Sedmibojařka vybojovala titul za sedm let

Možná že jste už někteří slyšeli jména jako Šebrle nebo Dvořák. Možná i pojem desetiboj vám není neznámý. Znáte ale i sedmiboj? Nebo dokonce nějakou sedmibojařku? Jednu jste mohli před několika lety potkávat i na VŠE, i když byste to do takové drobné dívky na první pohled neřekli.

Možná že jste už někteří slyšeli jména jako Šebrle nebo Dvořák. Možná i pojem desetiboj vám není neznámý. Znáte ale i sedmiboj? Nebo dokonce nějakou sedmibojařku? Jednu jste mohli před několika lety potkávat i na VŠE, i když byste to do takové drobné dívky na první pohled neřekli.

Proč sis vybrala zrovna atletiku a víceboj?

Táta mne přivedl na stadion, a tak jsem u toho zůstala. Víceboj dělám, protože jsem byla na všechno odjakživa šikovná a jedna disciplína mi nestačila. Ve skutečnosti jsem se hned od začátku neprojevila jako vysloveně zaměřená na jednu disciplínu, a tak jsem dělala pořád všechny. Měla jsem rozumného trenéra, který mne do žádné disciplíny přímo netlačil. Nakonec z toho byl víceboj. Musím vyvrátit tvrzení, že víceboj dělá ten, kdo neumí žádnou disciplínu pořádně. Je to spíš naopak. Musí je všechny umět dobře.

Když porovnám tvou postavu s ostatními vícebojařkami, jsi přeci jen o dost drobnější a víceboj je i hodně o síle…

Je pravda, že mi nejde vrh koulí, ale proto na něj nezanevřu. Mám prostě určité dispozice, to příliš neovlivním, ale beru to jako výzvu. Mně se ty svaly nikdy nepodařilo nabrat.

Jaká jsi byla studentka?

Rozhodně to nebylo na stipendium, nedávala jsem škole maximum. Studium pro mě sice bylo na prvním místě, ale nedělala jsem víc, než bylo třeba, sport byl pro mne přednější. Studovala jsem tak, abych vše bezpečně zvládla. Pravda, dvakrát jsem proklouzla na třetí pokus.

Měla jsi ve škole nějaký zvláštní studijní plán kvůli sportu?

On to vlastně ani nikdo nevěděl. Myslím, že tehdy ani nic takového nebylo možné a atletiku jako sport nikdo na starosti neměl. Nemělo cenu někomu vysvětlovat, že jsem reprezentant nebo se na to vymlouvat u zkoušky. Každopádně jsem ale natahovala studium co to šlo, abych mohla sportovat. Při práci by to určitě nešlo.

Jak dlouho jsi tedy studovala?

V podstatě sedm let. V roce 1993, když jsem na VŠE přišla, začínal i kreditní systém. Tak nějak se zkoušelo, jak to vlastně bude fungovat, takže jsem mohla studovat bakaláře místo tří pět let a magistr šel také studovat až tři roky. Měla jsem štěstí, protože těsně za mnou se pravidla zpřísňovala.

Kolik času jsi trávila ve škole?

Nejprve jsem si zapisovala podle studijního plánu, to znamená tak dvacet kreditů. Docela mi vadilo, že nemáme žádné kruhy a že každý semestr se jakoby seznamujeme znova. Na druhou stranu to šlo celkem dobře se sportem. Postupně předmětů ubývalo a do školy jsem tolik nechodila.

Kolikrát týdně jsi trénovala?

Při studiu to bylo šestkrát týdně, někdy víc. Jeden trénink trval asi čtyři hodiny, takže jsem musela hodně plánovat. Bylo to velké omezení hlavně v tom, že člověk musel být od do na určitém místě. Ostatní se muselo nějak přizpůsobit.

Zbýval ti čas i na něco jiného?

V podstatě ani moc ne. To ale neznamená, že jsem nechodila s ostatními ze školy někam posedět, do kina nebo na koncerty. Na další koníčky ale čas opravdu nezbýval. Později jsem ještě začala trénovat starší žákyně, což by se tak dalo brát.

Reprezentovala jsi někdy školu?

Bohužel ne. Atletika jako tělocvik nebyla, takže jsem chodila regeneračně plavat. Jelikož se o tento sport nikdo nestaral, nebo mně se to alespoň nedoneslo, nemělo ani moc cenu někomu vykládat, že bych chtěla školu reprezentovat. Možná, že bych se nějakých meziškolních závodů dopídila a mohla tam přijít a říct, že jsem z ekonomky, ale na to já nejsem. Na akademické mistrovství jsem se nepodívala a bylo mi to trochu líto. Na jednu stranu chápu, že to u nás není jako třeba na FTVS (Fakulta tělesné výchovy a sportu), ale určitě je tu spousta studentů, kteří by školu rádi reprezentovali.

Co tvůj studijní obor, jak myslíš, že ho v životě využiješ?

Mám za sebou Národohospodářskou fakultu takže Hospodářskou politiku a Psychologii a sociologii řízení firmy. Co se týká psychologie, tak ta se hodí asi každému. Kultivuje jednání, vystupování i mluvu, takže to bylo určitě přínosné. Ekonomické teorie v životě využiju asi těžko, ale určitě mi to rozšířilo obzory. Škole vděčím hlavně za to, že mi umožnila tak dlouho sportovat.

Co je pro tebe sport?

Droga. Radost a bolest. Přátelství, každodenní setkání s kamarády. Sport mne naučil cílevědomosti a schopnosti pracovat na tom, co chci. Sport mi dal i mého životního partnera.

Jak jsi sportovala po skončení školy?

Je to zvláštní, ale stal se ze mne profesionální sportovec. Zkrátka jsem nedokázala dvoufázový trénink skloubit s prací. Je mi jasné, že nedostatek praxe nebo to, že jsem nejela na stáž, pro mne bude handicap, ale dala jsem na chvíli přednost své sportovní kariéře, i když jsem věděla, že to není napořád. U sportu jsem zůstala, protože mne pořád tlačí něco kupředu.. Například v roce 2003 jsem si zlepšila všechny výkony v jednotlivých disciplínách, ale už jsem to nedokázala skloubit ve víceboji. Říkám si, ještě rok a vyjde to. Teď čekám rodinu, takže na dobu neurčitou přerušuji kariéru.

Jméno: Ing. Jana Klečková

Klub: od r. 1984 AC Sparta Praha

Úspěchy:

řada účastí na Evropském poháru a mezinárodních reprezentačních utkáních

Osobní rekordy:

200 m (25,60)