Pavel Vaňous: Urvat dva body s Plzní doma je pro nás snovej začátek
Rozhovory, Sport, Tuesday Talks
Nový univerzitní hokejový tým Vysoké školy ekonomické VŠE Falcons Prague se rychle stává středem pozornosti. Po odtržení od Engineers Prague, kde VŠE sdílela tým s Českým vysokým učením technickým (ČVUT) a Českou zemědělskou univerzitou (ČZU), se Falcons vydali vlastní cestou. Díky silné podpoře rektora VŠE Petra Dvořáka a odhodlání klíčových osobností jako je Pavel Vaňous, který je nejen zkušeným hráčem, ale i členem vedení, se Falcons rychle stávají konkurenceschopným týmem s ambicí dobýt univerzitní ligu. Pavel nám umožnil nahlédnout do zákulisí vzniku hokejového týmu, přiblížil týmovou chemii a podělil se o dojmy z prvního zápasu, kde nechyběly emoce ani adrenalin!
Od koho přišla prvotní myšlenka, že by se z Engineers Prague, který tvořili hráči z ČVUT, VŠE a ČZU, mohly vytvořit tři samostatné univerzitní týmy?
Bylo to napůl od nás a napůl od Univerzitní ligy. Liga už delší dobu chtěla, aby každá univerzita měla vlastní tým. Co se týče přímo odtržení VŠE, tak ten podnět vznikl na „Bitvě univerzit“, kde jsme porazili ČZU. Byl tam i pan rektor, kterému se to moc líbilo, a chtěl, aby VŠE mělo svůj tým. Nás, kteří jsme působili v Engineers, bylo několik – já, Honza Kubata, Lukáš Vopat a Jakub Kaník. V listopadu loňského roku jsme se začali pravidelně scházet a dávali jsme vše dohromady.
Z vaší strany tam byly ty myšlenky už i dřív?
To ne, fakt až po té bitvě minulého roku.
Popsal bys mi proces vytváření nového týmu?
Nejdřív jsme museli založit spolek, s čímž nám hodně pomohl Roman Cmunt. Hledali jsme jméno pro tým, což jsme nechali na studentech prostřednictvím ankety – tak vzniklo VŠE Falcons Prague. Potom se už přípravy rozběhly, s tím že prvotní bylo hledání stadionu. Sehnat stadion v Praze není úplně ideální, jelikož všechny stadiony jsou hodně zaplněné. Naštěstí jsme dostali možnost využívat Kateřinky na Chodově. První sezónu je to tak, že nemáme svoji šatnu, ale máme místnost, kam si můžeme dávat výzdroj. Za to jsme rádi, protože znám i týmy, co ani tohle nemají a musí si věci tahat domů. Kubata s Vopatem vyjednali skvělé podmínky s panem Stromkem, majitelem stadionu. Pak jsme sháněli i sponzory. Příprava probíhá od listopadu a stále nekončí, pořád je třeba něco hledat, něco řešit. Momentálně se připravuje Bitva.
Moje role je, aby tým fungoval na ledě i mimo něj
Jakým způsobem probíhá organizace týmu a kdo zajišťuje jeho fungování?
Všichni až na Marka Kosinu a Romana Cmunta jsme hráli v Engineers, takže jsme měli dobrý základ. Předsedou je Lukáš Vopat, Roman Cmunt je místopředseda a my ostatní jsme členové spolku. Marek Kosina se stará o marketing, včetně designu dresů, Jakub Kaník má na starosti finance a Honza Kubata nám domlouvá sponzory. Já se starám o tým – vybavení, organizaci zápasů a podobně.
Na stránkách Falcons jsi uveden jako sportovní manažer, mohl bys mi tu funkci přiblížit?
Musím říct, že jak jsme v tom první rok, tak každý dělá skoro všechno a se vším si pomáháme. Moje hlavní role je zajistit, aby tým fungoval na ledě i mimo něj. Objednávám výbavu, řeším zápis do ligy, ale také pomáhám, kde je potřeba – například při jednání se sponzory. Kdybych to řekl zjednodušeně, tak propojuji vedení a tým.
Jak se ti daří najít balanc v roli hráče a sportovního manažera?
Jelikož si s klukama ve vedení pomáháme, tak se to daří vyrovnat velice dobře. Člověk není na nic sám, a když fakt něco nestíhám, tak tam má back up od kamarádů a kluků z vedení. Samozřejmě, když přijedu na zápas, tak už neřeším jenom sebe, ale i kluky, aby všichni měli všechno, aby se vytvořil zápis před zápasem, takže fokus je až těsně před tím. Ale je to spíše o zvyku. Jak se do toho dostanu, tak věřím, že to bude jednodušší.
Jak hodnotíš podporu univerzity a financování týmu?
Velmi pozitivně. Pan rektor nám vychází vstříc, ať už finančně, nebo nabídkou benefitů pro hráče. Snažíme se vyjednat například možnost individuálních studijních plánů pro celý tým, což by nám hodně pomohlo v kombinování sportu a studia.
