Kdo nebyl na lyžáku, o mnoho přišel

1. 3. 2001 | | Sport

Stojím před školou s ohromným batohem, lyže opřeny o budovu, pomalu se snažím narovnat záda do původního tvaru a vrátit svému dechu správný rytmus. Ke škole se začínají trousit podobně zkřivení jedinci. Není pochyb, že jejich cílem je také ZVK Lesy III.

Jak jsme málem umrzli už při odjezdu
Stojím před školou s ohromným batohem, lyže opřeny o budovu, pomalu se snažím narovnat záda do původního tvaru a vrátit svému dechu správný rytmus. Ke škole se začínají trousit podobně zkřivení jedinci. Není pochyb, že jejich cílem je také ZVK Lesy III. Po chvíli se zde vytvořil nepřehledný dav lidí. Před školou se postupně objevují autobusy, které chrlí ze svého nitra desítky objímajících se a plačících jedinců, pokřikujících na sebe své e-maily. To jsou ti nešťastníci, kteří se právě z lyžáku vrátili. Mám sto chutí tvrdit, že jejich nešťastné výrazy pramení z vyčerpávajícího lyžování a tvrdé disciplíny, jež na kurzech vládne. Pokud byste tomu totiž uvěřili, váš zájem o ZVK by ochladl a my, kteří víme o lyžáku své, bychom se pak s vámi nemuseli prát o poslední volná místa. Něco mi však říká, že žádný ze studentů VŠE by mi nic podobného neuvěřil, a tak mi nezbývá, než přiznat, že na lyžáku je blaze.

Ve 13:00 je celá jednotka nastoupena a doslova hypnotizuje silnici kolem školy. Ve 13:15 se objevují první omrzliny a ve 13:30 nás již od našich zavazadel i mrazu dělí prosklené dveře školy. Ve 13:50 konečně nastal vytoužený okamžik. Opouštíme počítače a s nimi i své rozvrhy a vrháme se k autobusu. Naložit zavazadla nebylo tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Rozkaz řidiče: „Zbytek zavazadel dozadu na pětku“, se stal nesplnitelným, neboť si několik členů naší výpravy vytvořilo na oné pětce „hnízdečko lásky“ (podle slov nejmenovaného vedoucího). Ale i přes tyto drobné komplikace jsme nakonec vyjeli k vytouženému cíli.

Cílová stanice Harrachov
Velitelský čas 16:15 (+,-) – probouzíme se z hlubokého spánku a hrneme se z autobusu ven. Nikdo už se nevydrží na sníh pouze dívat. Než jsme se ale stačili pořádně zkoulovat, řidič již vyházel všechny batohy a lyže, a tak nám nezbývá než naložit vše na svá bedra a vydat se k naší boudě. Boudy jsou tu vlastně dvě. Spodní je naše, vrchní obývají tělocvikáři a velitel. Již první večerní „briefing“ nám napověděl, že disciplínu je třeba dodržovati především v kuchyňce a jídelničce – klubovně.

Tenké nebo tlusté lyže?
Přestože jsme měli s sebou i běžky, strávili jsme většinu dní na tlustých lyžích, což zavdalo příčinu řečem o velitelově nepřízni k lyžím tenkým. Nastal den šestý a nám bylo jasné, že tyto řeči byly jen pomluvy, neboť velitel se s plným nasazením vydal na hřebeny Krkonoš, maje na nohou lyže tenké, a nám nezbylo, než jej následovat. Večer před výstupem jsme dostali lekci o správném mazání, a tak jsme čerstvě nabyté informace využili hned na startu. Později se ukázalo, že zmrzlý sníh toto umělecké dílo ničí, a tak bylo třeba vždy po několika kilometrech postup opakovat. Cesta naštěstí vedla kolem horských chat, kde jsme nejen znovu namazali lyže, ale hlavně doplnili tekutiny a zaplnili žaludky polévkou, houstičkami či sladkými knedlíky. Velitelův záměr byl jasný, přesto v sobě večer našla většina z nás ještě dostatek sil na diskotéku, stejně jako jiné večery.

Co dělat, když taje sníh
Protože nám počasí moc nepřálo a sníh se rychle ztrácel, utvořilo se v úterý zprvu spíše recesistické družstvo snowboardistů. Pod vedením paní Stejskalové se však z některých z nás za jedno odpoledne stali snowboardisté opravdoví. Musím však zdůraznit, že i zbývající část snowboardového týmu si osvojila techniku tohoto sportu a s úspěchem a nadšením klouzala po sjezdovce. Naše učitelka zpečetila úspěchy týmu pozváním na pivo a utopence.

Večerní briefingy
Společenskou událostí byly večerní „briefingy“, setkání nás a vedoucích, které se konaly většinou v 19:00 hodin, tedy v čase Večerníčku. Vedoucí nás celý den lákal na medvědy (Večerníček). A protože jsme pro jeho vášeň měli pochopení, oplatil nám naši schovívavost v polovině týdne, kdy se změnil repertoár tím, že s námi sledoval příběhy podlého Trautmberka.

Naše vášně
V našich řadách se objevili vášniví lovci fotografií, a tak máme desítky vrcholových i kompromitujících snímků. Někdy se celé focení neobešlo bez asistence dobrotivých turistů, jež jsme ověsili svými foťáky a vyznačili jim stopy ve sněhu v obavě, že by mohli fotku zkazit. Vášeň druhou jsme objevili poslední den. Byly to saně. Škoda jen, že jsme museli svah opustit a pelášit na večerní briefing. Vášeň třetí naopak vyšla najevo již první den, kdy moravská část naší výpravy uspořádala seznamovací akci, při které nabízela k přípitku nikoli slivovicu, alebrž mléko. Tento rituál se brzy rozšířil do našich řad s takovým úspěchem, že jsme si při večerních posezeních nad sklenkou tekutiny připíjeli mlíčky do kávy, jejichž prodeji v tak hojném množství se mnozí číšníci bránili.

Den poslední ve znamení úklidu
Večer před odjezdem nám velitel rozdal úklidové funkce. To byla nejtěžší část kurzu. Uklidit kuchyň, jídelnu, koupelnu či WC byl úkol přímo nadlidský. Teprve nyní jsme si všimli, že koše přetékají odpadky, v klubovně je podlaha poseta brambůrky a na WC jsou závěje roliček od toaletního papíru. Velitel to věděl celý týden, a tak jsme poslední večer přišli o Večerníček, což jsme si, přiznávám, zasloužili. V tomto místě končím s nadsázkou a činím pokání před všemi vedoucími.

Opět Praha
Zpáteční cesta byla plná nostalgie. Za zvuku kytary a hlasitého zpěvu jsme dorazili do Prahy. Seznam s e-maily je pečlivě uschován a čeká na své rozmnožení do našich řad. S nešťastným výrazem ve tváři vystupujeme z autobusu a za velkého objímání, potřásání rukou a závěrečných sbohem se chápeme zavazadel a opouštíme nově získané přátele… Už aby tu zase byla zima!!!

Mohlo by tě zajímat: