Knihovnou VŠE na Žižkově denně projde přes tisíc studentů. Týdně se tu prohlédne a vypůjčí tisíce knih. Ve studovně nachází útočiště ti, na které čekají zápočty a bakalářské zkoušky. Jak to ale vypadá z druhé strany? Kde jsou uloženy všechny ty knihy a diplomky? Kdo posílá e-maily o rezervacích a jakou cestu urazí Macáková než se dostane do vašich rukou? Na tyto a další otázky jsem chtěl najít odpovědi, a proto jsem se rozhodl nechat se v knihovně na jeden den zaměstnat.
Knihovnou VŠE na Žižkově denně projde přes tisíc studentů. Týdně se tu prohlédne a vypůjčí tisíce knih. Ve studovně nachází útočiště ti, na které čekají zápočty a bakalářské zkoušky. Jak to ale vypadá z druhé strany? Kde jsou uloženy všechny ty knihy a diplomky? Kdo posílá e-maily o rezervacích a jakou cestu urazí Macáková než se dostane do vašich rukou? Na tyto a další otázky jsem chtěl najít odpovědi, a proto jsem se rozhodl nechat se v knihovně na jeden den zaměstnat.
Knihovna otvírá v osm ráno a hned po několika minutách přicházejí první ospalí studenti. To jsem ale já, knihovník, již dávno vzhůru. Hodinu před otevřením totiž začíná kolotoč zařazování a vyřazování rezervací. Z malého výtahu ve stěně vyjíždejí hromady knih, které řadíme do regálů. Nejvíce knih se nahromadí vždy v pondělí, protože o víkendu studenti nejpilněji objednávají.
Matematika bez příkladů
V krátké pauze po rezervacích mám čas se rychle seznámit s knihovnou. Na skladě se nachází asi 400 tisíc knih. Počet výtisků ale kolísá s nákupy nových a vyřazováním starých. Někteří studenti mají vypracované bravurní techniky, jak z knihy dostat co nejvíce. Mnozí mají schované perořízky či ostré nůžky, některým stačí i holé ruce k tomu, aby přesunuli co nejvíce stran do svého vlastnictví. A tak se může například stát, že získáte ztenčené stostránkové vydání Ekonomie Roberta Holmana nebo Matematiku v příkladech bez příkladů.
Jak se blíží poledne, začíná se knihovna plnit a na stolech zůstává stále více odložených knih. Je třeba nastoupit zpátky do práce a začít dávat knihy zpět do regálů. Zjišťuji, že i čísla a barvy na hřbetech knih mají svůj smysl a začínám asi působit i trochu rozruch. Někteří studenti jsou totiž celkem překvapení, když vidí, jak někdo v jejich věku pobíhá po knihovně a uklízí. Někteří jsou zmateni natolik, že i oni začínají zařazovat knihy do polic, přestože to smí dělat jen knihovník. Já jim i tak dodatečně děkuji za ulehčení mé práce.
Půl hodiny někdy nestačí
Asi po hodině práce ve studovně jsem byl převelen do skladu. Přišel čas zjistit, odkud se všechny ty svazky berou. Ve většině knihoven bývá sklad knih někde v suterénu. Naše knihovna se ale pyšní raritou – její sklad je o jedno patro nad ní. Knihovnu se skladem spojují dva výtahy. Ten menší, podobný těm, které se používají v restauracích na špinavé nádobí, je určen na knihy. Druhý, značně větší, používá personál. Sklad knih mě překvapil svou velikostí. Je sice poměrně úzký, ale zato se táhne po celé délce Staré budovy. Regály a police začínají hned u výstupu z výtahu a ztrácejí se v dáli. Odpočívá tu na 120 tisíc svazků.
Měl jsem za úkol vyhledávat výtisky, o které si studenti požádali či si je rezervovali. Jakmile si někdo něco objedná, vyjede na malé tiskárně ve skladu papírek s kódovým označením knihy a podle něho se kniha vyhledá. Práce ve skladu je činnost fyzicky poměrně náročná. „Za hodinu tu tak v průměru uběhnu šest kilometrů,“ svěřila se mi vedoucí skladu Libuše Vaicová. Povzbuzen, že vedoucí skladu knih se díky svému povolání cítí připravena zaběhnout maraton, pustil jsem se do práce. Vyřízení požadavku zahrnuje i zapsání titulů do počítače a končí odesláním studentova stůžku knih výtahem do knihovny. Limit, podle kterého celé vyřízení musí trvat nanejvýš půl hodiny, není úplně snadné dodržet. V období na začátku semestru je prý objednávek tolik, že malá tiskárna jede téměř nepřetržitě. Stejně jako všechny knihovnice.
Poklady pod hromadou cihel
Když se mi vedoucí skladu zmínila o starém skladu knih, nemohl jsem odolat. Povolaní do něj mohou vstoupit přes vrátnici ve Staré budově. Starý sklad je snad ještě rozsáhlejší než ten současný. Knižní skvosty a odpady, které zde odpočívají na policích, v knihovním systému nenajdete. Jen jejich seřazení z hromad na police prý trvalo tři roky. Mezi tituly starými několik desítek let, tu při jednom úklidu našli pod hromadou cihel knihu z 18. století. Nyní je to jeden z nejcennějších svazků.
Po dvou hodinách jsem se vrátil zpátky dolů do knihovny. Po vyhledávání starých knih na skladě přišlo na řadu přidávání nových titulů. Každý nový titul se musí zapsat do počítačové databáze a ještě pro jistotu zkontrolovat. Kdyby knihu nahoře ve skladu špatně zařadili, už by se nemusela nikdy najít. Každý svazek jsem na boku podle zaměření opatřil štítkem příslušné barvy a kódu.
Na brigádu do knihovny
V pozdních odpoledních hodinách moje práce skončila. Jediné místo, kam jsem se nedostal, byl výdej knih. Podle zákona o ochraně osobních údajů jsem nesměl mít přístup ke knihovnické databázi. Paní Uhlíková, vedoucí provozu knihovny, která mě po celou dobu provázela, mě sice v podvečer propustila, ne však kvůli tomu, že bych svoji práci neodvedl dobře. Nakonec jsem tak špatný knihovník asi nebyl, jelikož mi jak v knihovně, tak ve skladu nabídli práci. Brigádu v knihovně ale zatím neplánuji. Kdybyste ale náhodou viděli v knihovně někoho podezřele mladého, jak zařazuje knihy, tak jsem změnil názor a snažím se pravděpodobně dostat k oněm tajným osobním údajům.
CIKS – Centrum knihovnických služeb má téměř 60 zaměstnanců. Knihovní síť se skládá z 50 knihoven katedrových a 8 knihoven přístupných pro studenty, pro které je k dipsozici přibližně 40 tisíc knih a kolem 700 periodik. Jeho součástí je i informační servis spravující webové stránky školy a zpřístupňuje přes 70 internetových informačních databází.
