Prokopské údolí, čtvrtek 20. října 2011, 19.45. Už přes půl hodiny
bloudíme po setmělém lese, smekáme se po kluzkých popadaných kmenech a
hledáme první kontrolu. Sice mám v ruce mapu, ale moc platná mi není. Jako
správná ženská jsem totiž i s ní ztracená.
Když takhle uplyne první hodina z našeho 120 minutového limitu a my
máme procvaknuté jedno políčko, zvládnutí 15 kontrol a tří bonusových
zastavení orientačního závodu se zdá jako holé sci-fi. A to ještě
v lese číhají zákeřní predátoři, kteří svým smrtelným dotekem
připravují nás, nebohé závodníky, o nasbírané body.
Se svým spoluběžcem Smallem se ale zbytečně nezatěžujeme přehnanými
ambicemi. Po vyloženě nezvládnuté první hodince přehodnocujeme náš plán
a vytyčujeme si nový cíl: najít tři kontroly a vrátit se v limitu.
Striktně se držíme cest a výrazných orientačních bodů, abychom naši
chybu z úvodu neopakovali.
Daří se. Najednou se objevuje jedna kontrola za druhou. Dokonce se
překonáváme a ve výsledku máme celých šest kontrol. Taky nás hřeje
vědomí, jak se nám podařilo přelstít predátora Davida Andrle. Jen
setkání s druhým predátorem nás stojí cenný bod.
V cíli jsme mezi prvními (neboť jsme startovali brzy). Mám čas
zjišťovat dojmy ostatních. „Připravil bych se jinak,“ tvrdí mi Small po
své úplně první zkušenosti s orientačním během. Já si ale myslím, že
je statečný. Běžel přece se mnou.
Z ostatních sálá nadšení, endorfiny vyplavené po fyzické námaze
zlepšují celkovou náladu mezi účastníky. A nejen ty. Značně povzbuzení
jsou běžci (a nakonec i pořadatelé) také z krvavých zad (vodka a
griotka, pozn. red.), která se ochotně rozdávala na jedné bonusové
kontrole. Atraktivitu kontroly dokládá i to, že se k ní někteří
závodníci vraceli opakovaně. Aleš Drahokoupil se dokonce po několika
povzbuzujících dávkách vykoupal v nedalekém mrazivém rybníčku.
Spokojení jsou závodníci i s prací predátorů. „Letos byli
aktivní,“ slyším z jedné strany. „Hvězdář je ale pomalý,“
holedbá se Ondra Merta tím, že mu se svou parťačkou Petrou Horákovou
utekli. (Hvězdář patří mezi známé borce s nejlepší fyzičkou,
pozn. red.).
I z pohledu organizátorů se závod povedl. Největší obavu hlavních
pořadatelek Ály Jánské a Elišky Nováčkové, aby nepršelo, definitivně
ukončil romantický západ slunce slibující suchou a hvězdnatou noc. Helena
Křenková komentuje akci od startovního/cílového stolu slovy:
„Závodníci projevili velké nasazení. Přiběhli zabahnění, zpocení, ale
spokojení.“ Jen drobná nehoda jednoho účastníka (přímý náraz hlavou
do stromu při úprku před predátorem) zapříčinila mírné starosti, ale
z nemocnice dotyčný nakonec odcházel pouze s náplastí.
Všeobecné veselí sílí s postupujícím večerem, hlasitější hudbou a
rychlou obsluhou u baru. Čekání na výsledky nese ovoce několika málo
vyvoleným. Na pódiu medailistů se objevují známé rychlonožky (tzv.
kategorie P – profíci) jako Petr Dvořák zvaný Operák, Eva Strašrybková
či Ondra Merta s Petrou Horákovou (jako správní borci stihli oběhnout
všechny kontroly, tu s krvavými zády i dvakrát). Svůj žebříček má
i tzv. kategorie E, tedy amatéři, kde se prosadili Jirka Brázda, Dana
Fantová a dvojice Tereza Shrbená a Honza Kralec. Vypečenou bábovku pak
dostávají běžci umístění na chvostu žebříčku.
Potlesk odeznívá. Pár lidí odchází, ale dost zůstává, aby propařili
noc. Podmínky jsou ideální. DJ Majkl (Michal Bürger) žhaví mixážní
pult, obsluha za barem se hbitě ohání a uvnitř je teplo a vlídno.
Kompletní výsledkovou listinu a další informace o D-OBrodužném
bloudění po lese, pořádané pro současné i bývalé studenty VŠE,
naleznete na Facebooku.
Další závod se uskuteční na jaře.
Foto: Ála Jánská
Takhle to vypadalo na startu… a takhle na trase.
Některé bonusové kontroly překvapily… a některé pobavily.
Jedni běhali jak o život… a jedni zase raději pózovali.
Umístění kontrol bylo záludné. Jednou nahoře… a jednou zase
v tunelu.
Takhle se pijí krvavá záda.
