Prosadit změny není vůbec jednoduché
RozhovoryDoc. Ing. Jaroslava Durčáková, CSc. se postavila do čela školy jako rektorka v roce 2000. Její funkční období tento semestr končí. Na VŠE působí od roku 1964. Je členkou katedry měnové teorie a politiky a specializuje se na oblast mezinárodních financí. V roce 1993 se stala prorektorkou pro zahraniční spolupráci VŠE. Spolu s týmem kolegů se ji podařilo vybudovat na VŠE program CEMS Master.
Doc. Ing. Jaroslava Durčáková, CSc. se postavila do čela školy jako rektorka v roce 2000. Její funkční období tento semestr končí. Na VŠE působí od roku 1964. Je členkou katedry měnové teorie a politiky a specializuje se na oblast mezinárodních financí. V roce 1993 se stala prorektorkou pro zahraniční spolupráci VŠE. Spolu s týmem kolegů se ji podařilo vybudovat na VŠE program CEMS Master.
Vaše funkční období se blíží ke konci. Můžete ho stručně zhodnotit?
Velice ráda. Je před volbami do druhého období. Když jsem procházela svůj původní plán, uvědomila jsem si, že byl postaven tak, že bych na něm skoro mohla stavět i dál. Trvalý vývoj kvality a inovace, rozvoj vědeckovýzkumných aktivit, zefektivnění administrativy. Chtěla bych říct, že já osobně považuji za vyvrcholení tohoto funkčního období to, že jsme dokázali projít mezinárodní evaluací, kde je tlak na kvalitu. Museli jsme se zamyslet nejen nad kvalitou studia a studijních programů, ale nad všemi aktivitami, které škola pro rozvoj kvality vzdělávání nabízí. A to nebylo zdaleka jen studium. Proto nemluvím o kvalitě studia, ale o kvalitě vzdělávání, protože si myslím, že vzdělávání je širší pojem. Já sama si na tom cením dvou věcí. Jednak velice pozitivního závěru evaluace. Celkový závěr přichází s doporučením, že škola by měla požádat o evropskou akreditaci EQUIS (European Quality Improvement System, pozn. red.) do dvou let. Kromě řady ocenění zpráva přináší také řadu doporučení a upozornění, co je třeba zlepšit.
Dále si cením toho, že při přípravě a evaluaci samotné měli najednou všichni ve škole pocit, že jde o velmi důležitou věc, pro kterou mohou něco udělat. Například předseda evaluační komise nás nečekaně požádal, zda-li by bylo možné podívat se na přípravu našich učitelů na přednášky a semináře. Bylo to v pátek odpoledne, navíc právě nefungovaly telefony. Prošla jsem tedy všechna patra Nové budovy a požádala kolegy o spolupráci. Během hodiny byly na stole u mne v sekretariátu navršeny slidy, diskety, CD-ROMy, diplomky, dokonce i video do výuky. Dokázali jsme se během krátké doby vypořádat s naprosto neočekávaným úkolem. Mám pocit, že je to veliká hodnota. A že nám jde o to, že tato škola je přece jenom naše.
Podařila se i řada dalších věcí. Ale vím také velmi dobře, že dva a půl roku, kdy je toto vedení ve funkci, je příliš krátká doba na to, aby se některé zásadní změny mohly dostat do života. A také vím, že prosadit určité změny není vůbec jednoduché, protože na škole je šest fakult a nemají vždycky úplně stejné zájmy.
To je věc, které si v poslední době často všímají i studenti. Komunikace mezi některými fakultami není právě ideální. Cítíte to jako problém? Snažíte se o koordinaci?
To se ptáte úplně správně a já vám mohu odpovědět. Studenti by rozhodně neměli být zasaženi řešením problémů, které patří k životu každé rodiny, ale i každé instituce, jako je tato škola. Je ale přirozené, že pokud se připravuje nějaká změna, která není jednoduchá, musí okolo toho běžet diskuse. A já jsem velmi ráda, že mohu říct, že se nám daří s děkany všech fakult velmi dobře komunikovat. Rektor na této škole je volen akademickým senátem a jmenován prezidentem republiky. Má odpovědnost za chod celé školy, ale řada pravomocí je právě na fakultách.
Systém, na kterém stojí financování školy, je založen uvnitř školy na výkonech. Já jsem ale přesvědčena, že by měl fungovat jinak A pokud se má přejít na jiný systém, musí se věci důkladně probrat ze všech stran. Dnes je doba zralá na to, aby se taková změna uskutečnila. Právě dávám akademické obci k debatě návrh, který byl v tomto duchu připraven, a akademická obec se musí vyjádřit. Nejde přitom o to, že by nakonec měla mít některá fakulta podstatně více a některá podstatně méně. Naopak by měly zůstat v rovnováze, ale výsledek by se měl dosáhnout rozvojem jiných aktivit.
