V březnu proběhlo výběrové řízení na zahraniční semestrální výměnné pobyty. Těch, kteří letos testovali uchazeče o program Erasmus, jsme se zeptali, jak hodnotí průběh a především kvality kandidátů. Odpovídají docent Zdeněk Chytil (ZCH), proděkan pro vnější vztahy Národohospodářské fakulty, Hana Lorencová (HL), asistentka na katedře sociologie a psychologie řízení na Fakultě podnikohospodářské a Jakub Stránský (JS), asistent na katedře manažerského účetnictví na Fakultě financí a účetnictví.
V březnu proběhlo výběrové řízení na zahraniční semestrální výměnné pobyty. Těch, kteří letos testovali uchazeče o program Erasmus, jsme se zeptali, jak hodnotí průběh a především kvality kandidátů. Odpovídají docent Zdeněk Chytil (ZCH), proděkan pro vnější vztahy Národohospodářské fakulty, Hana Lorencová (HL), asistentka na katedře sociologie a psychologie řízení na Fakultě podnikohospodářské a Jakub Stránský (JS), asistent na katedře manažerského účetnictví na Fakultě financí a účetnictví.
Kladli jste při ústních pohovorech spíš důraz na schopnost komunikace v cizím jazyce, anebo na odpovědi studentů?
ZCH: Nejen na schopnosti komunikace v cizím jazyce, ale i na motivaci, informovanost o kurzech, které na hostitelské univerzitě probíhají, a celkové předpoklady pro studium v zahraničí. Samozřejmě, že znalost jazyka je první podmínkou.
HL: Pří výběrových pohovorech je sledován jak obsah odpovědí studentů, tak úroveň jejich komunikačních dovedností v cizím jazyce.
JS: Schopnost komunikovat v cizím jazyce byla nutným předpokladem, jinak by nebylo o čem si povídat. V případě kombinací jsme kladli větší důraz na uchazečův slabší jazyk – hodnotíme totiž uchazeče, ne zvlášť jeho dva jazyky, a tak posuzujeme dolní hranici uchazečovy komunikační dovednosti.
Jak na Vás působila jazyková vybavenost studentů?
ZCH: V komisích, kde jsem byl členem, byla asi u 75 procent uchazečů znalost jazyka vynikající, přičemž ze dvou třetin šlo o posluchače, kteří již měli za sebou pobyt v zahraničí, například na střední škole, nebo se zúčastnili různých jazykových kurzů v cizině. Naopak jsem někdy byl překvapen, že i uchazeči, kteří disponují některým z certifikátů, nemají příliš dobré vyjadřovací schopnosti.
HL: Jazyková připravenost studentů je, dle mého názoru, na dobré úrovni. Samozřejmě, že se na přijímacích pohovorech můžeme setkat s přímo excelentní jazykovou vybaveností, nebo naopak slabšími komunikačními dovednostmi v cizím jazyce. Tato část výběrového řízení ale neprobíhá v češtině právě proto, aby mohla komise tuto aktuální jazykovou připravenost posoudit.
JS: Důležité je, jak se kdo snaží – nejen jazykem mluvit, ale také psát. Řadě žadatelů se zdá normální, že předloží životopis bez diakritiky, kterou je na klávesnici obtížné napsat – nám to ale normální nepřipadá. Úroveň jazykových dovedností, soudě podle pohovorů v naší komisi, nekoreluje s fakultami – v každém oboru se najdou dobří i špatní. Překvapivě slabá byla znalost francouzštiny u některých absolventů bilingvních gymnázií. Zároveň ani jazykový certifikát nezaručí, že kandidátka či kandidát umí cizí jazyk – poměrně snadno jsme zjistili, že záruka kvality to není. S každým rokem, kdy se o jazyk nestaráte, svoje schopnosti prostě ztrácíte.
Vytkli byste zájemcům něco? Nedostatečná připravenost, slabá motivace…?
ZCH: Toto není výtka, spíše poznatek, ale někdy zbytečná nervozita omezovala uchazeče v podání plného výkonu. Ukazuje se, že se kandidáti musí připravit i po této stránce – zvládnout nervozitu a vystoupit s patřičnou dávkou sebevědomí. V určitých případech nebyli studenti schopni specifikovat, co by na školách svého výběru chtěli studovat. V některých případech byly i jazykové znalosti až překvapivě slabé. Ale šlo spíše o výjimečné případy.
HL: Nemohu říci, že lze zájemcům vytknout něco paušálně.
JS: Vytýkal bych nevyjasněné představy o budoucnosti a nedostatek rozvahy před pohovorem, uvedu ale raději příklad. Když jdete na motivační pohovor, přemýšlíte o tom, na co se mne asi zeptají. Motivace. Když jim řeknu, že chci být tam, kde jsou moji kamarádi, nebo že rád cestuji, přesvědčí je to? Výměnný program stojí školu, ministerstvo a celou Evropskou unii hodně peněz – jde o cestovní agenturu nebo sledují jiný cíl? Takže teď pozitivně: vždy se těšíme na to, že nám student/ka popíše, čím se profesně zabývá a jak k tomu přispěje výměnný pobyt, v čem je dotyčné/mu nepostradatelný. Studenti VŠE mají někdy pozoruhodné životní cíle a výměnný program jim v tom může účinně pomoci. Často ale zaznívaly hodně mlžné nebo chaotické představy.
Dá se podle Vás na ústní pohovory připravit?
ZCH: Jistě, počínaje přípravou prezentace adekvátních motivací, včetně jejich formulace v cizím jazyce (Vzpomínám si, že při jednom z řízení v minulých letech na dotaz na motivaci – proč by chtěl uchazeč studovat na University of Queensland – uvedl na prvním místě, že ještě neviděl nikdy živého klokana a že by si chtěl toto přání splnit. To ponechávám bez komentáře). Dále je třeba disponovat určitými znalostmi o kurzech vybraných partnerských univerzitách a celkově se připravit i s ohledem na psychiku.
HL: Příprava na ústní pohovory začíná již ve chvíli, kdy si studenti vybírají univerzity, na kterých by chtěli studovat, a zjišťují si nabídku předmětů, které by mohli na dané škole absolvovat. Jistě si lze osvěžit i aktuální komunikační dovednosti v cizím jazyce, což je důležité zejména pro ty studenty, kteří delší dobu cizím jazykem nehovořili. Hodnotící kritéria ale zahrnují i aspekty, na které se předem připravit nelze, například motivaci.
JS: Ujasněte si, čeho chcete v životě dosáhnout, a zformulujte si to předem. Komisi to totiž budete muset říkat v cizím jazyce a asi budete vystresovaní. V něčem to snese srovnání s přijímacím pohovorem do zaměstnání – musíte přesvědčit, že jet máte právě vy. Samozřejmě je dobré znát kritéria výběru a podle toho se zařídit. Dnes například přišel student, který loni neuspěl – za ten rok se staral o zahraničního studenta, zapisoval si kurzy hostujících profesorů, zlepšoval si studijní průměr. I kdyby ani letos neuspěl, tím vším, co za daný rok udělal, mu výměnný program určitě hodně dal.
