Od 18. srpna 2002 se nekonal historicky první sportovní kurz absolventů VŠE v Dobronicích. Odnesla ho totiž velká voda. Zatopila hřiště, všechny chaty, čističku a jídelnu. V den, kdy zprávami proběhla informace, že v Dobronicích vzala Lužnice s sebou most, mi zavolal jeden z přihlášených do zmíněného kurzu: „Pane učiteli, asi je to v háji, co, ale kdyby bylo potřeba, my jsme připraveni přijet.“
Od 18. srpna 2002 se nekonal historicky první sportovní kurz absolventů VŠE v Dobronicích. Odnesla ho totiž velká voda. Zatopila hřiště, všechny chaty, čističku a jídelnu. V den, kdy zprávami proběhla informace, že v Dobronicích vzala Lužnice s sebou most, mi zavolal jeden z přihlášených do zmíněného kurzu: „Pane učiteli, asi je to v háji, co, ale kdyby bylo potřeba, my jsme připraveni přijet.“ Byl to Roman Thorovský, zvaný Toro. Teprve po příjezdu do Dobronic jsem uvědomil rozsah škod a bylo jasné, že bez rychlého vyčištění střediska od všudypřítomného a páchnoucího bahna, namočeného nábytku, plísně a nánosů bude škoda ještě větší. Stačil jeden telefon zpátky Torovi. Dal dohromady partu, kterou jsme informovali o tom, do čeho jdou, co je potřeba udělat a přivézt.
V pondělí jsme s kolegou Radkem Fialou bloudili po středisku a nevěděli, kde s tou zkázou začít. Večer se na příjezdové cestě objevil blikající majáček a dvě auta se studenty. Přivezli s sebou pitnou vodu, rukavice, čerpadla, lopaty a hadice. Dorazili ti, kteří po léta jezdili na kurz Dobronice 6 a nebylo jim jedno, co se stalo. Někteří si vzali dovolenou, někteří měli prázdniny. Na druhý den se celá parta rozdělila a začala s vyklízením, umýváním, odvážením. Celý den a celý týden pracovali od rána do večera s pauzou na pivko tak, že v pátek byla na parkovišti pyramida zničeného nábytku, všechny chaty, bungalovy a jídelna byly vyklizeny, umyty a dezinfikovány. Vše, co stálo za záchranu, prošlo rukama. Ale nebyla to jenom práce. Ráno začínalo pravidelně rozcvičkou s hudbou pod vedením Dr. Vebra, každý večer se sehrál match v softu nebo ve fotbálku. Byl volejbal na blátě a jeli jsme na kolech na Suchomel.
Přestože byl oficiální absolventský kurz zrušen, jeho popovodňová varianta vlastně proběhla. Kurz sice neměl náplň, jakou jsme připravovali, ale nikdo nelitoval toho, že přijel. Většina ze zúčastněných navíc nabídla finanční pomoc na znovuobrození střediska. Týden po nás přijela další parta, která pokračovala na Suchomelu – studenti, absolventi – někteří velmi letití. Všichni ti, kterým se Dobronice dostaly pod kůži.
Díky a zase někdy příště. Teď je řada na nás.
Miloš Pádivý
ředitel CTVS