Je přirozené, že mohou být určité debaty mezi představiteli jednotlivých fakult. Ale celkově je spolupráce velmi dobrá a problémy se dají většinou dobře vyřešit.
Spolupráce mezi fakultami tedy podle vás funguje. Narazili jsme na jinou oblast, kde je koordinace mezi zúčastněnými orgány školy slabá. Jedná se o informační politiku školy. V současnosti například neexistuje jednotná databáze studentů ani pedagogů, programy jsou vyvíjeny různými útvary, aniž vědí, co dělá jiný útvar a podobně. Co se podniklo v této oblasti během Vašeho funkčního období?
Tímto problémem jsme se zabývali na kolegiu. Připravovala se studie „Studijní informační systém na VŠE“. Pracovala na ní řada lidí, jak z Výpočetního centra, tak z fakult. Závěrem bylo zmapování situace na škole s tím, že je potřeba ustanovit projektového manažera a dopracovat studii tak, aby se škola mohla rozhodnout pro zadání zakázky.
Mluvíte o studijním informačním systému. Ale co informační systém jako takový?
Ten je v péči pana prorektora pro informační systém doc. Ivánka. Nelze si samozřejmě představovat, že všechny věci lze udělat najednou. Potřeb na škole je řada a finanční prostředky nejsou neomezené. A my proto musíme pečlivě vážit priority, které v tomto roce mají přednost.
Jde skutečně jen o problém financí? Není to spíš problém koordinace? Lidé z CIKSu pracují na něčem, co by rádi konzultovali s lidmi z Výpočetního centra. Ti ale pracují zase na svých projektech. Určité projekty pro studenty, jako je Semestr, pak nakonec vznikají z vnitřních potřeb na katedrách.
Na to by vám podrobněji odpověděl prorektor Ivánek. Ten řídí radu, které se účastní jak ředitel Výpočetního centra dr. Čermák, tak ředitelka CIKSu dr. Bícová. Pokud jde o mne, samozřejmě se těmito záležitostmi také zabývám. A to, že jsou určité nedokonalosti, že některá katedra má jinak udělané své stránky než jiná, to je bohužel pravda.
Další problematickou záležitostí z hlediska studentů je ubytování na kolejích. I přes radikální změny v pravidlech přidělování kolejí se opět zvýšila dojezdová vzdálenost. Nyní se pohybuje okolo 149 kilometrů. V čem vidíte problém?
Když jsem nastoupila jako nová rektorka, měla jsem jasnou představu, co bych chtěla udělat nejdříve. Nakonec první věcí, kterou jsem se musela zabývat, byly koleje. V té době již byla podepsána smlouva o rozdělení majetku na kolejích Jižní Město. Považuji za docela dobrý úspěch, že ačkoliv jsme již tehdy podle smlouvy měli mít na Jižním městě zhruba o dvě stě postelí méně, podařilo se dosáhnout na základě jednání s rektory ostatních univerzit dohody, díky které jsme na Jižním městě až do letošního roku využívali více lůžek, než nám ve skutečnosti patřilo.
Letos tedy škola těmito lůžky již nedisponuje. Je toto jediným důvodem zvýšení dojezdové vzdálenosti?
Těch důvodů je samozřejmě víc. Například došlo k rekonstrukcím. Situací se proto již v minulém semestru zabýval akademický senát, který nakonec schválil určitá opatření. Kdyby nebyla přijata, dojezdová vzdálenost by dnes nebyla 149 kilometrů, ale pravděpodobně ještě mnohem víc. Celkově je ale situace špatná. Jako krátkodobé řešení jsme zvolili umístění odkazů na náhradní ubytování na stránkách školy. Zároveň je třeba dát studentům informaci v tom smyslu, že je možné uvažovat o pronájmu soukromých bytů. Je to praxe, která je běžná na zahraničních univerzitách.
Nyní je třeba zvážit dlouhodobější koncepci ubytování na kolejích. V současnosti se ale diskutuje o tom, zda koleje v budoucnu zůstanou nebo nezůstanou majetkem škol. A pro vysokou školu je samozřejmě obtížné investovat do majetku, o kterém neví, co se s ním stane.
Přesto se ale investují značné prostředky do rekonstrukcí ubytovacích kapacit. Koleje pak často mají méně lůžek, než před rekonstrukcí. Nemělo by dojít k přehodnocení investičních priorit? Neocenili by studenti, kteří ze 150kilometrové vzdálenosti nedostali kolej, spíše výstavbu nových kolejí?
