Ztracená města jsou hrou pro dva hráče, kterou považuji za velice jednoduchou. Interakce mezi spoluhráči není mnoho, ale i tak náhoda umí vytvořit správně „dusnou“ atmosféru.
Ztracená města jsou hrou pro dva hráče, kterou považuji za velice jednoduchou. Interakce mezi spoluhráči není mnoho, ale i tak náhoda umí vytvořit správně „dusnou“ atmosféru.
Ztracená města představují rychlou hru pro dva hráče. Jedna partie se dá odehrát, pokud hráči hru znají, do deseti minut. Dobrá hratelnost ve dvou a rychlost jsou přitom spolu se zajímavým nápadem pěknou zábavou.
Hráči ve hře otevírají výzkumné expedice, které se vydávají do pěti oblastí. Každou oblast představuje jeden druh barevných karet s hodnotami od dvou do desíti. Bohužel karty nejdou k expedici přikládat libovolně, hráči tak musí činit vzestupně. A protože každá sranda něco stojí, tak jakmile je nějaká expedice započata, objeví se fixní náklady ve výši dvaceti bodů (variabilní naštěstí nejsou).
Strategickým prvkem hry je hlavně začátek, kdy hráči používají před otevřením expedic karty sázek, který na konci dosažené body násobí (jak kladné, tak záporné). Čím víc karet sázek, tím větší výdělek. Možná. Risk je zisk a jaké karty přijdou se dopředu opravdu nedá zjistit. Jen podle tahů soupeře lze usuzovat, co může mít v ruce a co ne. Bohužel i to nemusí být přesné, jelikož vzhledem k tomu, kolikrát si člověk táhne kartu, se dá dobře riskovat i bez jediné karty expedice,ale i to je strategie.
Když jsem hrál hru poprvé, zdála se mi neuvěřitelně hloupá, navíc jsme se s kamarádem hodně nasmáli poutáku v pravidlech, že hra obsahuje skryté kouzlo.
Asi to bude pravda, jelikož nyní po zhruba pěti letech, co tu hru znám, mě dostihlo. Považuji tuto hru za občasné příjemné zpestření večera. Za její velkou sílu mám to, že je dělaná právě pro dva.
