Pojeďte v létě na workcamp – Bataypora: 3 týdny v Brazílii

4. 5. 2009 | | Cestování

Workcampy jsou celosvětově oblíbenou formou poznávání cizích zemí a
účasti na veřejně prospěšných projektech. Jak vypadá třítýdenní
zkušenost účastníka z brazilského městečka založeného
československými osadníky uprostřed pastvin, kde dobrovolníci pomáhali
stavět hřiště pro děti?

Je to zvláštní pocit, zkuste si to představit. Jste v úplně cizí
zemi, kde skoro ničemu nerozumíte, ale kupujete si jízdenku do města, které
založil a doslova z buše vysekal váš krajan. Jeho jméno je součástí
jména toho města. Tuší vůbec vaši spolucestující, kteří tam budou
z autobusu vysedat s vámi, po kom se jejich město jmenuje? Máte nějakým
způsobem právo cítit se tam jinak než jako úplný cizinec?

A pak projdete branou kulturního centra Jindřicha Trachty, vyzdobenou
malovanými květy, které nějak prostě nejsou brazilské, a setkáte se
s krajany. S potomky Čechů a Moraváků, kteří se za války či v období
nástupu komunismu vydali hledat nový domov v dalekých krajích. Okamžitě
se stanete součástí veliké rodiny. Čeština se mísí s portugalštinou,
na uvítanou si připijete slivovicí a v autě Dona Eurica hraje jeho
oblíbená Aneta Langerová. A přesto jste stále pod žhavým brazilským
sluncem či ve stínu obrovského mangovníku, ze kterého řvou papoušci.

Je nás pět dobrovolníků z Čech, co jsme se přihlásili na projekt,
který se na tomto místě koná poprvé. Bataypora je městečko
s přibližně 10.000 obyvateli a mnohonásobně více kravami pasoucími se
na přilehlých nekonečných pastvinách brazilského státu Mato Grosso do
Sul. V současné době zde žijí 3 rodiny s kořeny v České republice.
Hlavním organizátorem celé akce je Centro de Memória Jindřich Trachta,
provozující malé muzeum v domě rodilého Moraváka a zasloužilého
batayporského starosty. Náplní workcampu je zbudování dětského hřiště,
těžiště celého našeho působení se však nachází hlavně ve
společných kulturních aktivitách s místními lidmi.

Společně s dalším účastníkem, taky Pavlem (místní nás pro
rozlišení nazývají Paulo a Paulinho), bydlím v rodině doktora a
funkcionáře místního Rotary clubu Jose Roberta Battistetti na takovém
malém zámku. Rozlehlý dům na okraji Bataypory, po zahradě se promenují
pávi, obrovská jídelní deska z jednoho kusu dřeva. Paní domu mi vytrvale
zakazuje odnášet špinavé nádobí ze stolu, udělá to pomocnice
v domácnosti z Paraguaye. Ale nemusíte se o mě bát, tyto způsoby mi,
věřím, do krve nepřejdou:)

Zvlášť působivé a inspirující bylo setkání s paní Dolores
Baťovou, vnučkou J. A. Bati. Přímo z ní vyzařuje entusiasmus a
podnikavost, jak jinak. Byť jsme zatím na sebe neměli dostatek času, velice
ochotně a otevřeně nám povídala o historii Baťovic rodiny, včetně
sporů mezi brazilskou a kanadskou větví, o kterých jistě není úplně
příjemné vyprávět. Na víkend jsme pozvaní na její fazendu (ranč)
ochutnat život kovboje a brazilskou přírodu.

Rád bych taky zmínil průběh naší návštěvy na vyučovací hodině
s Anežkou, která pracuje v Bataypoře jako učitelka češtiny. Po celém
dvoře se rozléhala píseň Holka modrooká a další české lidovky
v podání asi 12 žáků, převážně dětí ve věku kolem 12 let.
Kajícně přiznávám, že jsem ve znalosti textu našich lidových písní za
malými Brazilci zaostával. Pak jsme společně probírali zvířata, česky a
portugalsky. Začali jsme těmi z místního pohledu nejobvyklejšími, už
tedy vím, že tapír se zde řekne anta. Již jsme byli také donuceni
přislíbit, že náplní jedné z příštích hodin pro dospělejší žáky
budou česká sprostá slova (očekává se nadprůměrná účast).

Jedna z nejlepších věcí, která mě zatím na cestě potkala, je práce
v truhlářské dílně Dona Henriquinha. Každý den zde společným úsilím
vytváříme prolézačky pro dětské hřiště. Je to krásná manuální
práce s eukalyptovým dřevem, člověk za sebou vidí hned nějaké
výsledky. Mistr truhlářský má s námi doslova svatou trpělivost – jak
složení naší dobrovolnické skupiny napovídá (sociální pracovník,
filosof, bohemista a 2 ekonomové), nejsme pro něj zrovna snadný materiál.
Musí nás naučit prakticky všemu, už jen to, jak dřevo vůbec chytit, jak
pracovat s jednotlivými nástroji. Prsty máme kupodivu zatím všechny.

Nejdůležitějším prstem je v Brazílii palec. I kdybyste neuměli
jediné slovo, vztyčený palec vám zajistí základní komunikaci –
postačí na pozdrav i poděkování. Brazílie je zkrátka jednička.

Pavel Šembera

účastník workcampu v Brazílii ve městě Bataypora

Workcampy
– krátkodobé dobrovolnické projekty
v zahraničí

Workcampy zpravidla trvají dva až tři
týdny a účastní se jich pět až dvacet mladých lidí z různých zemí
světa. Jejich smyslem není jenom práce, ale i navázání užšího kontaktu
s ostatními dobrovolníky a poznání jejich kultury. Účastníci mají
zajištěné ubytování a stravování, sami si zařizují dopravu. Pracovní
zaměření workcampů je rozmanité: od pomoci při rekonstrukcích
historických památek přes práci v přírodních rezervacích nebo
uprchlických táborech až po organizaci kulturních festivalů. Na rozdíl od
brigád je práce na workcampech neplacená.

Nabídka neziskové organizace INEX-
Sdružení dobrovolných aktivit každoročně obsahuje kolem 2 000 workcampů
po celém světě. Může se jich zúčastnit kdokoli starší 18 let, kdo se
domluví anglicky (existují ale i projekty otevřené pro zájemce již od
15 let). Více informací a on-line přihlášku najdete na www.inexsda.cz. Můžete se také obrátit na Janu
Koňasovou (info@inexsda­.cz), která zajišťuje vysílaní českých
dobrovolníků do zahraničí.

Mohlo by tě zajímat: