Výkon české ekonomiky za rok 2005 byl nejlepší v naší novodobé historii a podle makroekonomických predikcí může v budoucnu dosáhnout ještě lepších výsledků. Ve srovnání s některými evropskými zeměmi si ekonomové musí klást otázky: Dosahuje české hospodářství svého potenciálu nebo jedeme jen na poloviční plyn? A je vůbec růst naší ekonomiky přirozený a zdravý?
Výkon české ekonomiky za rok 2005 byl nejlepší v naší novodobé historii a podle makroekonomických predikcí může v budoucnu dosáhnout ještě lepších výsledků. Růst HDP pro rok 2005 je podle Eurostatu odhadován na 6,2 % (podle ČSÚ 6,0 %), což je ve srovnání s odhadem pro evropskou patnáctku ve výši 1,4 % slušný výsledek. Lepší výsledky než Česká republika dosáhly všechny tři pobaltské republiky. Z pětadvaceti členských zemí se nejvíce dařilo Lotyšsku, které má zavedenu rovnou daň. Může se pochlubit impozantním růstem 10,2 %. Slovenská ekonomika poprvé od roku 1999 rostla pomaleji než česká, a to o dva procentní body.
Ve srovnání s některými evropskými zeměmi si ekonomové musí klást otázky: Dosahuje české hospodářství svého potenciálu nebo jedeme jen na poloviční plyn? A je vůbec růst naší ekonomiky přirozený a zdravý?
V posledních letech přiteklo do České republiky mnoho zahraničních investic, které se zasloužily o výsledky ekonomiky v roce 2005. Jedná se zejména o automobilový průmysl, jenž výrazně posiluje český export. Zahraniční investoři přicházejí do Česka, aby zde s pomocí stále ještě relativně levné a kvalifikované pracovní síly vyráběli pro zahraniční trhy. To má příznivý vliv nejen na růst ekonomiky, ale také na vnější rovnováhu (deficit platební bilance je vyrovnáván jednak přílivem kapitálu a jednak vývozem vyprodukovaných statků). Někteří ekonomové však poukazují na fakt, že struktura výroby a exportu je koncentrovaná do několika málo odvětví, jako je již zmíněný automobilový průmysl. V případě světového útlumu v těchto odvětvích by česká malá otevřená ekonomika reagovala prudkým zpomalením růstu HDP a zřejmě také poklesem zaměstnanosti. Slabou diverzifikaci výroby v ČR ekonomové připisují existenci investičních pobídek, které zvýhodňují pouze vybrané investory a právě automobilovému průmyslu jsou jako na míru šité.
Nominálně rostlo české HDP v roce 2005 o 180 miliard. Dluh státu vzrostl o 50 miliard a zadlužení domácností se zvedlo o dalších 100 miliard. Růst byl tedy tažen také hlubokým zadlužením vládního sektoru a domácností. Tomu nahrávají nízké úrokové sazby ČNB, které se v roce 2005 držely okolo dvou procent. Takto dluhem podepřený ekonomický růst není dlouhodobě udržitelný a zřejmě ani pro ekonomiku zvláště příznivý. Navzdory rekordnímu růstu ekonomiky se nesnižuje nezaměstnanost. U zdravé ekonomiky by s růstem HDP měla klesat nezaměstnanost jako důsledek rozvíjející se výroby a vzniku nových pracovních míst. V ČR se však nezaměstnanost stále drží kolem devíti procent. Vysvětlení této anomálie se nabízí u vládní hospodářské politiky. Investiční pobídky podporují především výroby, které u nás již existují a přílivem zahraničních investic nevytvářejí nová pracovní místa, nýbrž za zvýhodněných podmínek pouze přetahují zaměstnance z obdobných již existujících výrob.
Pokud by na trhu byly nastaveny rovné podmínky bez výjimek a speciálních podpor, příliv investic ze zahraničí by byl sice menší, nicméně výrobní portfolio české ekonomiky by bylo barvitější a nově příchozí investice by snižovaly nezaměstnanost. Snížení nezaměstnanosti by ulevilo veřejným rozpočtům, snížil by se státní dluh a byl by vytvořen prostor pro nižší daně. Nižší daně a jednoduchý daňový systém jsou tou nejlepší investiční pobídkou, která přiláká investory do mnoha odvětví a podpoří ekonomický růst i bez hlubokého zadlužení. Příkladem budiž výkon ekonomik pobaltských republik (2 ze 3 mají rovnou daň). Tato cesta je však trnitější, než ta, kterou si zvolila česká vláda.
Co se týče růstu HDP, dostává se česká ekonomika do čela evropského pelotonu. Podíváme-li se blíže na důvody dobrých výsledků růstu české ekonomiky, zjistíme, že se pod lesklým povrchem skrývá vnitřně nezdravý organismus způsobený krátkozrakou hospodářskou politikou vlády.
