Nejpříjemnější část letního semestru mizí v nenávratnu podobně jako snad už poslední letošní sněhová nadílka. Slunce mě každé ráno probouzí protivně brzy a můj diář se začíná plnit nepříjemnými povinnostmi. Ano, semestr je v plném proudu a sladkému lenošení je už pomalu konec.
Nejpříjemnější část letního semestru mizí v nenávratnu podobně jako snad už poslední letošní sněhová nadílka. Slunce mě každé ráno probouzí protivně brzy a můj diář se začíná plnit nepříjemnými povinnostmi. Ano, semestr je v plném proudu a sladkému lenošení je už pomalu konec.
Ačkoliv jsem během prvních čtrnácti dní měnila svůj rozvrh kvůli přechodu na studijní plán E snad čtyřikrát, nakonec jsem z toho vyšla docela dobře. Sešlo se mi sice několik předmětů, ve kterých se ode mě mimo jiné očekává i odevzdání seminární práce, napsat pár stránek mě ale přece nemůže vyvést z míry. Můj flegmatismus rozhodil až zvědavec, který se vyučujícího zeptal, kolik že času mu zpracování seminárky zabere. Dostal jasnou odpověď: „Jestli píšete všemi deseti, máte to za odpoledne hotové.“ Tazatel vypadal spokojeně, já jsem se ale začala cítit diskriminovaně. Já totiž na rozdíl od šťastného kolegy píšu jen všemi šesti.
Snahu připojit do práce další čtyři prsty mám sice už dlouho, ale vytrvalost chybí. Na základní škole nás k počítačům pro jistotu nepouštěli a při pokusech na mechanickém stroji utrpěl můj malíček ztrátu důstojnosti, když mi při psaní několikrát uvízl mezi písmeny A a S. Na střední to nebylo o moc lepší. Při jedné hodině informatiky týdně na Macintoshích jsme psaní houfně bojkotovali a čas jsme zabíjeli prokopáváním se do další úrovně v demo verzi hry Lemmings. Nikdo nám nebránil. Naučit nás psát všemi deseti asi nebylo součástí osnov. Škoda.
Rozhodla jsem se tenhle boj nevzdat. Jestli stačí k ovládnutí klávesnice průměrně jen kolem padesáti hodin, jsem ochotná se tolika hodin příjemnějších aktivit vzdát. Logickou úvahou jsem dospěla k závěru, že se mi tahle investice vyplatí. Oprášila jsem před lety zakoupený program na výuku psaní a před dvěma týdny začala znovu. Teď už můžu jen doufat, že mi moje rozhořčení vydrží dost dlouho.
