Když se řekne… Paříž
CestováníTak schválně – co se vám vybaví? Někomu možná noční život, jinému třeba dobré jídlo nebo módní butiky u břehů Seiny. Anebo prostě jen Eiffelovka.
Tak schválně – co se vám vybaví? Někomu možná noční život, jinému třeba dobré jídlo nebo módní butiky u břehů Seiny. Anebo prostě jen Eiffelovka. Pro mne je Paříž romantickým městem nad řekou, městem plným historie, architektury a umění. V rámci třídenního výletu, který jsem absolvovala společně s rodiči asi před osmi lety, jsme si metropoli Francie téměř vůbec neužili a jen pobíhali od památky k památce. Proto jsem se tam loni o letních prázdninách vypravila znovu.
První krůčky ulicemi města
Po dlouhé a únavné cestě nás (mou kamarádku, mě i zbytek zájezdu s průvodkyní) autobus vysadil ráno kolem sedmé hodiny u Kongresového paláce, který se nachází zhruba na půli cesty mezi Louvrem a moderní čtvrtí La Défense. Hned nato nás čekalo seznámení s místním metrem. Ale nenechte se mýlit, tohle metro má o 11 linek více než to pražské. Na některých přestupních stanicích se trasy křižují ve třech i čtyřech úrovních.
Po několika přestupech jsme se i my dostali až k Louvru, bývalému královskému paláci. Toto nynější muzeum (zpřístupněno roku 1795) se svými rozsáhlými sbírkami soch, obrazů, sbírkami z Egypta ale i Řecka a Říma a dalších zemí patří k těm největším na světě. Do objektu se vchází z nádvoří skleněnou pyramidou, pod níž se nacházejí vstupy do jednotlivých pavilonů – tří křídel paláce (Denon, Sully a Richelieu). Mezi nejznámější exempláře patří obrazy Mona Lisa od Leonarda da Vinci, Krajkářka od Jana Vermeera či sochy Niké Samothrácká nebo Venuše z Milétu.
Na nádvoří paláce započalo naše prvotní seznámení s městem. S průvodkyní v čele jsme vyrazili za dalšími krásami. Přímo u Louvru se nachází královský palác s královskou zahradou, které dominuje alej lip. Dodnes je zahrada vyhledávaným místem k oddychu pro všechny Pařížany. Dále jsme pokračovali až do čtvrti Beaubourg, jejíž název (v překladu Pěkné město) byl původně spíše posměšný. V této čtvrti dnes již neexistujících tržnic nalezneme čtyřpatrové, do země vnořené, nákupní středisko Forum des Halles. Nyní konečně vyniká také kostel sv. Eustacha, který přes tržnice nebyl příliš vidět. Právě tady jsme se ocitli v někdejším centru – toto místo je známo jako „pupek Paříže“.
Před kostelem sv. Eustacha se nachází socha ve tvaru hlavy a ruky přiložené k uchu. Socha jakoby naslouchala právě „pupku Paříže“. Nalezneme zde také první pařížskou burzu.
Jediný mrakodrap v centru
Od Fora jsme sešli po schodech dolů a kolem Kašny neviňátek jsme se dostali ke kulturnímu centru Centre Georges Pompidou, které bylo postaveno ve dvacátém století a je krásným příkladem futurismu. Uvnitř se nachází knihovna s ohromným množstvím knih, kino, divadlo či koncertní sál. Z nejvyššího patra budovy je pěkný výhled na město. Od Centra jsme pokračovali směrem k řece a došli k radnici na bývalé náměstí Place de Grève, které proslulo mnoha stávkami. Přes most jsme se dostali až na jeden ze dvou ostrovů, které tvoří staré jádro Paříže, a to na Ile de la Cité. Prošli jsme kolem Justičního paláce a bývalého vězení Conciergerie k chrámu Nôtre-Dame.
Toto úžasné gotické dílo se budovalo téměř dvě století na místě původního římského chrámu. Svatostánek byl svědkem mnoha korunovací i jiných historických událostí. Zde jsme měli chvíli volna, abychom si v klidu prošli interiéry. Ty jsou nyní zařízeny velmi skromně, neb za revoluce se mnoho pokladů a uměleckých předmětů ztratilo.
Z věže se nám otevřel úžasný pohled na celé město. Před kostelem jsme nalezli místo, takzvaný bod nula (point zéro), odkud se počítají všechny vzdálenosti do jiných francouzských měst. Poté nás průvodkyně zavedla kolem místní univerzity Sorbonne k Lucemburskému paláci, který je obklopen jak jinak než Lucemburskou zahradou.
