Probouzím se, nějak nemůžu najít konec peřiny, abych se dostal z postele. Strašně mi třeští hlava. No jistě, vždyť jsme oslavovali. Ale co? Při pohledu na hodiny zjistím, že není mnoho času na přemýšlení. No jo přednášky z makroekonomie nepočkají. Jak si čistím zuby, zkoumám svůj obličej. Je nějaký pomačkaný, ale není čas ho nějak moc natahovat. Rychlá sprcha a honem pryč.
Probouzím se, nějak nemůžu najít konec peřiny, abych se dostal z postele. Strašně mi třeští hlava. No jistě, vždyť jsme oslavovali. Ale co? Při pohledu na hodiny zjistím, že není mnoho času na přemýšlení. No jo přednášky z makroekonomie nepočkají. Jak si čistím zuby, zkoumám svůj obličej. Je nějaký pomačkaný, ale není čas ho nějak moc natahovat. Rychlá sprcha a honem pryč.
Cestou metrem přemýšlím, co jsme to včera tak vehementně oslavovali. Nějak mám pocit, že se to týkalo nějakého sudu. Ale nikdo bečku nedělal, to bych si pamatoval. U vchodu do Nové auly stojí kamarád, se kterým jsem včera jistě pil. Už z dálky mě zdraví: „Nazdar Džej Áre.“ Co to říká? No nic honem dovnitř, mohlo by se stát, že budeme dveře otvírat přednášejícímu, a to mě zrovna nebaví.
Zvednu si stoleček. Rozložím si na něm věci. Všechno se mi z něj sesype. No jo, jak jsem ještě malátný, tak jsem nepřipraven na nástrahy své alma mater. V Nové aule se přece píše na koleně. Právě vchází docent a už roztáčí tance křivek a … jasně burza, ropa… Mám to!
Koupili jsem si s klukama dohromady barel ropy. Rozhodli jsme se, že budeme velkými hráči na burze komodit. No a přece nebudeme chodit na hloupé brigády, když si můžeme koupit ropu a jen čekat až se zhodnotí. Představuju si, jak někde stojí ten hrnec hnusné vazké tekutiny a je na něm napsáno moje jméno.
Ze snění mě vytrhává bdělý docent. Protože asi viděl, jak poklimbávám, stoupnul si i se všemi svými multiplikátory vedle mě a zařval mi do ucha: „Doufám, že aspoň přemýšlíte o ekonomii!“ No jasně, běželo mi hlavou. „Zrovna jsem přemýšlel, zda roste či klesá cena ropy, pane docente,“ zamrkám na něj nevinně. Zamručí něco o drzosti, ale raději se vrací ke svým indiferenčním mapám.
Hned po hodině vybíhám k Natovi, abych se dozvěděl, jak to s tou ropou je. Všichni spolupachatelé geniálního plánu jak zbohatnout jsou na místě. „Tak dnes jsme vydělali dvacet centů… to není špatný začátek,“ kření se Petr. No jo, ale nás je pět, to jsou čtyři centy na jednoho… to máme asi korunu dvacet… no kdyby to tak šlo denně, budeme mít aspoň na rohlík.
Mé sny o snadném zbohatnutí se rozplynuly… trochu jsem pozapomněl, že jsme koupili vskutku jen jeden barel. Dobrá, ropný magnát ze mě tentokrát nebude, ale já to ještě doženu. Prozatím se jdu podívat na nástěnku jestli tam není nějaká lukrativní brigáda. Hele, sběr jablek… odměna podle počtu nasbíraných bušlů… tyto měrné jednotky už ve mně nebudí důvěru. Tak nic, budu asi chudý, ale vzdělaný.
