Rozhovor s Ondřejem Víškem

31. 5. 2002 | | Rozhovory, Zprávy ze školy

Ondra Víšek je docela normální student účetnictví na VŠE. Kromě studia však ještě stíhá zastupovat studenty v akademickém senátu, organizovat školní fotoklub a ještě si vydělat dost peněz na tak drahého koníčka jako je fotografování. Právě kolem akademického senátu a fotoklubu se točil náš rozhovor.

Ondra Víšek je docela normální student účetnictví na VŠE. Kromě studia však ještě stíhá zastupovat studenty v akademickém senátu, organizovat školní fotoklub a ještě si vydělat dost peněz na tak drahého koníčka jako je fotografování. Právě kolem akademického senátu a fotoklubu se točil náš rozhovor.

Proč ses rozhodl studovat právě na VŠE a proč právě účetnictví?

VŠE pro mě byla na prvním místě, protože jsem studoval střední ekonomku. Zkoušel jsem ještě stavárnu, kam jsem se dostal také, ale řekl jsem si, že dvě školy zároveň studovat nebudu. Účetnictví mě lákalo už na střední škole, takže, když jsem si podával přihlášku, jsem se rozhodl pro něj a nyní pokračuji i na inženýru.

A baví tě účetnictví ještě pořád?

Spousta lidí si pod tím představuje takové změti účtů, což už dneska není vůbec pravda.Všechno řeší databáze. Takže takové to holé účtování odchází už trochu do pozadí a účetnictví je hlavně řízení podle účetních informací a to mě baví. Je to hodnotové řízení, a i když už se dneska klade důraz i na řízení nehodnotové, hodnotová stránka podniku je stále důležitá. Takže je to pro mě stále zajímavý obor.

Takže by ses tomu chtěl věnovat i dál?

Chtěl. Určitě ano. Ze začátku mě lákaly takové ty poradenské společnosti jako daňové poradenství, audit, třeba „velká pětka“, ale dneska už mě to tolik neoslovuje. Spíš bych se chtěl věnovat informatické stránce účetnictví, informačním systémům. Jako vedlejší specializaci jsem si zvolil Manažerské informační systémy, což mi připadá jako velmi zajímavá oblast. Technologie dneska umožňují získávat účetní informace úplně jinou cestou než v minulosti, a potom mají manažeři daleko lepší podmínky pro své rozhodování. Myslím si, že by mě bavilo pomáhat třeba s implementací informačních systémů do podniku anebo pracovat v nějakém podniku jako specialista na tuhle oblast, třeba na controling, který je také s tou technologickou stránkou spojený.

Považuješ tedy kombinaci účetnictví a informatiky za dobrou volbu.

Určitě ano. Počítače jsou oblast, která se bude vyvíjet neustále. Člověk se tam pořád učí něco nového a já se rád učím nové věci. Takže, si myslím, nebo spíš doufám, že mě to bude bavit ještě dost dlouho.

Od roku 2000 jsi členem akademického senátu. Co tě vedlo k tomu, abys kandidoval?

Prvotním impulsem byl rozhovor s děkankou naší fakulty doc. Ing. Bojkou Hamerníkovou, CSc. Ta sháněla nějaké kandidáty do fakultního senátu a ptala se mě, protože mě znala ze seminářů, jestli bych nechtěl kandidovat. Říkal jsem si, že by to byla dobrá cesta, jak poznat lidi ve škole a něco víc se o ní dozvědět a možná i pomoct při řešení nějakých problémů. Tak jsem se rozhodl, že budu kandidovat a stal jsem se členem fakultního senátu. Když se volili členové do celoškolského senátu tak jsme byli s Markem (pozn. aut. Marek Jindra – studentský senátor) jediná volba, takže jsme do toho šli společně.

Přináší ti tvoje funkce nějaké výhody?

Přináší mi výhody, ale není jich zas až tak mnoho. Studentští senátoři akademického senátu školy jako celku, mají tady ve škole svojí vlastní místnost, kde mají přístup k počítačům a takové malé útočiště. V podstatě tak mají trochu ulehčenou práci a více času na jiné věci. Tyto výhody jsou však vykompenzovány prací pro školu.

Myslíš, že senát může něco zlepšit na naší škole?

