Následující čtyři roky budou výrazně jiné
RozhovoryTři dny po rektorských volbách si Studentský list popovídal se
staronovým rektorem profesorem Richardem Hindlsem u šálku kávy v jeho
pracovně. Na přivítání nám krátce zahrál na klavír, u kterého si rád
oddychne, když je naštvaný. Rozhovor se dotkl současného dění, výhledů
VŠE do budoucna i rektorova volného času.
Co vás motivovalo k tomu pustit se do dalších čtyř let ve
funkci rektora?
Když někde čtyři roky jste a máte pocit, že už jste něco udělal,
očekává se, že budete pokračovat, že to nevzdáte. Čtyři roky totiž
nejsou tak dlouhá doba, aby člověk zrealizoval všechno. Na této škole jsem
strávil téměř celý život, odučil jsem tu více jak sedmdesát semestrů a
to mě motivuje k tomu na škole nějakým způsobem pracovat a pomáhat jí.
Mám VŠE v srdci – což nechci, aby vyznělo jako fráze, mám rád mladé
lidi a to vše vás vynese do takové polohy, kdy si říkáte, že byste pro
školu měl udělat něco sám a nečekat, až jak to dopadne.
Co očekáváte od následujícího funkčního období?
Čtyři roky, co přijdou, budou dost jiné než dosud. Výrazně se změní
univerzitní prostředí, jak po stránce legislativní, tak po stránce
financování. Vznik Bílé knihy a připravovaná reforma systému
terciárního vzdělávání přinesou kvalitativně nové prvky. Být
připraven na tyto změny, sledovat trajektorii pohybu, kterým se univerzitní
prostředí nepochybně brzy vydá, to je ústřední koncept bodů mého
volebního programu. Čili další roky budou výrazně jiné a škola musí
být připravena na srovnání s ostatními univerzitami, a to nejen u nás
doma. V tomto hodnocení vysokých škol musíme bezpodmínečně uspět. To je
pro mě imperativ nadcházející doby.
Nebude těžké srovnávat se s takovými školami jako je Karlova
univerzita, Masarykova univerzita nebo České vysoké učení
technické?
Naše škola je jednou z nejprestižnějších v zemi, což dokazuje kvalita
studentů, kvalita absolventů, zájem zaměstnavatelů. To všechno jsme si za
dvacet let vydobyli a musíme to umět i udržet a posunout. Avšak oproti
univerzitám, které zmiňujete, přirozeně máme jistou odlišnost, protože
naše škola se zaměřuje téměř výlučně na společensko-vědní
disciplíny. Neučíme medicínu, chemii či fyziku, u těchto a podobných
oborů je situace poněkud jiná.
Když si vezmeme například Vysokou školu chemicko-technologickou nebo fakulty
technického zaměření, pak peníze, které tam plynou, jsou z nemalé
části i penězi investičními. Tyto částky se vkládají do vybavení
laboratoří a podobně, takže rozpočet oněch univerzit má jiný charakter.
My touto cestou jít nemůžeme, ale o to více se musíme snažit, abychom
publikovali, abychom realizovali kvalitní ekonomický výzkum a měli kvalitní
doktorandy a aktivní kantory. V tomto se bezpodmínečně musíme umět těmto
školám vyrovnat.
Vypadá to, že přísun z veřejných financí spíše poklesne,
jak jste na tuto možnost připraven?
Základem financování je normativ na jednoho studenta, ten je
u společensko-vědních oborů nízký, 34 tisíc korun na jednoho
posluchače. Výjimku na VŠE tvoří informatika, kde je normativ o dvě
třetiny vyšší. Celkové finance plynoucí do vzdělávání jsou pak
odvozeny hlavně od celkového počtu takzvaných akceptovaných studentů.
Neakceptované studenty ministerstvo neproplácí v takovém rozsahu nebo je
neproplácí vůbec. Patří mezi ně posluchači, kteří na škole
zůstávají příliš dlouho nebo se na školu znovu vrátili.
Důležitým krokem v tomto směru byla činnost Poradní komise pro finance,
kterou jsme zhruba před dvěma roky zřídili. Komise mimo jiné vytvořila
originální model přechodu studentů mezi ročníky, podle kterého se nyní
rozhodujeme, kolik studentů máme přijmout, respektive kolik akceptovaných
studentů můžeme mít. Tato strategie nám v uplynulých dvou letech
přinesla významný příspěvek do rozpočtu. Chceme s tímto modelem (a
samozřejmě nejen s ním) pokračovat a systematicky redukovat počet
neproplácených studentů. Finance neplynou ale jen z dotace a příspěvku na
studenta, jsou tu i další neméně důležité zdroje jako výzkum, projekty
nebo sponzoři.
