Vodnímu slalomu se věnuje již třináct let. Před třemi lety se poprvé zúčastnil závodů Světového poháru. Letos se mu podařilo vystoupit na stupínek nejvyšší… My ho potkáváme na chodbách naší školy jako studenta, on se při tréninku a na závodech setkává s olympijskými vítězi Lukášem Pollertem a Štěpánkou Hilgertovou. Jedno ví ale jistě. Olympijskou medaili by singlkanoista Stanislav Ježek nikdy neprodal.
Vodnímu slalomu se věnuje již třináct let. V roce 1994 skončil na mistrovství světa juniorů devátý. Před třemi lety se poprvé zúčastnil závodů Světového poháru. Letos se mu podařilo vystoupit na stupínek nejvyšší… My ho potkáváme na chodbách naší školy jako studenta, on se při tréninku a na závodech setkává s olympijskými vítězi Lukášem Pollertem a Štěpánkou Hilgertovou. O olympijských hrách uvažuje, ale rád by také dodělal školu. Jedno ví ale jistě. Olympijskou medaili by singlkanoista Stanislav Ježek nikdy neprodal.
Přibliž nám trochu letošní ročník SP.
V prvních dvou závodech, které se konaly ve Slovinsku, jsem nepostoupil ani z kvalifikace. Nějak mi to nejelo. V Bratislavě jsem byl potom druhý, v Augsburgu třetí.
A potom závěrečný závod v Sydney. Tam už jsi dokázal vyhrát.
To není nic zajímavého. Normálně jedeš a vyhraješ (smích).
Když jsi byl ale nejlepší, tak to něčím musí být.
Jo, jel jsem docela dobře. V každém závodě SP má deset lidí na to být první. Záleží, komu to zrovna v ten den sedne. V Austrálii mohl klidně vyhrát Slovák Martikán, ale v druhé jízdě si dal šťoucha a díky dvěma trestným vteřinám skončil druhý. Měl smůlu, na poslední bráně se šťouch nedělá.
Stalo se ti někdy něco podobného?
Před dvěma lety při finále Světového poháru v Kanadě jsem si šťouchnul na jedné bráně a díky tomu jsem dojel až čtvrtý. Jinak bych vyhrál. V tomhle jsou naše závody velmi vrtkavé. Na druhou stranu je dobré, že se tam lidi pořád střídají, jinak by to byla strašná nuda.
Reprezentuješ i školu, a to v rámci akademického mistrovství.
Ano, mám pocit, že jako student a člen Střediska vrcholového sportu se dokonce účastnit musím. Ale já to mám pomalu jako trénink, letos v květnu jsem s přehledem vyhrál.
Jel jsem i na Akademické mistrovství světa, kde jsem skončil druhý. Tam už je konkurence mnohem větší.
Do povědomí veřejnosti se více asi zapsal Lukáš Pollert, nejen ziskem dvou olympijských medailí, ale také jejich prodejem.
Lukáš patří mezi normální a chytrý lidi. Akorát je trochu divnej. Je fakt, že se to i snaží ze sebe dělat. Když tomu věnuješ tolik času, říkáš si, že bys z toho mohl něco mít. Potřebuješ, aby se o tobě psalo, aby tě lidi znali. Novináři si ho namodelovali a on jim to nevyvrací.
Pokud bys vyhrál na olympiádě ty, zpeněžil bys také svoji výhru?
Olympijskou medaili bych určitě neprodal, nemám k tomu důvod. Navíc Lukáš už to udělal přede mnou, takže to ani není originální. A těch peněz z toho taky moc není. Lukáš na tom chtěl asi vydělat. Ale pak z toho jen vzniknul takový kolotoč.
Jak jde tvoje závodění dohromady se studiem?
Jsem na čtvrté fakultě ve druhém ročníku. Hrozně rád bych dodělal bakaláře, ale nevím, jestli mi zbude čas. Nejhorší je, že termíny na zkoušky jsou dost vybraný. Trenéři by rádi, abych trénoval na olympiádu. Nerad bych však školu nějak rozkládal, raději budu chodit do školy. Ještě uvidím, jaké jsou možnosti.
Nepomůžou ti ani tvé úspěchy?
Já se s tím nikde moc nechlubím.
Reprezentace na OH je ale velkým snem mnoha sportovců?
Někteří se na olympiádu začali připravovat už před dvěma lety. Když tam ale nebudu já, tak se nic neděje. Nejde přeci o život. Třeba budu mít šanci později.
Jak vypadá olympijský kanál v Sydney?
Kanál leží v Penrithu, což je takové předměstí Sydney. Krajina je tam rovinatá. Areál je pěkný, slalomový kanál ústí z jiného pro rychlostní kanoistiku. Je dlouhý tři sta metrů. Má tvar podkovy a okolo jsou tribuny. Některé ještě dostaví, takže to bude vypadat jako stadion. Organizátoři počítají, že se tam vejde deset tisíc lidí. Už teď by měly být prodány všechny lístky.Voda je ze spodní části přečerpávána zpět nahoru. Obtížný je tak akorát, je rychlejší než kanál v Tróji.
Co si myslíš, že bude rozhodovat o výsledku olympijského závodu?
U nás jde hlavně o protivodené brány, jakým stylem je zajedeš. Já jezdím tak, že mi loď vyskočí skoro z vody. Někdo zase používá sílu. Rozhodující bude spíš to, kdo bude stavět trať. To mají na starosti funkcionáři z mezinárodní federace.
Jaká je atmosféra při vašich závodech.
Záleží na tom, kde se závody konají. Když je to někde ve městě, tak lidi přijdou. Ale jeli jsme třeba na závody do Švédska a byli jsme rádi, že jsme tam vůbec trefili . Hodně záleží i na zemi. V Americe lidem nepřijde divné, že mají někam hodinu a půl jet. Amíci jsou z každého sportu strašně nadšení, jsou z toho úplně hotoví a fandí opravdu každému. Fakt je to baví, mají s sebou toho hambáče a cucaj kolu. Ani se nedivím, že jim všechny ty sporty takhle šlapou.
Kanoistika je dost individuální sport, jak vypadá vaše parta?
Singlíři jsou největší pohodáři, parta je u nás dobrá, navíc se známe dlouho. Takže spolu trénujeme, chodíme do hospody. Třeba cizí závodníci, ty na pivo vůbec nechodí. Jsou to sportovci toho echt ražení.