Já nevím jestli se to dá takhle říct, ale podobně jako Senát ČR je akademický senát vlastně taková pojistka. Většinou schvaluje věci, které připravil někdo jiný. Také se snaží v rámci svých komisí, které zřizuje, pomoci při řešení některých problémů, ale to není až tak časté. Většina podnětů přichází od vedení nebo z jiných orgánů školy a senát v podstatě slouží jenom jako poradní hlas a orgán, který schvaluje rozhodnutí, které přijalo vedení školy. Proto jeho moc, nějakým způsobem výrazně otočit dění ve škole, není až tak velká. Na druhou stranu to může změnit tím, že při volbách rektora vybere kandidáta, kterého bude považovat za toho pravého, který bude schopen školu změnit a potom bude s tímhle člověkem spolupracovat tak, aby z toho měli prospěch hlavně členové akademické obce.

Jak moc přinášíte do vedení poznatky o tom, jak škola funguje, o tom co oni nevědí a o tom jaké jsou problémy mezi studenty?

Na senátu na to až tolik času není i když nějaké podněty se samozřejmě dávají.. Ale paní rektorka teď organizuje pravidelná setkání se studentskými senátory z naší školy. Scházíme se jednou měsíčně bavíme se o problémech, které nás jako studenty nejvíc tíží. Snažíme se paní rektorce tyhle problémy nastínit a doufáme, že s tím vedení bude něco dělat, protože nic ji jiného v našich silách není.

Mělo to už nějaké konkrétní výsledky?

Zatím ne.

VŠE sama sebe považuje za kvalitní školu, která je na vyšší úrovní než lokální university jako je například Jihočeská či Západočeská universita, souhlasíš s tímto hodnocením?

Nevím. To je dost diskutabilní téma.Těžko definovat kvalitu. Samozřejmě můžeme VŠE považovat za kvalitní školu, ale na druhou stranu má spoustu nedostatků, které, protože jsem členem akademického senátu vidím a vidím je dost výrazně. Ty věci mi vadí a strašně rád bych, aby se změnily. Jenže mi přijde, že není vůle je změnit a student asi těžko prosadí, aby se takové změny udály a škola se tak v objektivním slova smyslu zlepšila. Ve srovnání třeba s českými školami je určitě kvalitní, ale pokud se mluví o tom, že VŠE je kvalitní škola tak se to hodně nadsazuje a říkají to možná lidé, kteří až tak moc nevidí do jejího vnitřku, nebo možná nechtějí říct úplnou pravdu.

Blíží se volby rektora a je tedy zrovna vhodný čas k bilancování. Jsi spokojený se současným vedením?

Současné vedení určitě udělalo hodně dobrých věcí, ale na škole bude vždycky co zlepšovat. Myslím si, že se začalo ve svém funkčním období orientovat, podle mého názoru a nevím jak by to viděl někdo jiný, na problémy, které nejsou pro školu až tak důležité. Ty problémy, které já považuji za nejdůležitější a myslím si, že škola by je měla hodně rychle vyřešit, aby nějakým způsobem dál mohla dobře fungovat, se zatím neřeší. Bude jen otázkou času, kdy je situace k těmhle problémům dotlačí a oni je budou muset řešit. Anebo změní svůj přístup a začnou řešit problémy zásadní a nikoliv ty podle mého soudu méně důležité.

V současné době se často hovoří o neprůhlednosti výběrových řízení ve státní správě. Ty už jsi byl členem výběrové komise. Myslíš si, že u nás je všechno v pořádku?

Myslím si, že naše škola tyto předpisy velice dobře dodržuje. Škola vždy, když hodnota přesáhne určitou částku, přistupuje k výběru dodavatelů prostřednictvím výběrového řízení a ta jsou na docela dobré úrovni. Není výjimkou, že se vybírá i několikakolově a vždycky se zakázka posuzuje z různých hledisek. A vím, že byly i situace, kdy se nedošlo k výběru žádného kandidáta, protože nabídky nebyly podle požadavků školy a poté se muselo vypsat nové výběrové řízení anebo škola zatím posečkává.

Kromě působení v senátu jsi také stál u založení školního fotoklubu. Jak jsi se k tomu dostal?

To je zajímavá věc Nějakým způsobem jsem se dozvěděl, že Honza Louda (doktorand, redaktor Studentského listu) má zájem založit fotoklub. Já jsem zrovna přijel ze Skotska, měl jsem spoustu fotek a tak nějak jsem měl chuť začít znovu s fotografováním, protože jsem dříve fotil a pak jsem na dlouhou dobu přestal. Jemu se do toho samotnému nechtělo a tak jsem mu navrhl, že když bude chtít ten fotoklub opravdu založit, že mu s tím rád pomůžu. Tak jsme to zkusili.Honza dal dohromady www stránky, vytvořili jsme nějaké letáky a v zimním semestru jsme zorganizovali první schůzku. Ani jsme neočekávali, že by byl nějaký velký zájem. Když jsme na ní přišli, tak mě to docela vyděsilo, protože tam bylo asi 30 lidí. Byl jsem trošku překvapený, že přišlo tolik lidí, i když možná se není čemu divit, protože fotografie je docela líbivé téma. Spousta lidí dneska fotí jen tak pro radost, takže k němu má docela dost lidí nějaký vztah. Po té schůzce, kde jsme se dozvěděli, že by byl opravdu zájem o častější setkávání, jsme udělali plán na celý semestr dopředu a teď se setkáváme jednou za 14 dní. Občas také jedeme na fotovýlet a byla pořádaná i soutěž, která visela tady ve škole.Takže jsme to rozjeli a uvidíme jak dlouho to bude fungovat. Doufám, že alespoň do té doby než odejdu ze školy.