S financemi tedy souvisí i počet studentů na škole, jak se tato
skutečnost promítne v počtu přijímaných uchazečů?
Těmto číslům bychom se chtěli v současnosti hodně věnovat. Navíc
přicházíme do doby, kdy se zhorší populační charakteristiky, a tedy
klesne počet potencionálních uchazečů. Z tohoto důvodu se musíme
rozhodnout, jakým konceptem půjdeme třeba do přijímacího řízení. To
nebude jednoduchá věc.
Je podle vás současná kapacita školy přeplněná?
Je na hranici. Nemyslím si, že bychom dál měli brát víc uchazečů. Navíc
by to snížilo kvalitu studia. Spíše uvažuji o setrvání, případně
o snížení celkového počtu studentů. A je nutno pozitivně reagovat na
změny legislativy univerzitního prostředí, o tom jsem mluvil už výše.
Musíme se důkladně poradit s děkany.
Současný skandál kolem Právnické fakulty v Plzni rozvířil
vody kolem celého vysokého školství u nás, jak chcete předcházet, aby
k něčemu podobnému nemohlo dojít i na VŠE?
Věřím, že u nás nic takového není. Přesto na příštím kolegiu
rektora vyzvu děkany, aby provedli podrobnou kontrolu, zda je na fakultách
vše v pořádku. V Plzni došlo k selhání systému. Já jsem
přesvědčen, že u nás podobná situace nenastala a nenastane.
Nemůže být tímto skandálem ovlivněn pohled veřejnosti na
všechny akademické obce?
Z této kauzy si musíme vzít ponaučení, že systém fungování vysokých
škol má být naprosto průhledný, transparentní a musí být dána jasná
pravidla, jak se taková práce dělá a jak kontroluje. Kdyby tomu tak v Plzni
bylo, nemohlo by se to stát. Souhlasím, veřejnost bude od této chvíle
vysoké školy sledovat více.
V médiích se nedávno objevila starší kauza o podivných
praktikách učitele Vorlíčka, jak se k tomuto případu
stavíte?
Pan Vorlíček z fakulty odešel, což signalizuje, že tam něco nebylo
v pořádku. I když v tomto případě asi šlo o selhání jednotlivce,
něco podobného se už na žádné fakultě nesmí opakovat.
V listopadu oslavíme dvacáté výročí od pádu komunismu, jak se
podle vás za ta uplynulá léta změnilo vysoké školství
u nás?
I přes určité problémy, třeba s financováním, a některé další
obtíže, jež naše vysoké školství provází, musím říci, že se
úžasně osvobodilo a dost změnilo. Často si kladu otázku, jestli jsou
dnešní studenti jiní, než jsme bývali my. Mám za to, že ani ne, jen mají
teď tolik možností, co my jsme neměli ani v náznacích. Současné
univerzitní prostředí má na studenty větší vliv. Cestují, lépe se
pohybují v neznámém prostředí, jsou sebevědomí, mají jiné možnosti
k výměně informací všeho druhu. Baví se jinými věcmi. Když dnes třeba
někomu řeknu, jak jsme potají na burzách sháněli elpíčka s Deep Purple,
Joe Cockerem, Procol Harum či se Zeppelinama, jen se pousmějí. Doba se
změnila, ale jako lidé jsme si zůstali hodně podobní.
Jak vypadá váš klasický rektorský den?
Přiznám se, že si ráno rád přispím. Prostě neumím vstávat brzo. Práci
pak natahuji do odpoledních a večerních hodin. Byl jsem ale takový celý
život, takže to nesouvisí s tím, zda jsem či nejsem rektor. Jednám denně
se spoustou lidí, na schůzky musím být připraven, být příjemný. Osobně
si myslím, že by lidé měli mezi sebou zásadně jednat vždy slušně.
A když nastanou problémy, mají se řešit na úrovni.
V neposlední řadě je to i o tom, být každý den na spoustě míst,
docházet na různá jednání, někdo přijede sem, jindy odjíždím já
z Prahy. Na to jsem připraven. Co mně však rektorování vzalo, je výuka
specializovaných předmětů na mateřské fakultě (Fakulta informatiky a
statistiky, pozn. red.). Vždy jsem rád učil – výuku jsem si proto
ponechal – a hodně psal, což mi teď trošinku chybí. Kontakt s mladými
lidmi mi totiž vždy, aspoň na chvilku, připomene i moje vlastní
odváté mládí.
Nahrávání ...
