže jsme pak diskutovali o novém názvu. Nějaké další nápady byly, ale my se nakonec rozhodli zůstat u pozměněné podoby první verze.
SL byl od počátku profilován jako zpravodajské noviny. Od koho se první redaktoři učili psát správně zprávy? Studovali všichni žurnalistiku?
Skoro všichni byli ze žurnalistiky. Velice výjimečně se tam našel někdo mimo ni. Tehdy byl List hlavně tribunou pro lidi, byl tam velký prostor pro čtenáře. Zejména, když jsme to neměli čím naplnit. Rozhodně jsme preferovali obsah nad formou. Takže když se objevil zajímavý článek, tak se prostě otiskl a nikdy jsme do toho nijak nezasahovali. Bylo to ale tím, že jsme byli omezeni časem a vlastními možnostmi.
Dostal se někdy „tvůj“ List do problémů s orgány školy? Museli jste se někdy někomu omlouvat?
Jednou jsme měli velký problémy. S děkanem Strakou. Hrozil nám soudem. Bylo to v souvislosti s přihlašováním na státnice z ekonomie. Elektronické přihlašování nefungovalo, muselo se čekat přes noc před školou. Pořád bylo málo termínů. My tehdy citovali studenta, který se díky tomu dostal do problémů. Neuvedli jsme jeho jméno, ale znali jsme ho. Strakovi to vadilo a tvrdil, že jsme si to vymysleli. Pravdu ale neměl. Ten student se dokonce nabídl, že pokud půjde do tuhého, tak vystoupí a řekne, že je to on, kdo byl od rána od tří ve frontě a nedostalo se na něj.
Pak se to ale zahrálo diplomaticky do outu. Promluvili jsme si o tom se Strakou a vyříkali si to. Omluvu jsme netiskli. Pak jsem ho měl u státnic a nijak se to neprojevilo. On měl těch konfliktů tolik, že kdyby si měl pamatovat každého studenta, se kterým se hádal…
Změnila se nějak atmosféra ve škole tím, že zde začaly vycházet studentské noviny? Že se začalo psát o věcech, o kterých se do té doby spíše mlčelo?
Určitě ano. Ale nebylo to jen Studentským listem. Ve stejnou dobu začal fungovat filmový klub, pak se nám podařilo udělat festival Money Fest. Ale co se týče samotného Listu, jeho význam bych nepřeceňoval. Už za mého působení se psalo o některých problémech, jako jsou koleje. Ale dneska vidíš, že je to pořád stejné. Určitě je lepší, když se o problémech píše, než když se o nich mlčí. Ale psát nestačí, musí pro to něco udělat i škola.
Co ti práce pro SL dala?
Upřímně řečeno, nic moc. Ale myslím, že řada těch lidí, kteří se chtěli věnovat novinařině, se jí dnes skutečně věnuje. Jsou to konkrétní lidé, kteří jsou dnes v Hospodářkách, v iDNES a tak dál. Spousta jich skutečně prošla Listem.
Sleduješ ještě dnes SL nebo iLIST?
Nesleduju. Přiznám se, že prakticky vůbec. Ani dění ve škole, není na to čas. Ale i tak vidím, že se pořád nezměnil jeden nešvar ekonomky. A to je její anonymita. Je to největší a tragický omyl školy. Bere jí to smysl. Neříkám že úplně. Ale kontakty jsou strašně důležitý. A ve škole se dají neformálně vytvořit. Ale bohužel, VŠE tuhle věc až systematicky potlačuje.
Nahrávání ...
