S flatlanderem Vojtou Drdou jsme se sešli v ÁKáči. Ve škole ho potkáte nejčastěji po ránu, odpoledne s nejvyšší pravděpodobností u Národního divadla, mekky pražských flatlanderů. Ptal jsem se hlavně na to, co to flatland je a co ho k tomuto, u nás stále trochu neobvyklému sportu, přivedlo.
S flatlanderem Vojtou Drdou jsme se sešli v ÁKáči. Ve škole ho potkáte nejčastěji po ránu, odpoledne s nejvyšší pravděpodobností u Národního divadla, mekky pražských flatlanderů. Ptal jsem se hlavně na to, co to flatland je a co ho k tomuto, u nás stále trochu neobvyklému sportu, přivedlo.
Jak a kdy jsi se k flatlandu dostal?
Dostal jsem se k tomu v roce 2002, kdy jsem se vyskytnul na jedné akci a tam právě byla exhibice flatlandu, tak se mi to zalíbilo. Sehnal jsem si svoje první kolo a začal jsem zkoušet nějaké triky.
Takže jsi před tím BMX nikdy nejezdil?
Předtím jsem to vlastně nikdy nezkoušel. Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím.
Kdy a kde vlastně flatland vznikl a o co se jedná?
Vznikl někdy v osmdesátých letech ve Spojených státech jako velká většina extrémních sportů. Jedná se o akrobacii na speciálním kole. Člověk dělá různé variace a přeskoky na předním a na zadním kole, aniž by šlápnul na zem. To je vlastně podstata.
Čím se flatlandové kolo liší od ostatních?
Flatlandové kolo je malé, vypadá jako dětské. Má velikost kol dvacet palců, na osách jsou přidělány stupačky, aby na nich člověk mohl stát. Kolo je odlehčené pro snazší manipulaci, takže třeba skákání na u-rampě by nevydrželo.
Na jakém kole jezdíš ty?
Moje kolo je speciální, komponenty mám poskládané od různých značek, přesně jak mi vyhovují.
Podle všeho ses taky zúčastnil soutěží. Jak vlastně vypadá taková flatlandová soutěž? Co se hodnotí?
Hodnotí se náročnost triků, kvalita jejich provedení, styl, originalita a samozřejmě čistota provedení.
Jaký je tvůj oblíbený trik?
Jmenuje se „Crackpacker g-turn“. Ale stručně nelze popsat, jak to vypadá. To by nám zabralo celý rozhovor.
Je podle tebe flatland v ČR na dobré úrovni?
Určitě. Co můžu srovnat se zahraničím, tak tady na sobě jezdci daleko víc pracují. Jezdí každý den, spoustu hodin. To v zahraničí zas tak obvyklé není.
Co třeba místní podmínky? Je problém sehnat sponzory?
Určitě je tu rozdíl třeba mezi Českem a Německem. Je tu menší trh, takže pro sponzory není až tak zajímavý. Ale jinak podmínky… Hlavně počasí je tady špatné (smích).
Když jsme u toho počasí: Co dělají flatlandeři v zimě? Nebo když prší?
Pokud nemají halu na ježdění, tak naštvaně koukají z okna. Pokud ji mají, tak jezdí jako v létě.
A máte nějakou halu?
Třeba loni bylo fajn, že byla teplá, suchá zima, letos urychleně něco sháníme. Jinak by to vypadalo špatně.
Která země má v současnosti nejlepší jezdce a je tedy taková mekka tohoto sportu?
Tak určitě Japonsko, tam je flatland asi nejpopulárnější na světě. Lidé jezdí v řádu tisíců a každý důchodce ví, o čem tenhle sport je. To nikde jinde na světě není. Řekl bych Japonsko.
Já teď trochu odbočím. Jsi spokojený s tím, co studuješ? Kterou zemi bys třeba rád navštívil?
Jsem spokojený. Určitě to Japonsko bych chtěl navštívit – nejen kvůli flatlandu, ale i kvůli kultuře. Pak Jižní Ameriku. Klidně celou.
Plánuješ třeba nějaký studijní pobyt?
Rozhodně. Právě do té Jižní Ameriky bych se rád dostal.
Když se řekne BMX sporty, každého člověka asi napadne jedna věc: Hodně bolesti a taky zranění. Jak jsi na tom ty?
Ten flatland není zas tak extrémní v těch zraněních. Nepadáme z velké výšky, ale typické jsou mozoly, rozsekané holeně, občas naražené nějaké kosti, nějaké výrony kotníků, zlomeniny moc ne.
Na které umístění v soutěži jsi nejvíce hrdý?
Hrdý jsem teď na svůj poslední výsledek, kdy jsem se v portugalské soutěži „Remax Fieldcontrol“, umístil na druhém místě v kategorii Masters.
Je ještě nějaká meta, které by jsi chtěl dosáhnout?
Titul mistra světa.
Takže ambice jsou neomezené?
Určitě. Vždycky se dá někam pokračovat dál.
Co bys teď doporučil člověku, kterému je dvacet a který se rozhodne začít s flatlandem. Má to vůbec cenu zkoušet? Na co by se měl připravit?
Na závodech jsou vidět i lidi kolem čtyřicítky a stále jezdí na nejvyšší úrovni, takže nikdy není dost pozdě začít, ani v těch dvaceti. Doporučoval bych sehnat si nějaké začátečnické kolo na flatland, vyzkoušet si, jestli ho to vůbec bude bavit a potom samozřejmě trénovat, trénovat, trénovat. Podívat se na nějaké instruktážní video, seznámit se s ostatními jezdci, pochytit nějaké zkušenosti.
Co Vojta Drda a budoucnost? Chystáš se flatlandu ještě dál věnovat?
Já doufám, že jo. Pokud tělo vydrží, tak já taky.
Kdyby ses teď mohl vrátit o pět let zpátky: Začal by ses flatlandu věnovat znovu?
Určitě!