Palác je dnes sídlem francouzského senátu. V parku jsou k dispozici také židličky, které mohou návštěvníci využít při chvílích odpočinku a slunění. Ze zahrady je vidět na Tour Montparnasse – jediný mrakodrap, který mohl být postaven v centru města. Další byste našli jedině v moderní čtvrti La Défense, daleko od historického jádra. Odtud jsme se vrátili zpět k Louvru.
V rámci volna jsme si s kamarádkou odpočinuly od sluníčka i dlouhého pochodu v Tuilerijských zahradách, které vlastně navazují na palác a končí u náměstí Svornosti (Place de la Concorde), v jehož středu se tyčí jeden ze dvou luxorských obelisků. Bohužel zde zrovna probíhaly práce na silnici, a proto jsme se k němu nedostaly blíž. Do hotelu jsme odjížděli z podzemních garáží vybudovaných pod Louvrem. Po celou dobu pobytu jsme bydleli na Montmartru, přímo naproti známého kabaretu Moulin Rouge.
Návrat do historie
Na další den byl naplánován výlet do letního sídla krále Slunce, a sice do Versailles. Kolem osmé hodiny jsme odjížděli z hotelu a za necelých šedesát minut jsme se ocitli na tomto historickém místě, nacházejícím se jihozápadně od Paříže. Jakmile autobus zastavil, shlukli se kolem něj místní prodejci pohlednicových leporel, malých Eiffelovek a jiných suvenýrů. Každý se pochopitelně snaží prodat to své zboží, a tak nabízejí různé množstevní slevy a výhody typu „kup tři, zaplať za dva“.
Jelikož naše průvodkyně neabsolvovala tento či podobný zájezd prvně, sehnala nám lístky dopředu. Předběhli jsme tak mnohametrovou frontu před pokladnou a pokračovali přímo do paláce. Samostatně jsme se toulali jeho chodbami a síněmi. V průběhu prohlídky jsme prošli Královskou kaplí, i mnoha komnatami krále (například pracovnou, pánským salonkem, ložnicí, hernou a dalšími). Opera byla v tu dobu bohužel v rekonstrukci.
Asi nejznámější místností na zámku je sedmdesát tři metrů dlouhý zrcadlový sál, který se nachází v prvním patře a spojuje komnaty krále a královny. Své jméno dostal podle zrcadel odrážejících paprsky světla, které přicházejí z protilehlých oken. Celý sál je , stejně jako i jiné prostory, pozlacen. Má také velký historický význam, neboť zde byl 28. června 1919 podepsán Versailleský mír. Přes sál jsme se tedy dostali do prostor vyhrazených královně. I tady jsme prošli různými salonky, hudebním pokojem, ložnicí a dalšími místnostmi.
Po prohlídce interiérů jsme se šli podívat také do zahrad, kde se také sám král často procházel. Během pracovního týdne je vstup do zahrad volný, jelikož všechny fontány a vodotrysky jsou mimo provoz. Procházka jen umocnila náš dojem velkolepého sídla, které dává svou jedinečnost najevo i v dnešních dobách. Pokud chcete dopřát odpočinek svým nohám a při tom si prohlédnout park, můžete využít ekologická vozítka, která jsou zde za poplatek k zapůjčení.
Moderna ve městě milenců
Čtyři hodiny vyhrazené pro návštěvu tohoto místa však rychle uplynuly a my se vraceli zpět do autobusu. Čekala nás další tvář francouzské metropole, tentokrát ta nejmladší, ta nejmodernější. Zamířili jsme do čtvrti La Défense plné obchodů a kancelářských budov, která začala vznikat již v padesátých letech minulého století, nicméně staví se zde pořád. Postupně vyrůstá mrakodrap vedle mrakodrapu. My jsme ze všeho nejdříve zamířili k jakémusi symbolu čtvrti – Arše (Grande Arche). Tato kancelářská budova ve tvaru
oblouku má být analogií Vítězného oblouku na Place d´Étoile. Prosklený výtah nás vyvezl na vyhlídkovou plošinu, odkud se nám naskytl pohled na celou „královskou osu“ (Grande Arche, Vítězný oblouk, Champs-Élysées, náměstí Svornosti, Tuilerijské zahrady a malý Vítězný oblouk). Moderní architektura tohoto místa ohromí snad každého.
