Její fotografie jsou plné tajemství a každá z nich vypráví jiný
příběh. Zachycuje nahotu a přesto ji ctí. Je krásná, vyrovnaná a
svérázná. Sára Saudková.
Od kdy se věnujete fotografování? Již při studiu jste se
seznámila s tvorbou Jana Saudka, co vás na něm tak zaujalo, že jste se ho
rozhodla vyhledat?
Byla jsem fascinována Janovou tvorbou, tedy i jím samotným. Protože
člověk, ať chce nebo nechce, svou prací vypovídá o sobě. A mě
setsakramentsky přitahovala bytost Jan Saudek, protože jeho fotografie byly
jiné, naprosto popíraly jakákoliv klišé, byly strhující, animální, dech
beroucí a mimo čas. Fotit jsem začala ale až po mnoha letech našeho
společného života, přišlo to spontánně a vlastně k němu všechno
směřovalo.
Jste autorkou fotky na plakátu k novému filmu Román pro muže,
jak vznikal? Co práce s Miroslavem Donutilem?
Rychle a zvesela – jsem zvyklá nikoho při focení nenudit, do ničeho
nenutit a hlavně nezdržovat čas. Během hodiny bylo hotovo, pak už jsme se
jen prachsprostě bavili při vyprávění pana Donutila. Je znamenitý
vypravěč. Přivedla jsem mu na focení coby model přítelkyni, nádhernou
holku – myslím, že si padli do noty, proto šlo focení tak zlehka a proto
filmový plakát vypadá tak jak vypadá. Přitažlivě, tajemně, znepokojivě.
Lidé jej prý kradli z rámů – tato zpráva mě nejvíc potěšila.
Podle čeho si vybíráte své modely?
Nevybírám – zkrátka s nimi fotím. Jsou to herci v mých příbězích.
Čím různorodější jsou, tím zajímavější je příběh fotografie. Proto
nevyhledávám modelky, které jsou všechny na jedno brdo a zajímavé jako
včerejší noviny.
(…)
Celý rozhovor si budete moci přečíst již brzy na www.ilist.cz.
Foto: Sára Saudková
