Přiznám se, občas si jdu zaběhat. Baví mě to, hlava si odpočine, tělo
se příjemně unaví a nemám pak výčitky, že jenom hniju doma. Co se týče
výkonu, nemám žádné ambice, jsem příliš málo ctižádostivý na to,
abych chtěl být nejlepší, příliš líný na to, abych chodil trénovat
pravidelně a pouze průměrným běžeckým talentem obdařený
pozemšťan.
Ale přeci jen, co si nezávazně vyzkoušet, jak na tom jsem? Co změřit
síly s ostatními, obzvlášť, když to budou amatérští sportovci? Sice
bych si radši vybral kategorii diletantských sportovců, ale tu OLIVER VŠ
LIGA zatím nenabízí. A tak jsem se přeci jen zaregistroval a začínal se
pomalu těšit.
První závod, kterého jsem se měl zúčastnit, se konal v sobotu
30. října. Od rána jasná obloha, sice trochu chladněji, ale nijak
kriticky. Ideální den na rodinný výlet. Nebo desetikilometrový běh podél
Vltavy. Až na to, že už několik dní bojuju s chřipkou. Sice nic velkého,
ale mám pocit, že těch pár kilometrů v chladném vzduchu by mému tělu
moc neprospělo. Za předpokladu, že bych vůbec doběhl. Zase na tom ale
nejsem tak hrozně, abych se nemohl dojet podívat, jak závod vlastně
probíhá.
Když dorazím do Braníku, pár závodníků se už rozehřívá,
rozklusávají se na cílovém úseku, další se registrují. Ve vzduchu je
cítit podzim a přátelská atmosféra. Všichni jsou příjemně uvolnění,
zatleskají otužilcům, kterým dopolední ovzduší zjevně připadá
příliš teplé, a tak se míří zchladit do Vltavy.
Poběží se celkem dvě trati, pěti- a desetikilometrová okolo
sportovního areálu a podél Vltavy k otočce a pak téměř stejnou cestou
zpět. Profil trati je jednoduchý, jak se vyjádřil jeden ze závodníků, už
od startu se běží na cílové rovince. Cestou je opravdu jen málo
nerovností, označených jednou závodnicí za pouhé krtince.
Každý běh má i své speciální téma. Tentokrát je jím „ekoběh“,
takže mezi závodníky převažuje zelená barva.
Kolem jedenácté hodiny je konečně závod odstartován. Ještě chvíli
vidíme borce a borky než nám zmizí za zatáčkou. Pak nezbývá než čekat.
Asi po dvaceti minutách doráží první závodnice na pětikilometrovém
běhu. Poté postupně v cíli přibývají i další. Je na nich vidět, že
trasu nešli procházkovou chůzí.
Všech 37 závodníků absolvovalo úspěšně svou trať, nikomu se nic
nestalo a organizátoři i přes menší problémy s technikou vše skvěle
zvládli. Následuje medailová ceremonie a po ní nepovinné posezení
v blízké restauraci.
A co já? Já příště běžím, i kdybych měl zápal plic, tohle si
nemůžu nechat ujít.
