Přepaden geronty

Přepaden geronty

Jdu vám takhle jednou po chodbě, mířím na svou oblíbenou přednášku z makroekonomie. Přemýšlím, komupak dnes napíšu sms, protože křivky, ať už se hýbou kamkoliv, mě nikdy moc nebraly. Jak tak jdu, málem zakopnu o hůlku. Že by u nás dnes přednášel profesor Klaus opět po nějaké nezdařilé, ale samozřejmě vyhrané, sportovní akci? Nene! Na chodbě sedí babička a usmívá se na mě. „Promiňte,“ špitneme téměř současně.

Jdu vám takhle jednou po chodbě, mířím na svou oblíbenou přednášku z makroekonomie. Přemýšlím, komupak dnes napíšu sms, protože křivky, ať už se hýbou kamkoliv, mě nikdy moc nebraly. Jak tak jdu, málem zakopnu o hůlku. Že by u nás dnes přednášel profesor Klaus opět po nějaké nezdařilé, ale samozřejmě vyhrané, sportovní akci? Nene! Na chodbě sedí babička a usmívá se na mě. „Promiňte,“ špitneme téměř současně.

Mám pocit, že jsem se zbláznil. Koukám kolem sebe, jestli nejsem náhodou jediný, který babičku vidí. Ne! Asi tady na někoho čeká, usoudím a pokračuji až k makroekonomickým problémům třetího světa. Myslím přitom na René Zelweeger v Bridget Jones, když říká: „To je hrůza, co se děje v Čečensku.“ Hugh Grant jí odpovídá slovy, která mě napadají při přednáškách dost často: „Na to ti seru.“ Povzbuzen vlastní podprůměrností (podle reakcí publika jsem byl na přednášce asi sám, kdo tomu nerozumí) jsem se vydal opět probojovávat se davy studentů VŠE.

A ejhle! Nejenže člověk, ale další starý člověk a očividně ne pedagog! Drží nějaká lejstra, která rozhodně nejsou podkladem k přednášce, ale spíše mlhavým výstupem z výkladu někoho jiného. Ke všemu není sám. Jeden, dva, tři… nepočítaně. Proboha, buď mám vidiny, nebo všichni mí spolužáci zapomněli dostudovat. Podle odhadnutého věku jsou tu asi tak od založení školy v padesátých letech. To přece není možné, letí mi hlavou. Přece fungují nějaká pravidla, do kdy je třeba dostudovat.

Pak mi to pomaličku dochází. Nejsem obětí žádného spiknutí gerontů. NE, oni se sem přišli vzdělávat. Je to univerzita třetího věku. Proto dnes výtah jezdí nahoru dolů téměř bez přestávky. Staroušci pronikají do tajů ekonomie, počítačů, mobilní komunikace. Co z toho mají, ptám se sám sebe? Normální člověk je přece rád, když z té hloupé školy vypadne. Má titul, a pak se sem snad necpe. No jasně, kromě těch, kteří mají neskonalou potřebu vzdělávat další generace.

Koukám na ty dědečky a babičky, úplně stejné, jaké mám doma, a připadají mi šťastní. Proč? Vlastně není žádné proč, je tu jen protože. Chodí sem, protože chtějí mít smysluplnou náplň svého volného času v důchodu. Jsou tu, protože nechtějí zůstat pozadu a chtějí umět používat mobil. Jsou tu, protože nechtějí, aby jim mozkové buňky zakrněly. Vlastně mi to připadá roztomilé. Jak od nich, tak i od školy, že jim tuto možnost dává. Už se těším, až budu staroušek. Dokud se budu hýbat, budu chodit na univerzitu třetího věku. Nebudu se nudit, budu mezi lidmi a třeba se i něco dozvím. Stáří má totiž podle mojí babičky jednu neskonalou výhodu: Všechno je najednou nové, protože všechno zapomeneš do několika málo minut. A tak se možná ještě potkám jednou s našimi následovníky, s dětmi, které nebudou chápat, co ten geront, který se sotva hýbá, tady vůbec dělá. A já? Já budu mít šťastný úsměv na tváři. Budu mít za sebou přednášku s pedagogem o několik desítek let mladším, než budu já a budu si říkat: Chlapečku, copak ty víš o životě, když mi tady hejbáš těma křivkama? Bude to vlastně nějaká podstatná změna oproti dnešku? Možná ne, ale budu mít radost, že se dostanu mezi lidi. Třeba se tu někdy za padesát let potkáme. Těším se na vás…

Diskuze

Jak anonymně přispívat do diskuze? Stačí zaškrtnout "Chci zveřejnnit jako host" a vyplnit náhodné jméno a e-mail

Mohlo by vás zajímat

marcus-ng-ZbbhkQ0M2AM-unsplash

Povinný tělocvik na vysoké škole: ano nebo ne? Zeptali jsme se studentů VŠE.

Když se řekne Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE), většina lidí si představí učebny plné studentů, kteří pilně studují ekonomii, management, finance a spoustu dalších užitečných předmětů, ale ne vždy studenti VŠE tráví svůj čas v učebně či v posluchárně. Někteří z nich musí svůj čas alokovat i do nějakého z povinně volitelných kurzů tělocviku,...

tznbkNOcokUTpWKV

Divadlo pro Gen Z? Vybrali jsme 7 pražských scén, kde kultura není nuda.

Zapomeňte na školní představení s tvrdými lavicemi a monology, které vás uspí dřív než druhý akt. Praha nabízí divadla, která voní industriálem, adrenalinem i pořádnou dávkou punku. Místa, kde se do příběhu nezaboříte jen očima, ale i všemi smysly. Kultura tady není kulisa – je to jízda. Tady je 7 scén, které byste (fakt) měli...

aaron-burden-QJDzYT_K8Xg-unsplash

Komplexní „Survival Guide“ do zkouškového je tady. Jde to i bez kofeinu!

Do termínů prvních zkoušek zbývá méně než měsíc. Po semestru bohatém na státní svátky, je tak čas začít přemýšlet, jak vše dohnat, nezbláznit se a ideálně zaskórovat lépe než na čtyři plus. Přinášíme tipy jak pro studenty, kteří nemají problém s průběžnou přípravou, tak pro ty z vás, co spoléhají na „allnighters“ těsně před testy....

ChatGPT Image 21. 4. 2025 23_31_50

Levný Erasmus? Existuje! Vybrali jsme 33 míst, kam za ním.

Letenka ve výši tvé měsíční výplaty na brigádě, kolej dražší než průměrný nájem bytu v Praze a stipendium, co pokryje tak možná dva týdny v supermarketu. Vítej ve světě Erasmu, kde všichni mluví o životní zkušenosti, cestování a večírcích, ale málokdo přizná, že rozpočet studenta je často na úrovni instantní polívky. Znamená to, že si Erasmus...