Jak se týmu daří skloubit studium na VŠE s tréninky a zápasy?
Dá se to zvládnout, ale je to o dobrém time managementu. Kluci ví dopředu, kdy se tréninky konají, takže tomu přizpůsobí rozvrhy tak, ať se jim nic nekryje. Trénujeme pondělí, úterý, jednou za čtrnáct dní čtvrtek a pátek plus jeden zápas – celkem teda pět ledů v týdnu. Přesuny na stadion zaberou i hodinu, takže je to hodně času.
Stalo se už, že vám někdo vypadl z důvodu časové zátěže?
Měli jsme tam případy, ale to se čistí už na začátku sezóny. Například nám napsal jeden kluk, co byl u nás na tryoutu i na pár trénincích, že to časově zvládat nebude. I to se stává, proto musíme mít kádr hráčů o něco větší. I já vím, že některé středy nemůžu stíhat zápasy, takže se to někdy doplňuje a mění.
Většina hráčů je nová krev
Zmínil jsi tryouty. Mohl bys blíže vysvětlit, jak probíhají?
Tryout je pro naši ligu povinný. Každý rok se musí vypsat, my jsme je měli v srpnu. Obnáší to tréninky, modelové zápasy, kdy kluci hrajou proti sobě. Z toho se vybere hrubá struktura týmu, který se postupně do začátku sezóny formuje. Přihlásilo se asi 40 kluků, vzali jsme 35, z toho se vybral finální tým o 25 hráčích.
O tom výběru rozhodovali trenéři?
Přesně tak. Samozřejmě Lukáš Vopat a Kuba Kaník hrávali hokej, takže se taky chodili dívat a dávali čtyři oči navíc, které si všímaly dalších věcí, a pak to rozebírali s trenéry.
Jaký je poměr kluků, co přešli z Engineers a nových z tryoutu?
Původně nás tam bylo víc, třeba šest, sedm kluků, ale přišli jsme čtyři. David Vobořil byl v Engineers už od samého počátku Univerzitní ligy, tak se mu nechtělo na poslední rok jeho studia opouštět původní tým. Většina je nová krev, takže to bylo takový těžší vybrat úplně novej tým. Doufám, a zatím i myslím, že se nám to podařilo pěkně.
Co tě nejvíc motivuje pokračovat v univerzitním hokeji a působit ve vedení Falcons?
Hodně mě motivuje zkušenost z Engineers, kde jsme měli úžasnou partu a kluci ve vedení nám dávali super podmínky, i když to dělali ve volném čase. To mě s Kubaťákem ovlivnilo a chtěli jsme se do organizace zapojit. Když přišla šance u VŠE, neváhali jsme. Chceme předat klukům projekt, který má potenciál a roste, aby si ho vážili. Skvělý pocit je, když nám hráči řeknou, že si po dlouhé době hokej zase užívají.
Je tam i nějaká finanční odměna pro realizační tým?
Pro nás ne. Děláme to v rámci volného času, protože nás to baví.
Máš kariérní ambice pro role, které zastáváš?
Co se týče hokeje, tam už žádné ambice nemám. Samozřejmě jsou výjimky, kdy se kluci z univerzitní ligy dostanou do profesionálních soutěží, ale není to snadné. Není to nereálný, ale je to minimální šance, protože přece jenom Univerzitní ligu hrají kluci, kteří dali přednost studiu. U manažerské role bych rád viděl, jak projekt pokračuje, ale nejsem ten, kdo plánuje moc dopředu. Bylo by skvělé, kdyby to po nás převzali kluci, co hráli v týmu. Je to skvělá zkušenost a věřím, že jim to dá hodně do života.
Nejvíc nás naladí „white girl music“
Podle vašich sociálních sítí to vypadá, že k sobě máte s kluky celkem blízko. Jak bys popsal chemii v týmu Falcons?
Měli jsme hodně stmelovaček (směje se)! Už během tryoutu jsem sledoval, jak se kluci chovají na ledě i mimo něj. Pro nás je klíčové mít skvělou partu, protože spolu trávíme spoustu času. Děláme si z toho srandu, že spolu jsme víc jak s našimi přítelkyněmi, takže bejt dobrá parta je základ a myslím si, že se nám to povedlo. Já hodně mluvím o těch Engineers, ale měli jsme tam úžasnou partu a těžko se mi odcházelo. Ale díky partě, co máme tady, byl odchod daleko jednodušší. Hodně jsme si s klukama sedli a myslím, že spolu dokážem velký věci.
Máte radši výhry nebo oslavy výher v hospodě?
Oboje! Výhra je super, ale když se k tomu přidá následná afterparty, tak to ještě víc potěší. Oslavy nám pomáhají odreagovat se, a díky tomu si celou tu výhru ještě víc užijeme. Takže oboje je skvělý.
