Často se setkávám s názorem, že nejefektivnější formou vlastnictví je soukromý majetek, a proto by se měly veškeré firmy se státní účastí prodat. Myslím, že toto tvrzení je pravdivé jen zčásti a platilo by pro firmu jako České aerolinie, která se pohybuje na vysoce konkurenčním trhu. Ale nepochopím, proč někdo tvrdí, že pokud prodáme České energetické závody, bude to představovat chvályhodný počin.
Ivan Skála
student VŠE
Často se setkávám s názorem, že nejefektivnější formou vlastnictví je soukromý majetek, a proto by se měly veškeré firmy se státní účastí prodat. Myslím, že toto tvrzení je pravdivé jen zčásti a platilo by pro firmu jako České aerolinie, která se pohybuje na vysoce konkurenčním trhu. Ale nepochopím, proč někdo tvrdí, že pokud prodáme České energetické závody, bude to představovat chvályhodný počin.
Na příkladu ČEZu se pokusím vysvětlit, proč by bylo neefektivní jej prodat. Domnívám se, že v současné době dokázal stát nastavit takový motivační plán, který stimuluje vedení ČEZu k efektivnímu řízení této společnosti stejně jako u soukromého subjektu, takže v tomto ohledu nevidím žádný problém.
Hlavním důvodem, proč by bylo nevýhodné prodat ČEZ zahraničnímu vlastníkovi je ten, že vytvořené zisky by mizely v zahraničí. Takže myslím, že pokud člověk má selský rozum a ovládá počty na úrovni základní školy, dojde mu, co je výhodnější pro Českou republiku. Pokud by byl ČEZ prodán zahraničnímu vlastníkovi, tak vzhledem k monopolnímu postavení tohoto podniku, nejenže by ceny elektřiny neklesly, ale ještě rychleji by se zvýšily na úroveň sousedních států. V opačném případě by mohl ČEZ prodávat elektřinu ve větším množství do zahraničí.
Pokud by si někdo myslel, že tato situace nenastane, nechť se podívá na vodárny působící v ČR, které se v podstatě staly regionálními monopoly. Zástupci současných zahraničních majitelů vodáren tvrdili, že až odkoupí podíly v českých formách, vodné a stočné zdražovat nebudou. Ovšem ihned po převzetí se vodné a stočné nečekaně několikanásobně zdražilo.
Je zřejmé, že výše uvedené argumenty jasně hovoří proti slepé, paušální podpoře privatizace. Naopak každý případ by měl být zvlášť a pečlivě posuzován, abychom nepropadli bezbřehé demagogii tržních fundamentalistů.
