Pod dobromyslným titulkem „Lekce ekonomie pro šéfa odborů“ byl v říjnovém čísle SL publikován názor Jakuba Haase, který velmi kriticky zhodnotil požadavek na zvýšení mezd a koupěschopné poptávky jako prvek směřující k povzbuzení úrovně zaměstnanosti. Tento námět se skutečně ve vystoupeních představitelů Českomoravské komory odborových svazů i dalších odborových organizací v souvislosti s řešením velmi špatné situace na trhu práce v ČR objevuje.
Pod dobromyslným titulkem „Lekce ekonomie pro šéfa odborů“ byl v říjnovém čísle SL publikován názor Jakuba Haase, který velmi kriticky zhodnotil požadavek na zvýšení mezd a koupěschopné poptávky jako prvek směřující k povzbuzení úrovně zaměstnanosti.
Tento námět se skutečně ve vystoupeních představitelů Českomoravské komory odborových svazů i dalších odborových organizací v souvislosti s řešením velmi špatné situace na trhu práce v ČR objevuje. A má, jak se domnívám, svou zřejmou ekonomickou logiku. I ze standardních, na VŠE prezentovaných kurzů ekonomie lze dovodit, že mzdy plní z hlediska makroekonomické rovnováhy a také z hlediska stimulace ekonomického růstu i s jeho doprovodnými efekty (např. na zvýšení zaměstnanosti) v zásadě dvojí roli. Představují náklad (pro firmy), ale také tvoří podstatnou část příjmů zaměstnanců a jejich rodin, a tedy produkují, jak už bylo řečeno, významnou část koupěschopné poptávky. Zejména pokud jde o výdaje na osobní spotřebu (to je to známé C, částečně i G). Ekonomická realita je složitá a vzájemně propojená „materie“. Je nepochybně nutné brát v úvahu všechny její aspekty a vazby, sledovat pozorně i vztah mezi produktivitou a mzdami, na druhou stranu je možné a nutné promyšlenými opatřeními zasahovat tam, kde jednoduchá „logika trhu“ vede k tendencím, které ve svých důsledcích ekonomický vývoj destruují.
Známe celé ekonomické teoretické koncepce, které velmi výrazně postulují roli stimulace výdajů na ekonomický růst. „Nejsme dostatečně keynesiánští,“ zazní občas při stescích na nízký růst v rámci EU na některých fórech v Bruselu. Existují taková ekonomická odvětví, která jsou zřejmě citlivější na výkyvy, respektive celkový nedostatek koupěschopné poptávky, a která je možno jejím růstem rychle povzbudit. Takovým odvětvím jsou právě služby s jejich vysokou flexibilitou a schopností rychle reagovat bez výrazné závislosti na dlouhodobých technologických cyklech. Blahodárný účinek růstu koupěschopné poptávky na rozvoj služeb můžeme v praxi sledovat v těch městech a místech, kde fungují prosperující podniky, a také tam, kde je vysoká koncentrace institucí, úřadů a dalších struktur, a kam tedy plynou státní výdaje včetně výdajů na mzdy příslušných zaměstnanců.
V nedávné minulosti jsme například mohli sledovat paniku některých starostů a jiných funkcionářů (dost často i pravicového, tedy takzvaného protržního zaměření), vyvolanou záměry zrušit v těchto městech vojenské posádky. I někteří vnímavější zástupci ODS zřejmě uznávají působení multiplikačního efektu spotřebních a dalších výdajů. Z pozice odborů samozřejmě nevoláme po jakémsi nekontrolovaném zvyšování mezd, uznáváme nezbytnost udržení vazby k produktivitě, ale chceme, aby na ekonomickém růstu adekvátně participovali i zaměstnanci prostřednictvím svých mezd. Rozhodně odmítáme politiku mzdového dumpingu a označování nízkých mezd jako hlavní konkurenční výhody naší ekonomiky (a také bezhlavé a dogmatické flexibilizace pracovního trhu) a myslíme si, že je to právě ten typ politiky, který může nepříznivě ovlivnit hlavní cíl ekonomie, totiž životní úroveň milionů.
Jsem ale rád, že nám to Jakub Haas připomněl. Občas se zdá při studiu některých materiálů, že tím skutečným cílem má být prosazení krásného, úžasného, modelově čistého Trhu s velkým T, v ideálním případě zbaveného i těch záškodnických odborů. Bude-li k dispozici odpovídající kupní síla, pak se budou možná více kupovat i ty dražší housky, a nejen ony, a přibudou i nějaká pracovní místa.
