Ekonom se samopalem. Armáda se změnila, šikanu jsem nezažil, říká student NF a člen aktivních záloh Tuan Anh Nghiem

29. 8. 2023 | | Rozhovory, Tuesday Talks Image

Tuan Anh Nghiem je student Národohospodářské fakulty, jehož aktivity by bohatě vydaly hned na několik rozhovorů. Kupříkladu ho můžete potkat i v legendární vietnamské tržnici Sapa, kde dělá průvodce. Tento rozhovor jsme však věnovali armádě. Jack, jak si nechává říkat, totiž už několikátým rokem působí také u Aktivních záloh ozbrojených sil České republiky. Každoročně na několik týdnů zanechá svého civilního života, oblékne uniformu a jde sloužit k 24. základně dopravního letectva ve Kbelích.

Jacku, ty jsi student, voják i průvodce – v jaké roli se v současnosti nejlépe cítíš?

Řekl bych, že všechny tři role jsou velmi aktuální. Všem se pravidelně věnuji. O víkendech většinou dělám průvodce v tržnici SAPA, přes týden jsem zase studentem a během roku mám několik vojenských cvičení. Mimo vyjmenovaného jsem i herec v reklamách a seriálech. Zahlédnout mě tedy občas můžeš i v televizi. Hrál jsem například v seriálu Případy prvního oddělení, kde jsem ztvárnil majitele večerky.

Již několik let působíš v armádě. Dobrovolně se honíš v lese a necháváš na sebe řvát. Stejně tak se vystavuješ riziku zranění, a dokonce, jak ukázal letošní incident, při kterém zemřel student Univerzity obrany, i smrti. Nabízí se cynická otázka –⁠ proč to děláš?

Důvody pro podání přihlášky k základnímu výcviku byly dva. Za prvé jsem s kamarádem uzavřel sázku. Tvrdil totiž, že Vyškov nezvládnu a chtěl jsem ho přesvědčit o opaku. Za druhé jsem tam šel s tím, že si chci armádu vyzkoušet, protože ačkoliv jsem z určité míry i Vietnamec, duší jsem Čech a je pro mě velká čest sloužit vlasti.

Armáda nabízí takzvaný dobrovolný vojenský výcvik, což je vlastně základní kurz ve Vyškově, kterým musí projít každý budoucí voják, a který trvá šest týdnů. Já jsem ho absolvoval asi dva roky zpátky během letních prázdnin. Po dokončení jsem mohl buďto skončit a vrátit se zpátky do civilního života, anebo pokračovat dále jako voják aktivních záloh či profesionál. Protože mi přišlo jako škoda nezúročit všechno to utrpení, které jsem ve Vyškově zažil, přihlásil jsem se do aktivních záloh a nastoupil k 245. letce podpory a bojového zabezpečení.

Když zavzpomínáš na základní výcvik, co pro tebe představovalo největší zkoušku ať už psychických nebo fyzických sil?

Kvůli pandemii jsme v základním výcviku jeli čtyři týdny prakticky nonstop a zbylé dva týdny jsme pak měli volno. Po dvou týdnech byl jen jeden den volna, který většina lidí využila k odpočinku a spaní. Obecně je to hodně o drilu a sáhneš si tam na dno svých sil. Já sám jsem takové krizové momenty zažil dva. Na druhou stranu tam se mnou byli opravdu skvělí lidé. Každá četa držela pohromadě a navzájem si pomáhala. Když jsem například při přesunu už neměl síly jít dál, tak mi kolega vzal helmu a jiné vybavení. Právě díky takovým lidem jsem kurz úspěšně dokončil.

Připravoval ses na výcvik nějak fyzicky?

Připravoval jsem se jen decentně, přibližně měsíc před Kurzem základní přípravy. Kvůli covidu mi trvalo asi rok oběhávání různých doktorů, než jsem si vyřídil všechny potřebné lékařské papíry. V dnešní době bych to možná zvládl do tří měsíců.

Během pandemie jsme pomáhali v očkovacím centru

Sloužíš tedy na 24. základně dopravního letectva. Jak bys svoji úlohu tam popsal?

Ano, sloužím ve Kbelích, odkud odlétá například prezident nebo předseda vlády. Spadám sice pod vzdušné síly a nosím modrý baret, ale jsem součástí roty zabezpečení. Mým úkolem je například hlídat letiště, případně dle potřeby jiné důležité objekty jako jsou elektrárny, vodárny a podobně.

Pro lepší představu čtenářům si možná představme fiktivní situaci. NATO je napadeno vnějším nepřítelem. Co by bylo tvým úkolem?

Pokud by byl napaden členský stát NATO, tak budou do boje v prvním sledu nasazeni vojáci z povolání. Jestliže by byly časem utrpěny ztráty, budou dané útvary doplňovány nejdříve vojáky aktivních záloh a v dalším sledu pak „záložáky“, tedy lidmi, kteří absolvovali povinnou vojnu a mobilizovanými civilisty. To už je ale hodně hypotetická situace. Jednoduše řečeno je aktivní záloha podporou profesionálním vojákům. Nejčastěji se „AZtka” využívají při živelných katastrofách. Minulý podzim jsme například s hasiči nacvičovali stavbu protipovodňové hráze a během pandemie jsme zase pomáhali v očkovacím centru.

Co si užíváš nejvíce z ryze vojenských věcí?

Celkem zajímavé jsou zbraně, poněvadž před Vyškovem jsem nikdy žádnou nedržel. Na základně používáme třeba útočné pušky vzor 58 a v budoucnu by nás měli přezbrojovat na pušky BREN 1. Občas se také prolétnu vrtulníkem nebo letadlem. S uniformou i baretem se samozřejmě můžeš také i trochu vychloubat. (úsměv)

Tím mi nahráváš na otázku, na kterou se zkrátka zeptat musím. Dají se na uniformu balit holky?

Za sebe musím říct, že se snažím osobní a armádní život oddělovat, takže sebe jako vojáka u slečen tolik nepropaguju. Nějaký respekt tam ale je.

Vojenský život je plný nejrůznějších odkazů na minulost. Jednotlivé útvary mají ve svých názvech například jména hrdinů z 2. světové války. Kdo je největším vzorem pro tebe?

Jedním by mohl být náš současný prezident Petr Pavel, se kterým jsem se osobně setkal a myslím si, že toho za svůj život udělal strašně moc.

Často teď také procházím kolem Karlova náměstí a dívám se na kostel Svatého Cyrila a Metoděje. Právě hrdinové operace Anthropoid jako Kubiš, Gabčík nebo Valčík jsou určitě také mými vzory.

Setkal ses v průběhu své služby s problémy kvůli tvému původu?

Z vlastní zkušenosti musím říct, že jsem žádnou diskriminaci ani rasismus během služby ani výcviku nezažil a vojáci drží pohromadě bez ohledu na původ. Myslím si, že pokud by tam v dnešní době probíhala šikana, neprošlo by to. Vojáci by to nahlásili a byl by problém. Spousta lidí zná armádu z dřívějších dob, ale řekl bych, že se armáda za tu dobu dost změnila.

Kdybys svou „zelenou“ cestu shrnul, co ti armáda vzala a dala?

Dala mi toho hodně. Dala mi zkušenosti, spoustu nových kontaktů a můj pohled na ni se úplně změnil. Díky službě mám také celkem dobrou fyzičku, kterou si průběžně udržuji. Na druhou stranu ne každý v mém okolí byl z mého vstupu do armády nadšen. Má bývalá přítelkyně s tím například úplně nesouzněla a měla o mě strach. To je ale upřímně jediná negativní věc, která mě teď napadá. Zatím ve službě vidím převážně benefity. K armádě jsem šel z přesvědčení, a to mě zatím neopustilo.

V aktivních zálohách sloužíš již několik let a zatím jsi „jen” svobodník. Máš nějaké ambice do budoucna? V jednom rozhovoru jsi se vyjádřil tak, že uvažuješ i o kariéře profesionálního vojáka, platí to ještě?

Je to jedna z možných cest, kterými se můžu vydat. Přiznám se, že ačkoliv mi je už 24, ještě se v životě hledám. Armáda mě ale celkem láká a jednou nohou tam mám nakročeno, takže je to jedna z možností do budoucna. Pracuji však také v Sapě, kde vidím obrovský potenciál a dokázal bych si představit tam působit. Zároveň mě baví i herectví. Mám zatím otevřená vrátka a stále zkouším nové aktivity. Až mi jednoho dne něco sedne, tak u toho zůstanu.

Foto: Markéta Plešková

Mohlo by tě zajímat: