S Janem Smolíkem převážně o Obrazárně

8. 10. 2001 | | Rozhovory

Jan Smolík je jedním z řady studentů VŠE. Když se mu něco nelíbí, nechce ale jen nečinně přihlížet. Webové stránky Akademického senátu se mu zdály neaktuální, ani po několika upozorněních se nic zásadního nezměnilo. Rozhodl se tedy stránky obnovit sám.

Jan Smolík je jedním z řady studentů VŠE. Když se mu něco nelíbí, nechce ale jen nečinně přihlížet. Webové stránky Akademického senátu se mu zdály neaktuální, ani po několika upozorněních se nic zásadního nezměnilo. Rozhodl se tedy stránky obnovit sám.

Na chodbě ve druhém patře staré budovy se na začátku semestru objevilo několik nástěnek, které se začaly postupně zaplňovat příspěvky do výtvarné soutěže Obrazárna. Dnes je kapacita výstavní plochy zcela vyčerpaná a blíží se slavnostní vyhlášení výsledků. Vraťme se ale na začátek.

Máš nějaký vztah k výtvarnému umění.maluješ, fotíš?

Ne. Malovat neumím vůbec. Dokonce mě na střední škole poslali z Výtvarné výchovy raději zpívat. Když pan učitel uviděl, co jsem namaloval, řekl památnou větu: „Kolego, nechtěl byste jít raději zpívat?“

Většina čtenářů tě asi osobně nezná. Co studuješ na VŠE a jak se ti ve škole líbí?

Jsem studentem třetího ročníku oboru Informatika. A jak se mi tady líbí? První rok a půl byl naprosto k nevydržení a teď už to začíná být snesitelné, protože mám jen oborové předměty a setkávám se stále se stejnými lidmi.

A co ti zpočátku vadilo?

Na každé přednášce nebo cvičení jsem potkával někoho jiného, vlastně jsem nikoho pořádně neznal.

Takže nejhorší byla anonymita?

O ní se teď hodně mluví, ale možná vlastně ani nejde o anonymitu. Vadilo mi, že jsem se s nikým pořádně neznal, spolužáky jsem viděl jednou týdně při vyučování. To byla celkem nuda. Dnes už je situace lepší.

Kdyby ses měl znovu rozhodnout, kterou školu budeš studovat, volil bys stejně?

Pravděpodobně ano. Původně jsem ale na ekonomii za žádnou cenu nechtěl, ale nakonec jsem zjistil, že studium na VŠE má mnoho výhod. Člověk si může vybírat z celé řady volitelných předmětů a zaměřit se určitým směrem. Na jiných vysokých školách jsou posluchači více omezeni studijním programem a nemohou si například sami zvolit vedlejší specializaci.

Proč jsi zorganizoval výtvarnou soutěž Obrazárna?

Důvodů bylo poměrně dost. Ve škole jsme vždy měli na stěnách obrázky, na gymnáziu se učitel Výtvarné výchovy staral o výzdobu chodeb. Nemocniční stěny mě prostě štvaly. Od prváku, když čekám na zkoušku nebo na výuku, si ve školní budově připadám spíše jako u doktora.

Jak všechno začalo?

Nejprve jsem na rektorát odeslal e-mail, ve kterém jsem navrhl uspořádání výtvarné soutěže. Po týdnu jsem obdržel kladnou odpověď. Pak už vše probíhalo snadno. Na technicko-správním oddělení mi bez problémů přidělili nástěnky. Nejvíce času jsem strávil sepsáním pravidel, protože se vlastně částečně jedná o právní text.

Byl jsi hned po vyhlášení soutěže zavalen horami výkresů?

Vůbec ne. Během prvního měsíce se přihlásila jedna účastnice, a pak se dlouho nic nedělo, ale s blížící se uzávěrkou se začali studenti hromadně přinášet svá díla. Většina soutěžících se přihlásila dva dny před koncem soutěže.

Neměl jsi při počáteční malé účasti strach, že soutěž propadne, a nesnažil ses přemluvit k účasti alespoň své kamarády a známé?

Nechal jsem tomu úplně volný průběh. Kamarádů, kteří kreslí, moc nemám, takže mi nic jiného nezbylo. Doufal jsem, že si studenti nástěnek nakonec všimnou a že se do soutěže nakonec přihlásí.

Byla organizace časově náročná?

Ani ne, vše šlo skoro samo. Jen poslední dny jsem skoro nestíhal přijímat obrázky.

Všude se krade, potkalo to i výstavu?

Za celou dobu se nic neztratilo. Nedávno jeden exponát zmizel, ale zřejmě jsem ho špatně upevnil. Jsem z toho docela nešťastný. Autorka naštěstí ztrátu fotografie nese statečně.

Vyřadil jsi některá díla, protože se ti nezdála dostatečně umělecká?

Podle mnou napsaných pravidel jsem vůbec neměl právo výtvory posuzovat. Sešly se obrázky z různých kategorií, takže by i případný výběr byl velice problematický.

Zúčastnili se soutěže také zaměstnanci?

Bohužel se nikdo nepřihlásil, dokonce ani mezi hlasujícími jich není mnoho. Je to trochu škoda.

Většinu vystavujících tvoří autorky. Proč asi?

Holky zřejmě malují častěji jen tak pro zábavu. Skoro všichni slavní malíři byli ale muži.

S jakými reakcemi na vystavené obrázky ses setkal?

Všechny ohlasy byly pozitivní. Od počátku soutěže mi několik studentů nabízelo pomoc při organizaci. Očekával jsem negativní reakci na velké množství obrázků umístěných na jedné nástěnce, ale nakonec se ukázalo, že to asi nikomu nevadí. Doufám, že se mi do příštího ročníku podaří rozšířit výstavní plochy.

Prozradíš, které dílo tě nejvíce zaujalo?

Hlasoval jsem pro obrázek šestnáct.

Jeden příspěvek se nazývá Jehla v kupce sena, už jsi ji vypátral?

Našel jsem ji hned, opravdu tam je.

Máš nějakou veselou příhodu?

Snad ani ne. Ale ještě mě čeká slavnostní vyhlášení, možná mě tam nějaký trapas čeká.

Jak proběhne slavnostní vyhlášení výsledků.

U prvních pěti děl jsou zatím zveřejněny pouze nominace. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 3. května ve Filmovém klubu VŠE před začátkem promítání. O umístění děl nebude rozhodovat porota, o pořadí již rozhodli hlasováním studenti a zaměstnanci školy.

A plány do budoucna?

Někteří autoři si asi po skončení soutěže svá díla vezmou zpět. Byl bych rád, kdyby část obrázků zůstala na nástěnkách i nadále. Určitě plánuju uspořádání dalšího ročníku Obrazárny, chtěl bych díla rozdělit podle jednotlivých žánrů. Nebráním se ani rozšíření o prostorové útvary.

Pozn.: Rozhovor se uskutečnil v květnu 2001.

Mohlo by tě zajímat: