Nemíním rezignovat na dění ve škole
Rozhovory
Nemíním rezignovat na dění ve škole, tvrdí dnes již bývalá prorektorka pro pedagogiku VŠE. Její tříleté funkční období skončilo společně s koncem první etapy působení rektorky Jaroslavy Durčákové na konci ledna tohoto roku. Nejen o úskalích uplynulých třech let jsme s docentkou Danou Zadražilovou hovořili ještě v útulných prostorách rektorátu. Svůj návrat na katedru obchodního podnikání však nevidí nikterak tragicky.
Nemíním rezignovat na dění ve škole, tvrdí dnes již bývalá prorektorka pro pedagogiku VŠE. Její tříleté funkční období skončilo společně s koncem první etapy působení rektorky Jaroslavy Durčákové na konci ledna tohoto roku. Nejen o úskalích uplynulých třech let jsme s docentkou Danou Zadražilovou hovořili ještě v útulných prostorách rektorátu. Svůj návrat na katedru obchodního podnikání však nevidí nikterak tragicky. Naopak avizuje, že se nehodlá stáhnout do své kanceláře a dění ve škole se chystá aktivně ovlivňovat i nadále.
Doba vašeho působení na rektorátu se chýlí ke konci. Znáte již jméno svého nástupce?
Ano, bude jím pan docent Musílek z Fakulty financí a účetnictví, současný proděkan pro vědeckou činnost. Mluvila jsem s ním asi dvakrát a připadá mi jako velice rozumný člověk. Prakticky ve všem, o čem jsme spolu hovořili, jsme se i názorově shodovali. Co bude ale přesně dělat, já samozřejmě nedokážu říct. A musíte si také uvědomit, že to nezáleží jenom na něm, protože bude součástí vedení, součástí kolegia rektorky a musí brát v úvahu i názory ostatních lidí.
Jaký je důvod vašeho odchodu?
S paní rektorkou jsme se na tom dohodly. Dá se říct, že šlo o dohodu velmi solidní. Dokonce mi nabídla i určitý čas na studijní volno k doplnění kvalifikace, takže ukončení mého období bylo opravdu velmi korektní.
Chystáte se tuto nabídku nějak využít?
Zcela určitě! Budu se snažit napsat nějakou knihu a měla jsem v plánu i nějakou delší zahraniční stáž. To budu ale muset ještě zvážit, jedná se spíše o moji osobní záležitost, protože mám starší rodiče, kterým se teď budu muset více věnovat a trochu jim vrátit to, co dali oni mně. Bude to tedy záviset především na tom.
Jaké nejvýznamnější změny se vám během vašeho působení podařilo v oblasti pedagogiky prosadit?
Největší změnou, kterou jsme museli udělat hned na začátku mého funkčního období, byl návrat ke strukturovaným studijním programům. Byla to i změna dlouhodobého záměru školy, který byl úplně jinak nastavený. To jsme udělali během toho prvního roku a udělali jsme to dost rychle. Využili jsme toho, že jsme měli akreditované bakalářské a inženýrské studijní programy. Další věci už student asi tolik nevidí. Třeba to, že škola tou dobou prošla prodloužením akreditace všech studijních programů, což byla především administrativně dost složitá záležitost. Podařilo se nám zlepšit i technickou nebo technologickou stránku studia, pokud jde o různé služby, které dostávají studenti. Ať je to možnost registrací a zápisů přes internet, historie studia na webových stránkách a řada dalších věcí. Novinkou bylo i to, že se Pedagogické oddělení, byť to nebylo úplně náplní jeho činnosti, začalo zabývat také propagací školy. Třeba na veletrhu Gaudeaumus, kde jsme v minulosti nebyli, a po poměrně krušných začátcích jsme tam už loni měli stánek docela přijatelný, byť nejsme v této oblasti profesionálové. To je podle mne důležité, protože to bude do budoucnosti potřeba, škola se bude muset více propagovat.
To byly spíše úspěchy. Co byste ale dnes naopak udělala jinak?
Asi největším problémem, který se bude muset řešit až v příštím období, je způsob, jak řídit nebo usměrňovat fakulty. To dnes není dostatečně vyřešené a ošetřené z hlediska motivace fakult. Zde jsme narazili i v souvislosti s akreditační komisí a s úvahami o přestavbě celoškolského základu.
Vztah prorektora vůči fakultám tedy není vztah nadřízenosti a podřízenosti, jaký mají například děkané vůči svým proděkanům. Jaké jste měla účinné nástroje pro ovlivňování oblasti pedagogiky na celoškolské úrovni?
Pouze metodické řízení. Problematické je, že zákon o vysokých školách dal pravomoci fakultám a děkanům v oblasti studijních programů. Fakulta tak zodpovídá za svůj studijní program, o kterém rozhoduje její vědecká rada, pokud je ten program akreditovaný na fakultě. Může být samozřejmě i celoškolsky. Od toho se odvíjí rozsáhlé pravomoci fakult. Pravdou je tedy například i to, že já jako prorektor nemůžu změkčit rozhodnutí děkana o ukončení studia studentovi. Maximálně mohu prozkoumat proceduru, jestli byla v souladu se zákonem, s předpisy, to je ale všechno. Člověk pak musí najít nějaký způsob, jak fakulty usměrňovat v daném existujícím legislativním prostředí.
Máte pocit, že v rámci možností oněch existujících legislativních mantinelů jste měla dostatek pravomocí nebo vám paní rektorka mohla delegovat i některé další?
Spíš někdy z počátku funkčního období může být problém vyjasnění si kompetencí mezi jednotlivými prorektory, to ale souvisí se způsobem vedení. Každý manažer má nějaký způsob vedení a nějakou míru důvěry vůči svým spolupracovníkům – jaké kompetence je ochoten jim svěřit a nezasahovat do nich.
A byl váš tým na rektorátu dobrým manažerským týmem? Je paní rektorka dobrou manažerkou?
To bych si netroufla hodnotit, každý máme nějaké plusy a minusy. Spíše vám řeknu, v čem se já mohu s paní rektorkou ztotožnit. Ona přesně ví, kde jsou problémy téhle školy. Ví to i Studentský list. Druhá věc je ale jejich náprava a nástroje, jak daný stav změnit, protože ta skutečnost a fakta jsou asi známa.
Ve studentských diskuzích velmi často zaznívá názor, že se škola příliš orientuje na rozvoj partnerských vztahů se zahraničními univerzitami, kam však ročně odjíždí studovat jen hrstka našich studentů. Výuka na samotné VŠE je pak považována za spíše strnulou a nerozvíjející se…
Samozřejmě to tak také vnímám, i když si nemyslím, že míra internacionalizace je dostatečná – mohla by být daleko větší – jak z pozice studenta, tak z pozice učitele. Co se týče výuky na naší škole, začali jsme se zabývat otázkou metod výuky, metod, jak se pracuje se studenty. Dokonce jsme udělali workshopy, kde jsme se snažili hovořit o té věci s proděkany a se studenty, kteří měli nějakou zkušenost, s lidmi z akademického senátu. Závěrem té diskuze bylo to, že by bylo potřeba odlišit více metody výuky v navazujícím magisterském studiu od studia bakalářského. Aby nepokračoval stejný způsob výuky, ale aby v magisterském stupni již byl kladen důraz na určité vědecké metody práce, týmové práce – aby se nerozvíjela jen schopnost znalostí ale i schopnost studenta vyřešit sám nějaký problém.
Jaké konkrétní kroky jste v této oblasti podnikli?
Zavedli jsme kurz pro začínající učitele. Teď proběhla jeho inovovaná podoba. Sama jsem se ho účastnila jako frekventant, člověk se vždycky má v čem zlepšovat. A měla jsem z toho výborný pocit, protože tam bylo množství mladých učitelů, kteří byli z hlediska přístupu k výuce naprosto skvělí. Takže doufám, že se v tom bude nějakým způsobem pokračovat a že se z toho stane běžná součást vzdělání učitele, který by neměl být odborníkem jen v té své oblasti, ale také v oblasti pedagogických a sociálních dovedností.
Pokud se ještě vrátím ke zmiňované „strnulosti“ výuky, nepřispívá k ní i vyžadování striktního dodržování různých neaktuálních norem a standardů, jako tomu je ve stále nedořešené „kauze Holman“? Jaký je váš osobní postoj k této aféře?
Nemyslím si, že by samotné standardy vedly ke strnulosti výuky. Záleží na tom, do jaké míry jsou volně pojaté. Já ale vidím problém trochu někde jinde. Zde řešíme případ profesora Holmana, který má skvělé hodnocení z hlediska pedagogického přístupu. Dokáže ve studentech vzbudit zájem a to je hlavně potřeba. Studenty pak výklad baví a není pro ně tak nudnou záležitostí, jako když začnete větu „Nechť…“ a oni si pod tím nedokáží představit žádný obsah. Zároveň jsem rozhodně zastáncem toho, aby tady byla možnost formování předmětů podle osobnosti učitele. Myslím si, že to tvoří kulturu celé školy a celkově by to posunulo úroveň školy dopředu. Student pak může přijít a říct „Já jsem studoval u toho a toho“ a ne jen „studoval jsem VŠE“. Nesnažila bych se tedy tolik sešněrovávat výuku. Druhou věcí ovšem potom je ověřování znalostí a bakalářské zkoušky, kde určité okruhy musí být. To se dá ale pokrýt například literaturou nebo samostudiem.
Kauza profesora Holmana se táhne už poměrně dlouho, přesto ji škola stále nedokázala vyřešit. Je to opět problém kompetencí, kdy rektorát nemá nástroje, jak ovlivňovat fakulty?
Nemyslím si, že to souvisí s kompetencemi, které jsou úředně dány. Každý rektor má právo vystoupit na nějakém plénu a říct „Můj názor je takový a takový.“ nebo „Já vás vyzývám, udělejte to a to.“ A osobnost rektora by měla mít dostatečnou váhu k tomu, aby taková žádost byla vyslyšena. Asi není možné, abych já sama přišla na takové fórum a suplovala tam paní rektorku nebo se jí v tomto případě snažila radit. To rozhodně nemohu a nechci. My jsme se ale snažili ten případ vyřešit nástroji, které jsme měli k dispozici, a to byla akreditační komise. Nechala jsem si vypracovat posudky na inkriminované předměty od odborníků, kteří jsou mimo školu a jsou objektivní. Posudky jsou dnes již hotové, k jejich projednávání ale nedošlo, protože navrhovatel, pan děkan Straka, stáhl svůj návrh. Dokonce během samotného jednání. Každopádně akreditační komise mohla rozhodnout a předpokládám, že k něčemu takovému v brzké době dojde.
Jak bude pokračovat vaše působení na VŠE?
Vrátím se na svoji katedru, vyučovat jsem nepřestala. Nemíním ale rezignovat na dění ve škole a stáhnout se do své kanceláře, to v žádném případě. Dění ve škole mě zajímá a určitě se ho budu účastnit dál takovým způsobem, který bude adekvátní té době.Všechno má svůj čas a svou dobu. Svůj čas tady jsem vyplnila tak, jak jsem uměla. Hodně jsem se poučila, protože funkce prorektora je víc o vyjednávání, víc o vzájemných vztazích, víc o politice. Tuto zkušenost beru jako velkou devizu.
Děkuji vám za rozhovor.
Nahrávání ...
