V rámci programu CEMS jsme měli možnost strávit semestr na Université Catholique de Louvain v Louvain-la-Neuve. Naše zkušenosti jsme porovnali s dalšími studenty, kteří absolvovali něco podobného, a pokusili jsme se o analýzu našich i jejich poznatků. Chtěli bychom tímto nejen nastínit rozdíly, které jsme mezi školami zaznamenali, ale zejména přispět k reformování naší alma mater.
V rámci programu CEMS jsme měli možnost strávit semestr na Université Catholique de Louvain v Louvain-la-Neuve (LLN). Naše zkušenosti jsme porovnali s dalšími studenty, kteří absolvovali něco podobného, a pokusili jsme se o analýzu našich i jejich poznatků. Podotýkáme, že studujeme shodně hlavní specializaci Mezinárodní obchod (MO) a vedlejší specializaci Peněžní ekonomie a bankovnictví (PEB). Chtěli bychom tímto nejen nastínit rozdíly, které jsme mezi školami zaznamenali, ale zejména přispět k reformování naší alma mater. Tento text je tedy úmyslně spíše negativní kritikou.
Katolická univerzita v LLN zajišťuje vzdělávaní v pestré škále oborů (od technických a exaktních věd, přes medicínu až po politologii a dějiny umění). Tvoří ji deset fakult, jejichž sídlo je s výjimkou lékařské fakulty v univerzitním městečku Louvain-la-Neuve s 18 000 obyvateli – z nichž převážná většina jsou samozřejmě studenti – cca 30 km od Bruselu.
IAG – Institut Administrativy a Řízení (Institut d’administration et de gestion), na kterém jsme studovali, je jednou ze čtyř složek – departementů Fakulty ekonomických, sociálních a politických věd ESPO (Faculté des sciences économiques, sociales et politiques viz http://www.espo.ucl.ac.be/). Vedle IAG jsou dalšími departementy ESPO departement komunikace, departement ekonomických a sociálních věd a departement politických věd. (Pozor, nejedná se o katedry, o „minikatedrách“ (unités), fungujících v rámci každého departementu se zmíníme dále viz http://www.espo.ucl.ac.be/departements/default.html). Každý z těchto departmentů se těší velké míře samostatnosti, která se projevuje nejenom v autonomii řízení, ale také v tom, že studijní programy a jim odpovídající diplomy a tituly mají relativně málo společného. Mohli bychom mluvit dokonce o jakýchsi minifakultách, které se ve svém oboru značně specializují. Jen během prvních dvou ročníků studenti všech departementů absolvují některé obecné předměty společně (ekonomický dějepis, základy ekonomie, právo, matematiku a statistiku atd. – obdoba celoškolského základu na VŠE).
O tom, že IAG je skutečně specializovaný, není pochyb. Jedná se de facto o klasickou business school, jejímž hlavním posláním je výchova manažerů, konzultantů, auditorů a jiných ekonomických odborníků zejména pro soukromý sektor. Toto praktické zaměření IAG pak může být dále ilustrováno jeho vnitřním členěním na „unités“ – neboli jednotky – obdoba jednotlivých kateder na VŠE. IAG má tedy tyto katedry: kat. pojistné matematiky a statistiky, kat. podnikových financí, kat. marketingu, kat. logistiky a optimalizace, kat. informačních systémů, kat. podnikové strategie a kat. personalistiky a lidských zdrojů.