Kde na to všechno organizování bereš čas?

No já nevím. Den má 24 hodin, tak to musím nějak rozkouskovat a trošku toho volného času si vyhradit pro takovéhle aktivity. Dřív jsem pracoval, ale v současnosti práci nemám, takže toho času je víc. Dělám jenom takové časově méně náročné činnosti, kde si alespoň něco přivydělám.

A kde tedy bereš peníze na tak drahý koníček jako je fotografování když nepracuješ?

No to je docela zajímavá otázka. Jak už jsem řekl, trochu pracuji. Ale úplně mě to nevytěžuje, takže mám čas i nějaké peníze. A výbavu dávám dohromady postupně . Člověk si nemůže koupit všechno najednou, poloprofesionální výbava přece jenom stojí nějaké peníze. Takže spíš vždycky čekám až se naskytne nějaká výhodná koupě, a z bazaru si koupím třeba nějaký levnější objektiv. Navíc nemám zas až tak špičkovou výbavu. Zrovna včera jsme na fotoklubu měli přednášku o makrofotografii a na to jsou potřeba speciální věci. Jeden pán tady ze školy nám přinesl ukázat svojí výbavu a ta byla trošku někde jinde a samozřejmě i finančně někde jinde. Říkal nám, že se dá vypěstovat i závislost na fotografii. Člověk prý nemyslí na nic jiného, než že  když dostane výplatu, hned půjde a peníze utratí za výbavu k fotografování. Pak s ní jde fotit, a protože to umí, přinese mu to výsledky, ze kterých je nadšený. Takže mu vůbec nevadí, že ty peníze za to utratí.

Spousta lidí si tady ve škole stěžuje na anonymitu. To asi není tvůj případ, že ne?

No musím říct, že dost dlouhou dobu to tak bylo, asi do druháku. Ale v té době mi to moc nevadilo. Měl jsem spoustu aktivit někde jinde. Dřív jsem závodně vesloval i když na vejšce už ne, ale chodil jsem do veslařského klubu za kamarádama a spolu jsme trénovali, takže jsem měl komunitu někde jinde. Pak, když jsem ke škole víc přilnul, jsem se stal členem senátu a víc jsem se do školy zapojil. Začal jsem se seznamovat s lidmi, i z kolejí a  různých organizací tady ve škole, takže jsem získal nějaké kontakty a potom už se to tak nějak rozvětvuje. Nakonec už člověk poznává téměř každého i z přednášek a je to docela zajímavé. Mám ale takovou malou skupinku kamarádů jako asi každý a s těmi se vídám častěji. Člověk se nemůže vídat s každým, to nejde.

Co bys vzkázal lidem, kteří si připadají anonymní. Co bys jim doporučil?

V první řadě, aby nemysleli na to, že jsou tady anonymní. Podle mě to vůbec není pravda, protože každý tady někoho známe a nemůže tu být člověk, který by neznal vůbec nikoho. V druhé řadě zkusit se zapojit do nějakých aktivit, které člověka baví. Těch příležitostí tu dneska je spousta ať už sportovních nebo kulturních. Pokud má člověk má zájem něco dokázat na poli odborném nebo politickém tak může zkusit třeba i kandidovat do senátu. Tam zas více pozná učitele. Anonymita, nebo ne „anonymita“, ale spíš ta menší znalost lidí okolo se jakoby rozplyne, když se člověk zapojí.

A ty chceš něco dokázat na poli odborném nebo politickém?

Na poli politickém určitě ne. Ze mě by asi nebyl dobrý politik, protože nedokážu myslet diplomaticky. Vždycky všechno říkám na rovinu a občas toho lituji. Na poli odborném bych chtěl dokázat asi to, abych měl práci, se kterou budu spokojený, která mě bude hlavně bavit a bude mi poskytovat solidní obživu. To mi bude stačit. Nějaké vědecké ambice si rozhodně nedělám.

Mohlo by tě zajímat: