Jak jsme si již asi všichni stačili všimnout, začal nový školní rok a s ním se naše řady rozšířili o dalších pár tisíc nových tváří. Tomu ale tradičně předcházely zápisy. Snad každý z nás si ještě vzpomene na hodiny strávené před počítačem při sestavování svého prvního rozvrhu. Málokdo měl tenkrát tušení, jak se s programem pracuje, co si může a nemůže dovolit provádět s předměty, co to jsou zaregistrované předměty a kde se vůbec registrují…
Jak jsme si již asi všichni stačili všimnout, začal nový školní rok a s ním se naše řady rozšířili o dalších pár tisíc nových tváří. Tomu ale tradičně předcházely zápisy. Snad každý z nás si ještě vzpomene na hodiny strávené před počítačem při sestavování svého prvního rozvrhu. Málokdo měl tenkrát tušení, jak se s programem pracuje, co si může a nemůže dovolit provádět s předměty, co to jsou zaregistrované předměty a kde se vůbec registrují, co se skrývá pod pojmem kreditní systém a jaké jsou jeho taje atd. Když se objevil někdo, kdo tomu rozuměl ( nebo tak alespoň vypadal), měl kolem sebe za chvíli deset dalších prváků, kteří byli vděční za každou informaci.
Nejinak tomu bylo i letos, ale přesto se tyto zápisy od předchozích něčím lišily. Abych to upřesnila – v letošním roce se totiž pár nadšenců z řad zaměstnanců školy a starších studentů, věřte nebo ne, rozhodlo věnovat prvákům svůj čas a tak se každý den při zápisech pohybovali po počítačových učebnách a nešťastným prvákům (a mnohdy ještě nešťastnějším rodičům) pomáhali radou i činy. Krásné prvačky tály v přítomnosti ostřílených studentů, kteří bravurně zvládali sestavovat a dokonce i tisknout rozvrh (to když byla hodně hezká) a zároveň lehce konverzovat na téma naší Alma Mater. Prváci–muži zatím pokorně seděli a čekali, jestli si jich také někdo všimne… :-)
Velké problémy měli prváci již při orientaci na škole, neboť vůbec netušili, že jsou nějaké počítačové učebny na každém patře i za rohem a tak zbytečně stáli ve frontách, i když o kousek dále byly prázdné učebny. Přímo při zápisech pak spousta z nich narazila na zákeřnost v podobě přednášky v aule a cvíka na JM. Prváci obvykle nevědí, že na JM žádná aula není a že to za těch patnáct minut ze Žižkova na JM těžko stihnou. A tohle ve Studijním programu napsáno není.
Aktivita těchto lidí vedla k tomu, že zápisy probíhaly plynuleji, netvořili se šílené fronty, na které jsme normálně zvyklí a prváci si mohli libovat, jak dobře si vybrali školu. Určitě se ale teď najde někdo, kdo si říká, na co tolik péče. Nám taky nikdo neradil a museli jsme se starat sami. Ale uznejte sami: člověk má přece hned lepší pocit, když místo škodolibého chození za zády prváků, kteří pokradmo pozorují souseda, co bude dělat, vidí jejich vděčné obličeje.
Tahle akce nebyla nijak organizována, kdo chtěl pomoct, prostě přišel. Příště by ale vůbec nebylo od věci, kdyby se ti, co mají zájem pomáhat, nějak domluvili. Aby se nestalo, že jeden den bude radit „poradců“ deset a druhý den nikdo. Pokud se podaří dát dohromady studentskou organizaci, o které se již nějaký čas mluví, pravděpodobně by to mohl být její úkol. V opačném případě budou zájemci informováni prostřednictvím diskusních skupin, AMenu či Weberky.
Jarmila Brablcová-Pavlasová
studentka F5