IAG se liší svojí komornější strukturou, a tedy i méně masovou formou výuky. Výrazně vyšší je podíl seminářů v celkové skladbě výuky. Častým řešením případových studií mají studenti možnost konkrétní aplikace teoretického konceptu na praktický problém. Pravda, toto souvisí se samotným zaměřením IAG, nicméně bychom chtěli zdůraznit, že se jedná o celkově odlišný přístup k výuce. Do metodiky výuky můžeme také zařadit i činnosti, ke kterým jsou studenti „vedeni“ v rámci přípravy na předměty samotné. Jmenujme především „teamwork“, tedy práci ve skupinkách při řešení případových studií či zpracovávání určité problematiky, spojené vždy s prezentací před kolektivem, nebo přípravnou četbu literatury apod. Důležitým motivujícím faktorem pro přípravu „z hodiny na hodinu“ jsou nejen uvedené případové studie (v případě seminářů), ale především fakt, že materiály k předmětu jsou většinou dostupné zdarma v elektronické podobě na stránkách kateder či pedagogů (formát PDF či PowerPoint), případně v improvizované skriptárně „Service IAG“, jejíž provoz zajišťují studenti, a kde se dají (prakticky pouze za výrobní náklady) koupit namnožené materiály (i v rozsahu několika set stran), jejichž autory bývají většinou samotní pedagogové. Přednášky a cvičení se tedy neredukují na opisování promítaných podkladů, studenti mohou výkladu naslouchat aktivně a tudíž si i zapisovat více poznatků. O tom, nakolik je využíváno zpřístupnění dokumentů pouze oprávněným studentům (např. z důvodu autorských práv) v rámci semestr.vse.cz, si čtenáři již jistě udělali obrázek. Je ovšem třeba podotknout, že u některých předmětů literatura tohoto typu chybí a doporučenou literaturou může být kniha v ceně 70–100 eur.
Za zmínku stojí vyhrazené místnosti (asi 15 o velikosti cca 5 x 4 m), které jsou přístupné celý den a ve kterých je možné se ve skupinkách připravovat – prostorů vyhrazených pro kolektivní práci je na VŠE jako šafránu.
Odlišný je nejen způsob výuky, ale i samotné hodnocení studentů. Písemná (event. ústní) zkouška se pojetím liší od testů často využívaných na VŠE. Písemné zkoušky jsou koncipovány na několik hodin, studenti si s sebou většinou mohou vzít literaturu, která je jim při zpracování problému – pokud jim to čas dovolí – teoretickou oporou. Zadání prací si tedy více než testování absorpčních schopností studentů (tzn. encyklopedických znalostí) klade za cíl ověřit, zda jsou studenti schopni samostatně synteticky a analyticky myslet při řešení problematiky související s danou matérií. Trochu nepatřičně by tedy mohl působit systém hodnocení, kde na dvacetibodové škále je 20 nedostižnou metou a již 15 je vynikajícím ohodnocením. Tento, pro našince nepříliš transparentní systém částečně přispívá i ke zdravé rivalitě mezi studenty.
Z výše uvedeného je jasný rozdíl mezi VŠE a IAG. Zatímco VŠE je dle našeho názoru zcela nevyprofilovaná, IAG připravuje již do značné míry specializované odborníky. Je pravdou, že rozsah vyučovaných předmětů na VŠE spíše odpovídá rozsahu celé fakulty ESPO a v případě IAG bychom mohli tedy teoreticky hledat paralelu a srovnání s jednotlivými fakultami VŠE. Toto však není možné již vzhledem k tomu, že na VŠE je víceméně každý obor a studijní program do značné míry nepřehlednou a někdy nekoherentní směsicí teoretických a praktických přístupů, které však nemohou vést ani na konci pátého ročníku k jasně vyprofilovaným absolventům, což u mnoha z nich vzbuzuje postupem času pocit marnosti a celkové zbytečnosti mnoha povinně studovaných předmětů (nejde jen o náš čistě subjektivní názor, ale tento poznatek se opírá o četné diskuse s ostatními studenty VŠE).
Dle našeho názoru by tedy bylo asi záhodno i na VŠE jasněji oddělit spíše prakticky orientované a spíše teoreticky orientované obory a studijní programy tak, aby jednotlivé studijní programy byly konzistentní. V této souvislosti by pak zřejmě doznal změn i současný kreditní systém na ECTS a především často zmiňovaný, stále však, dle našeho názoru jen kosmeticky reformovaný způsob výuky.
Ondřej Blaha (4. ročník, ondrej.blaha@cemsmail.org)
Igor Wotke (5. ročník, igor.wotke@cemsmail.org)
