Pohyb v terénu a osobní souboje si užili hráči Vlajkové. V září
již po několikáté vytvořili početné týmy a během 24 hodin soustředili
své síly na ukořistění vlajek.
Nadšení pro sport a bojové hry mohli v září uspokojit účastníci
Vlajkové. Ta se tradičně již několikátým rokem za sebou konala u obce
Roudné u Louňovic pod Blaníkem. Tentokrát se na víkend 18. až
20. září 2009 sešlo na 45 sportovně naladěných duší (nejen z VŠE),
které se na 24 hodin oddaly běhání po lese, ukořisťování vlajek a boji
o holý „život“.
Aktivní víkend se podle hlavního organizátora Martina Malého vydařil
jak z organizačního hlediska, tak i díky povětrnostním podmínkám.
„Hlavní bylo, že nepršelo, ani nesněžilo,“ pochvaluje si Malý.
Spokojení byli i ostatní účastníci. „Letos jsme měli výborně
umístěný domácí tábor,“ raduje se člen vítězného týmu Štěpán
Černušák, student VŠE, a dodává, že ocenění si zaslouží celý tým
včetně nových posil, které se osvědčily.
Také konečné výsledky odpovídaly tuhému dennímu i nočnímu
zápolení. „Hodně silným momentem bylo vyhlašování, kdy rozdíly mezi
výsledky jednotlivých týmů byly jedny z nejtěsnějších v historii,“
uvádí Malý.
Zúčastnit se této hry pro mnohé představuje přímo kultovní
záležitost. Někteří studenti dokonce neváhají přijet až z ciziny.
„Vlajková je zajímavá akce již z toho důvodu, že umožňuje každému
dát do hry tolik, kolik uzná za vhodné. Můžete si sáhnout až na dno sil a
stejně tak celou noc prospat,“ popisuje Malý, jak je možné hru
chápat.
Vlajková je bojovou hrou, které se účastní minimálně dvě (maximálně
pět) alespoň desetičlenná družstva v členitém terénu ve výseči
podobné kruhu o průměru dva kilometry. Základním úkolem každého
družstva je nasbírat co největší množství bodů. Ty se přidělují za
ukořistěné vlajky cizích družstev donesené až do vlastního tábora či
za vítězství v osobním souboji. Dotaci bodů lze také získat v podobě
bonusů.
Jedná se tedy o akční hru v přírodě, kdy se dodržují zásady fair
play. Podrobná pravidla k Vlajkové existují i v písemné formě a
čítají šest stran.