Někteří by možná radši viděli tuto alternativu. S takto zásadním řešením však nemůžeme přijít ihned. Povedlo se nám získat další kapacity na Jarově, mj. lůžka původně rezervovaná pro zahraniční výměnné studenty, dále například prověřujeme možnosti ubytování na sídlišti Košík. Ve stavu nouze jsme dokonce ubytovali některé studenty v Krystalu (Centrum doktorandských a manažerských studií Veleslavín, pozn. red.). V budoucnosti se tento problém bude muset řešit úplně jinými cestami. Ne krátkodobě, ale dlouhodobou koncepcí ubytování.
V souvislosti s problematikou kolejí se často řeší i problém hospodaření Správy účelových zařízení (SÚZ). Mluvilo se o něm několikrát i na zasedání AS VŠE. Přesto v této oblasti k výraznějším změnám nedošlo. V článku 19 Statutu VŠE se přitom říká: „Ředitel SÚZ odpovídá rektorovi za ubytování a stravování studentů, za řádné hospodaření a správu majetku, pokud opatřením rektora není stanoveno jinak.“ čl. 19 Statutu VŠE. Jakým způsobem dohlížíte na činnost SÚZu?
Způsobem, který je obvyklý. Pravidelně se projednává zpráva o hospodaření SÚZ. Jedním z prvních problémů byla obrovská finanční ztráta klubu Juventus na Jarově. V tu chvíli jsem byla velmi ráda, že jsem do svého týmu ustanovila prorektorku pro finanční politiku. S ní jsme tento problém úspěšně vyřešily. V širším pohledu je ovšem faktem i to, že jsme zprávu o hospodaření SÚZ třeba i několikrát vraceli, žádali jsme vysvětlení. Nakonec došlo ke zlepšení.
Magistrát hl. města Prahy vyzval školy, aby odložily začátek výuky. VŠE přesto začala dle původního plánu…
Škola nebyla poškozena. Samozřejmě jsme zvažovali různé varianty. Pokud bychom se ale pro nějaký posun začátku výuky rozhodli, jak dlouhý by měl být? Týden? Měsíc? Dva? Kdyby škola byla zaplavená, byla by situace jiná. Za těchto okolností je prioritou výuka. Samozřejmě jsou situace, kdy se může jednotlivý student dostat do problémů. Nemusí jít ani na první pohled o katastrofickou situaci. Student může mít např. „jen“ zničené poznámky na výuku nebo na zkoušky atd. Sama jsem řešila takový problém studenta, ačkoliv mi napsal anonymně. Poslala jsem mu číslo na můj mobil, student se ozval a domluvili jsme se. Jinak jsem osobně jednala s děkany fakult o tom, že v této situaci je třeba řešit jednotlivé problémy individuálně.
Problém pro provoz školy může představovat i listopadový summit NATO. Bude v době jeho konání probíhat na VŠE výuka?
Po konzultacích na řadě míst jsme se rozhodli, že výuka probíhat bude. Škola není na takovém místě, aby byla přímo ohrožena. Já ale nevylučuji, že se situace může změnit a že na tyto změny budeme pružně reagovat.
Na začátku rozhovoru jste se zmiňovala o úspěších, kterých VŠE dosáhla během posledních let na poli zahraničních styků. Které z nich považujete za nejdůležitější?
Samozřejmě již zmiňované úspěchy při evaluaci, která zde proběhla. Ta se totiž nedá vnímat jen jako něco ve vztahu k zahraničí. To je především o kvalitě naší školy jako instituce, o kvalitě vzdělání. Úspěchem v této oblasti je i to, že stále více našich studentů může studovat v zahraničí, na kvalitních univerzitách, které pečlivě vybíráme. Také studenty vysíláme na různé mezinárodní soutěže, což je moc dobře. Všichni studenti ale vycestovat nemohou. Nyní proto pracujeme na programu, který by měl na naši školu přilákat kvalitní zahraniční pedagogy, kteří by přímo zde přednášeli v cizím jazyce.
Je student této školy dostatečně jazykově vybaven k tomu, aby mohl v zahraničí studovat? Není počet požadovaných jazykových kurzů nedostatečný?
Student by na vysokou školu měl přicházet se solidními znalostmi obecného jazyka. Tady by se měly jeho znalosti prohloubit. Přála bych si, aby si student mohl prohlubovat své jazykové znalosti přímo v odborně vyučovaných předmětech. Např. tím, že bude poslouchat mezinárodní finance v angličtině. Kolegové z jazykových kateder ale mají rozhodně moji velkou podporu k tomu, aby se zde jazykové znalosti pěstovaly.
V pátek 27.září je uzávěrka pro podání kandidatur na funkci rektora. Budete opětovně kandidovat?
Budu.
Nahrávání ...
