Vypravit se do lékařské ordinace stojí snad každého nemálo úsilí. Ani nezáleží na tom, zda sami sebe přemlouváme k preventivní prohlídce, nebo již máme konkrétní problém. Jedná-li se navíc o zubní ordinaci, rozklepou se nohy a ztuhne úsměv i urostlému muži.
Vypravit se do lékařské ordinace stojí snad každého nemálo úsilí. Ani nezáleží na tom, zda sami sebe přemlouváme k preventivní prohlídce, nebo již máme konkrétní problém. Jedná-li se navíc o zubní ordinaci, rozklepou se nohy a ztuhne úsměv i urostlému muži.
Já jsem bohužel pomoc zubaře potřebovala. Jako každý týden semestru jsem přijela do Prahy v pondělí. Zákon schválnosti zapracoval a bolest zubu se ozvala hned první den. Raději jsem zavolala domů své doktorce a objednala se k ní na pátek v naději, že do té doby vydržím. Zásobila jsem se brufenama – chvíli zabíraly, ale ve středu odpoledne se bolest stala nesnesitelnou. K zubaři jsem musela hned.
Ordinace na bloku C na Jarově už byla zavřená, zbýval tedy blok E. Tady přišel první šok – na recepci mi řekli, že mě ani jedna ze dvou lékařek neošetří, nemají totiž povinnost starat se o mimopražské. Kdyby měly čekárnu plnou místních lidí, snad bych i uznala, že jim dají přednost, ale v případě, kdy jedna zubařka nemá k ošetření nikoho a druhé zbývá do konce pracovní doby poslední objednaný pacient? Copak říká Hypokratova přísaha? Nejhorší byla bezmocnost, vědomí, že pomoc je blizoučko. Zeptala jsem se, kam jinam bych mohla jít. To si prý musím zjistit sama.
Kamarád mi poradil, ať přijedu na Chodov, jenže situace tam byla stejná – doktorce zbývala ještě půlhodina do konce pracovní doby, přesto mě jako mimopražskou studentku odmítla. Poslala mě na Budějovickou s tím, že tam v 19 hodin začíná pohotovostní služba. Čekala jsem venku v podřepu, opřená o zeď, a doufala, že přijde spása. Objevila se! Sestřička z pohotovosti, která mě vzala dovnitř. Sice se zarazila, když se dozvěděla, že nebydlím v Praze. Ale vymyslela plán – budeme před doktorkou předstírat, že jsem její známá a jsem z Prahy 4. S dvacetiminutovým zpožděním se do ordinace vřítila silnější odbarvená blondýna a hned si začala stěžovat na celý svět. Před ošetřením si dala načas a na dalších patnáct minut někam odběhla. Možná by bylo lepší, kdyby se už nevrátila. Evidentně jsem ji obtěžovala. Nevysvětlila mi diagnózu, zub vyvrtala (dvakrát vrtla do jazyka) a to bylo vše – domů jsem šla s otevřeným zubem a lékařskou zprávou, kde sestřička napsala vymyšlenou adresu. Bolesti neustávaly a já se jako nikdy dříve těšila na pátek ke své zubařce.
Předaná zpráva byla pro mé další ošetření relevantní jen krátce, diagnóza v ní popsaná byla totiž chybná. Měla jsem zánět, kvůli němuž mi doktorka musela vyvrtat celý vnitřek zubu a dostat se až k dásni. Podrobnosti o další léčbě a velice bolestivých komplikacích nejsou podstatné. Důležité je upozornit na zarážející přístup pražských zubařů, na které se v okamžicích nouze raději nespoléhejte.
