iList.cz » Příprava na kariéru

Příprava na kariéru – životopis

1. 5. 2001 | Vladimír James Jech | titulní obrázek

Při hledání zaměstnání je člověk obvykle nucen zdolat přinejmenším tři nutnosti. Nejprve je třeba při prvním kontaktu s potenciálním zaměstnavatelem předložit životopis a motivační dopis a následně pak absolvovat pohovor. Ne vždy a ne pro každého jsou tyto formality jednoduchá záležitost, už například proto, že na VŠE se této problematice žádný předmět v potřebné kvalitě nevěnuje.

Než sedneme k počítači a začneme psát životopis, je nutno si uvědomit jednu důležitou věc. Představte si, že jste pracovnice personálního oddělení, pracujete 12 hodin denně a denně vám projde rukama desítky žádostí o práci a dalších dokumentů. Životopis je nutno psát tak, aby upoutal pozornost, aby byl originální, aby v něm bylo cosi, co jej odliší od těch ostatních. Cílem životopisu je na sebe upozornit a dostat žadatele o práci k ústnímu pohovoru.

Teoreticky existují dvě základní formy, jak jej psát. První formou je životopis jako vyprávění. „Narodil jsem se 6. března…“ Tato forma se až na výjimky nepoužívá, takto by náš životopis určitě začínat neměl. Místo toho se dnes používá tzv. strukturovaný životopis, ve kterém jsou informace uvedeny jako body. Životopis je nutno přizpůsobit konkrétním podmínkám, podle kterých se liší jeho struktura.

Záhlaví

Na prvním místě je záhlaví, které obsahuje označení „Životopis“ (v angličtině „Résumé“; „Curriculum Vitae“ je také možné, ale na americkém kontinentě se příliš nepoužívá), jméno, adresu a spojení (telefon, email). V žádném případě v této části neuvádíme fotografii, pohlaví a dokonce ani datum narození nebo náboženství. Za žádných okolností zde nezveřejňujeme rodné číslo; datum tvorby životopisu rovněž ne. Záhlaví je to, co dokáže životopis odlišit od jiných dokumentů, avšak rozhodně by se zde nemělo s grafickými prvky hýřit a míchat dohromady různé styly.

Záměr

Těsně pod hlavičkou následuje záměr životopisu. Záměr obsahuje stručné sdělení, na jakou pozici se hlásíme a směr, kterým se bude ubírat naše kariéra. Pokud není možné toto uvést, pak je lepší záměr vynechat. V životopise zásadně neuvádíme požadavek na finanční ohodnocení.

Vzdělání

V případě člověka středního věku by pod záměrem následovaly údaje o profesní kariéře. U studenta nebo mladého člověka je vhodnější začít oddílem o vzdělání. Dosažené úspěchy při studiích obvykle řadíme od současnosti k minulosti. Jako první uvedeme školu, kterou jsme právě absolvovali a jako poslední například střední školou, pokud je v něčem výjimečná. Základní školu neuvádíme, ta o našem přijmutí do zaměstnání jistě rozhodovat nebude. V této části je vhodné uvést všechny akademické výsledky, stáže, exkurze, kurzy, diplomy, tituly, stipendia, soutěže. I na první pohled nedůležitý kurs absolvovaný nad rámec povinností může být právě to, co nám umožní dostat se k interview.

Zaměstnání

Na tomto místě uvádíme opět všechny i z našeho pohledu málo významné pracovní zkušenosti. Velkou váhu zde zpravidla mají dobrovolné, neplacené a charitativní aktivity na plný i částečný pracovní úvazek. Pokud uvádíme krátkodobou (sezónní) činnost, je nutno zde tento fakt uvést, abychom nevzbudili dojem, že jsme absolvovali spoustu zaměstnání a z každého nás po krátké době propustili. Důvody pro opuštění minulých zaměstnání nezveřejňujeme. Počítejme s tím, že na častou změnu zaměstnání se nás při ústním pohovoru jistě zeptají. Praxi je vhodné popsat i z pohledu odpovědnosti.

Zájmy

U zájmů uvádíme například členství v různých organizacích, speciální dovednosti, organizace všelijakých akcí, jazykové znalosti a další zkušenosti, které nás mohou odlišit od dalších uchazečů. Rozhodně v této části neuvádíme, že rádi plaveme, jezdíme na lyžích nebo hrajeme kulečník, což může do životopisu napsat téměř kdokoliv. Pokud jsme reprezentanti ve sjezdu na lyžích, pak to samozřejmě uvést lze.

Reference

Referece bychom měli uvádět pouze v případě, že odpovídáme například na inzerát, který o ně výslovně žádá. V opačném případě uvedeme například, že jsou k dispozici na požádání. Nikdy neuvádíme do referencí jména osob, od kterých nemáme svolení nebo jména rodinných příslušníků. Ke každé osobě v referencích udeveme jeho nebo její jméno, titul (ředitel nemocnice apod.), adresu a telefonní číslo.

Ke grafické úpravě

Životopis by měl být především přehledný, logicky členěný a uspořádaný. Své místo má na stránce i prázdná plocha. Není účelné se snažit za každou cenu do životopisu vtěsnat co nejvíce informací na jednu stranu listu. Pokud má životopis dvě strany (více by neměl mít), musí každá z nich být vytištěna na zvláštním listu papíru. Pokud se stane, že bojujeme o místo, píšeme raději v heslech než v kompletních větách. Není ani příliš vhodné zmenšovat písmo na méně než 12 bodů. Čím je písmo větší, tím se lépe čte. Okraje nastavíme alespoň na 2,5 cm. Papír volíme co nejkvalitnější.

V žádném případě nezhotovujeme životopis přes kopírku a na běžný kancelářský papír. Každou kopii vytiskneme laserovou tiskárnou a na kvalitní bílý, lehce šedý nebo krémový papír (váha alespoň 90g a více). Graficky odlišíme jednotlivé oddíly. Jednotlivé údaje v životopisu označíme různými odrážkami, avšak opět pozor na míchání různých stylů (fontů). Mějme na paměti, že životopis má být do jisté míry, pokud se nehlásíme do grafického studia, konzervativní.

Slovo nakonec

Pokud posíláme životopis poštou, vložíme jej s motivačním dopisem a doporučujícími dopisy do velké obálky. Nepřekládáme jej! Velká obálka může na náš životopis upozornit už jen tím, že na první pohled vzbudí větší zájem než malá obálka. Posíláme-li více životopisů více zaměstnavatelům, uschováme si kopii s datem a označením, komu jsme naši nabídku poslali, abychom měli přehled, až nás zájemce bude kontaktovat.

Jak psát různé typy životopisů se dále dozvíte například v:

l Reinking, J. a kol.: Strategies for Successful Writing, 4. ed, Prentice Hall, New Jersey, 1996.
l Lewis, A., Moore, D.: Best Resumes for Scientists and Engineers, John Wiley & Sons, Inc., New York, 1993.