Jak hodnotíš výkon týmu po prvních venkovních zápasech?
Musím pochválit naše trenéry Milana Boříka a Pepu Havla. Vytvořili systém, kterým se řídíme a kluci ho poctivě dodržují. Nastavili jsme si jasná pravidla, co dělat na ledě, a myslím, že díky tomu se nám daří. Nechci to zakřiknout (klepe si na zuby), ale věřím, že to dotáhneme co nejdál. Chytli jsme dobrou fazónu, kluci si věří, a zatím to funguje. Doufám, že to bude pokračovat.
Máte nějaký speciální rituál před zápasy?
V týmu hrajeme před zápasem pořád stejné písničky, o to se stará Honza Kubata. Máme také zavedený pokřik a rozcvičku, vše je jasně dané.
Co vám hraje za písničky?
Většinou mashupy, remixy. Kluci je už znají nazpaměť, často je to David Guetta a podobná hudba. Nejvíc nás ale naladí „white girl music.“
A tvoje osobní rituály?
Mám spoustu rituálů – od poslouchání podobných písniček po zápasové rutiny, které už šest let nezměním. Každý hráč má něco svého, co mu pomáhá psychicky. Není dobré se na to upínat, ale určitě to psychicky pomůže, dobře naladí.
Má někdo z týmu profi ambice se hokejem v budoucnu živit?
Máme dva kluky, kteří ještě jezdí do druhé ligy. Je to Honza Vopat a Jonáš Jobánek. Jonáš je kluk, kterému se ve druhé lize daří, a myslím si, že ten potenciál u něj je a mohl by prorazit do první ligy.
Každý hráč byl natěšený ukázat se před fanoušky
Jak hodnotíte podporu studentů a širší veřejnosti?
Ze strany studentů vidím velký zájem. Podařilo se nám naplnit kapacitu při prvním domácím zápase, kdy přišlo kolem 250-300 lidí. Tato podpora nás příjemně překvapila, a myslím, že si to užívali i sami studenti. Budeme rádi, když nás budou podporovat i nadále.
Co se týče širší veřejnosti, myslím, že všechny překvapil náš úspěšný start do sezóny. Myslím si, že nám někteří až tak nevěřili, že bychom to dotáhli do nějaký fungující roviny, natož abychom porazili Plzeň, která patří do top trojky určitě. Tři roky po sobě byli ve finále, což je obdivuhodné. To pro nás byl první reality check, abychom zjistili, jestli do této soutěže opravdu patříme, a kde se budeme pohybovat – jestli v první půlce, nebo druhé.
Domácí zápas proti Plzni byl první, ze kterého jste si nepřinesli tři body a prodlužovalo se. Byl to váš nejnáročnější zápas?
Kluci z Plzně jsou top tým v Univerzitním hokeji, takže motivace je porazit je dost silná. Navíc to byl náš první domácí zápas, takže každý hráč byl natěšený ukázat se před fanoušky. Nevím, jak moc kluci zažívali plné haly nebo velký fanouškovský základ, pro některé to mohlo být poprvé, co na ně přišlo víc lidí než jen rodiče. Myslím, že proto to mohlo být speciální a vyhrocené.
Co podle tebe rozhodlo o vítězství v tak těsném zápase?
Myslím, že po první třetině, kdy bylo skóre vyrovnané a my věděli, že s nimi můžeme hrát a že nás celou dobu netlačili do kouta, jsem si říkal, že to jde. Ať už byla situace z jejich strany jakákoliv, podcenili nás nebo ne, s nimi se prostě dalo hrát. To pro nás bylo důležité zjištění. Z pohledu vedení to byla úleva a potvrzení, že sem opravdu patříme, a že naše roční práce nebyla zbytečná.
Co jsi cítil po závěrečném hvizdu?
Úlevu. Byli jsme rádi, že jsme to dotáhli do konce. Trochu nás mrzelo, že jsme je nechali vyrovnat, protože jsme měli zápas dobře rozehraný. Získat dva body s Plzní doma je pro nás snovej začátek. Samozřejmě se teď soustředíme na další zápasy, tohle už je za námi a už máme fokus dál.
Příští zápas hrajete proti Masarykově univerzitě v Brně (MUNI). Připravujete se?
Ano, připravujeme se. Teď máme týden volno, takže i tréninky jsou podle toho nastavené – více bruslíme, řešíme taktiku a formuluje se to přímo na ten daný tým.
Zdroj fotek: archiv VŠE Falcons
Mohlo by tě zajímat:
- Do sesterstva vezmeme i chlapce, ale poslední slovo má vždy žena. Je to příprava na klasický život, říká Ilona Syrová, předsedkyně Alfa Fí
- Halyna Kovalenko: Cesta k vlastnímu podnikání začíná v AIESECu
- Falcons to nedali, ale kotel VŠE zůstal nezastavitelný: Reportáž z hokejové Bitvy o Prahu