Kromě pamětních desek Jiřího Likeše a Františka Vencovského se
v okolí VŠE nachází ještě třetí. Visí nedaleko vchodu do Staré budovy
a nese jméno marxistického ekonoma Antonína Kamenického, kterého dnes
cituje jen stalinistické hnutí.
Ve filmech obvykle odkrývá tajemství tající sníh, v tomto případě
se však o odhalení postaralo padající listí. Jeden ze čtenářů
Studentského listu si všiml, že na zdi Staré budovy VŠE visí pamětní
deska, kterou po většinu roku zakrývá listí stromů. Patří Antonínu
Kamenickému a nazývá ho „vynikajícím marxistickým ekonomem“.
„Prakticky žádné informace k pamětní desce asi nejsou, na škole
patrně nenajdete ani pamětníky instalace desky,“poznamenal rektor Richard
Hindls a přislíbil, že se pokusí najít další informace. Svůj osobní
názor na pamětní desku Studentskému listu však nesdělil.
Antonín Kamenický byl členem předválečné KSČ i po Gottwaldově
vnitrostranickém puči. V roce 1937 vydal pod pseudonymem Jan Ulrych svou
jedinou knihu Základy marxistické ekonomie. Během druhé světové války se
zapojil do protinacistického odboje, byl zatčen a 21. března 1942 byl
popraven v koncentračním táboře Mauthausen.
Na žádnou z obětí nacismu by se nemělo zapomenout. Antonín Kamenický
ale zemřel jedenáct let před založením VŠE, nemohl mít proto se školou
samotnou nic společného. Přínos Kamenického knihy pro ekonomii (a to
i marxistickou) naznačuje například tento krátký úryvek:
„Nadhodnota vyrobená nezaplacenou prací dělnické třídy je
jediným původním zdrojem všech bezpracných důchodů v kapitalistické
společnosti. Rozštěpením kapitálu na různé formy nabývá také
nadhodnota různých forem. Vzniká zdání, jako by důchody jednotlivých
skupin kapitalistů plynuly z různých samostatných zdrojů. Jako by
průmyslový kapitál nesl podnikatelský zisk, obchodní kapitál obchodní
zisk, peněžní kapitál úrok. Fakticky jsou to pouhé formy nadhodnoty,
avšak právě tyto různé formy zatemňují všeobecný, skutečný zdroj
těchto důchodů, zakrývají nadhodnotu, zahalují skutečnost, že celá
třída kapitalistů žije z exploatace dělnické třídy.“
Úryvek je součástí článku v časopise Rudá fronta, který vydává
Komunistická strana Československa – Československá strana práce. Ve
stejném časopise najdete titulní článek, oslavující Josifa Stalina.
Strana se totiž hlásí pouze ke stalinskému komunismu z let 1929 až
1956 a odmítá pozdější „chruščovovský revizionismus“.