Odtud jsme zamířili ke břehům Seiny. Čekala nás totiž asi hodinová plavba po řece. Amplión nám v průběhu trasy říkal, kam se máme zrovna podívat a co tam uvidíme. Pluli jsme například kolem muzea d´Orsay, které kdysi bývalo nádražím, Francouzského institutu i radnice. Obepluli jsme ostrov Ile de la Cité a zamířili nazpátek. Krásně jsme si tak prohlédli chrám Nôtre-Dame a bývalé vězení Conciergerie, kde byla vězněna Marie Antoinetta či Maximilien de Robespierre . Od vody jsme viděli také Louvre se zahradami i náměstí Svornosti. Kolem Eiffelovy věže a paláce Trocadéro jsme se dostali až k malému ostrůvku, na kterém se nachází zmenšenina sochy Svobody. Pak se loď otočila a vracela se zpět ke stanovišti, odkud nás autobus zavezl do místa ubytování.
Osudové stavby města?
Naše společné toulky Paříží průvodkyně uzavřela třetím dnem. Ze všeho nejdřív jsme se vydali k Eiffelově věži, v tomto článku již vícekrát vzpomínané. Byla vystavěna na počest Světové výstavy konané v roce 1889. Navrhl ji architekt Gustave Eiffel, po němž nese věž jméno a jehož busta se nachází u paty jednoho z pilířů. Původně se zamýšlelo, že se po výstavě věž zase rozebere, ale nakonec zůstala na svém místě a Pařížané jsou na ni dnes velice hrdí. Stala se symbolem celého města.
Jelikož lístky nelze koupit dopředu, vystáli jsme si pod mohutnou konstrukcí věže hodinovou frontu. Na vrchol této pařížské dominanty vás dopraví vždy dva výtahy v protilehlých pilířích, pro milovníky schodů je určen také jeden pilíř, čtvrtý zůstává zavřený. Nás zdviž vyvezla do druhého patra, ale protože jsme toužili dosáhnout vrcholu, seřadili jsme se k nástupu do dalšího výtahu, který jezdí do třetího, tedy nejvyššího patra. Z výšky 274 metrů jsme měli úžasný výhled do okolí. Naši pozornost upoutala také mohutná obdélníková stavba s kopulí a zahradou. Byla to Invalidovna a právě k ní jsme se poté vypravili.
Komplex (Hôtel des Invalides) postavený za krále Ludvíka XIV. byl určen válečným veteránům. Dodnes jich zde pár dožívá. Celému areálu vévodí barokní Dôme des Invalides se zlatou kopulí. Pod ní se nachází hrob Napoleona Bonaparta. Prohlédli jsme si však jen exteriéry a pak pokračovali v prohlídce města. Metrem jsme se přemístili ke známému pařížskému hřbitovu Père Lachaise. Zde se na ploše 44 hektarů nachází asi 1,5 milionu hrobů – některé z nich náleží význačným osobnostem. Šli jsme kolem míst posledního odpočinku Edith Piaf, Jima Morrisona, Honoré de Balzaca či Fréderica Chopina.
Francie, to není jen Paříž
Odtud se nedalo pokračovat jinam, než ke kostelu a sice k Madeleine. Tato budova stojící samostatně uprostřed náměstí vypadá spíše jako řecký chrám. V dnešní době se zde konají zádušní mše za slavné umělce. V rohu náměstí, na kterém Madeleine stojí, se nachází slavné pařížské lahůdkářství Fauchon Paris. Najdete zde všelijaké kulinářské speciality, ale také uzeniny, marmelády, čaje a mnoho dalšího.
Poslední místo, které jsme společně navštívili, bylo vlastně po celou dobu pobytu nejblíže od našeho hotelu – Montmartre – v minulém století bydliště mnoha malířů. Vystoupali jsme tedy křivolakými uličkami kolem několika z posledních dochovaných mlýnů, kterými byl kdysi posetý celý kopec až k bazilice Sacré-Coeur. Právě sem míří davy turistů, aby si odpočinuly a kochaly se krásným výhledem na okolní stavby z jediného přírodního kopce Paříže.
Další dny našeho zájezdu jsme trávili buď mimo Paříž, nebo jsme se mohli procházet, kde nás napadlo. Nás zajímaly převážně muzejní exponáty Louvru, ale i jiné stavby, například Conciergerie nebo Justiční palác. Rozhodně jsme ještě stále neviděly vše, co Paříž nabízí. Je třeba si vždy vybrat jen malý kousek, na který se poté budeme soustředit, neb méně je někdy více. Pokud jste v Paříži nikdy nebyli, určitě tam jednou vyrazte – myslím si, že vás určitě nezklame. A vy, kteří jste již měli to potěšení zhlédnout některé z jejích krás, vydejte se tam jednou určitě znovu – pořád je co objevovat…
Nahrávání ...
